Amélie z Montmartru

Další z řad filmů pro který není počet hvězdiček dostatečný. Je to takový filmový lék na deprese a "blbou náladu" Tenhle film je ibuprofen mezi filmy. Kamera Vám vyléči oči , scénář a režie Vám vyléčí duši a myšlení . Humorné scény Vám vyladí úsměv a hudba Yanna Tiersena Vám opraví sluch . A kukadla Audrey Tautou ---ty jsou navíc . (25.06.2006)

Původní odpadový hodnocení Asi jsem cvok, ale zjistit, kolik lidí má právě v Paříži orgasmus ani další jiný voloviny nechci. A vidět film o ničem taky nepotřebuju víc jak maximálně jednou, na to jsem si užil dosytosti různých pitomých telenovel. Jedině mě utvrdil v tom, že Francouzi ani Němci už neumí, stejně jako my, natočit dobrej a zároveň zábavnej příběh, aniž by tam zatáhli nějaký sračkovitý psychologický blbosti hlavních charakterů (kde jsou ty časy Chalupářů?). Mimochodem by mě zajímalo, kterej kritik=kretén tuhle ženskou může přirovnat k Audrey Hepburn. Dodatek Řekněme, že jsem to přehodnotil, když jsem se na to o skoro tři roky později podíval znovu. Výtečnej film pro citově vyprahlý existence, kterými je bohužel většina lidstva, včetně mé maličkosti. Bohužel až příliš deprimující a strašně barevně přefiltrovaný. A stále si myslím, že srovnávat AT s AH je hloupost. Konec je navíc až příliš dobrej a romanticky klasickej. Princezna dostane svýho krásnýho prince, ze kterýho se nevyklube vlk v beránčím rouše, ale opravdový Prince Charming. Kolikrát jsme to už viděli? Ale jiná otázka je, kolikrát to už skutečně někdo aspoň v našem okolí zažil? No a vypravěč občas mele neskutečný hovadiny. A stále se mi od Jeuneta líbil víc Vetřelec IV. K charakterům postav, větší snůšku cvoků aby člověk hledal pinzetou. (03.10.2006)

Bylo 12:47 odpoledne, venku bylo 12°C, doba pořád kovidová. Žaluzie jsem nechal zatažené, protože jsem se potřeboval soustředit. Snažil jsem se filmu propadnout, úspěšně. Všechno dokonale zručné, po kameru, režii, střih, hudbu a kukadla paní Tautou, všechno tip ťop. Myslím si, ale že je pořád lepší vás na film moc nehajpovat. Změna vašeho emočního rozpoložení se skutečně dostaví, není to ale "Půlnoc v Paříži" nebo cokoli s Audrey Hepburn. Ve srovnání s tím je to takové pěkné pohlazení, u kterého máte chuť pít kakao a jíst něco Francouzského. Moc se mi, ale líbí způsob vyprávění a to, že film je nejen narativně čistý charakter driven, ale zároveň je celá stylizace Amélii perfektně přizpůsobená a přesto vyvážená a nikdy nesklouzne k nějaké přeplácanosti. Finální zaklapnutí, kdy všechny figurky dostanou svůj důvod je čisté pohlazení na duši (25.03.2021)

Film je plný malých krásných drobností, u kterých vám úsměv na tváři vydrží od začátku do konce. Všechno mě na něm tak přitahuje, vůně a barvy Francie v každém záběru, okouzlující hudba, malé detaily jako švitoření opeřenců, šumění větru v korunách stromů nebo zapadlé uličky mě tak dokonale dokázaly zahřát u srdce a ten příběh! :-) Zpočátku jsem moc nadšená nebyla, říkala jsem si "co je na tom filmu tak jedinečného ....". Po zhlédnutí mě až bolí to, jak moc se cítím dobře. Nevím proč jsem se tomuto snímku vyhýbala. Amélie je takový něžný snílek, který měl opravdu zajímavou a originální strategii jak se seznámit s mužem svého života. Došla k závěru, že je předurčena lidem kolem sebe dělat radost aniž by tušili, že v tom má prsty. (13.02.2014)

Dokonalé harmonické splynutí formální i materiální stránky tj. hrátky s kamerou, roztomilá hudba, okouzlující herci na straně jedné a podmanivý příběh infikující diváky dobrou náladou a chutí do života a další drobná potěšení na straně druhé. Ještě nikdy mi film neudělal takovou radost. Stačí shlédnout Amelii, a jsem vysmátej do konce večera:-) (22.05.2002)