CiTrus007

I přes pocit malé rezervy v podobě nevyužitého potenciálu Poeova díla mi Andersonovo zpracování celkově lahodilo. Hustotu atmosféry v povídce se filmařům podařilo napodobit tak dobře, že hrůza, kterou jsem při sledování první části zažil, nepůsobila ani trochu uměle. Bohužel v závěru filmu i tato musela být přebita hollywoodským akčním klišé a zejména poslední čtvrtina na mě působila jako podivná všehochuť, v níž se klasické Poeovy figury najednou přeměnily do stereotypů současných akčních filmů. Nutno však říci, že jsem neodcházel zklamán, neboť epilog tento nedostatek téměř dovedl napravit. Herecké obsazení mi přišlo znamenité. Ačkoli jsem se těšil, že bude dáno více prostoru například Michaelu Caineovi, kamera se soustředila hlavně na Kate Beckinsale a Jima Sturgesse. I tak však musím ocenit krásnou výpravu spojenou s příjemným hudebním doprovodem, které alespoň v úvodu dodaly filmu nádech 19. století. 7/10

Chtěl bych věřit, že John Wick je jiskrou naděje v současné temné éře akční tvorby. Film sice začíná velmi rozpačitě a neobratně, pak ale upoutá nejen úsměvným humorem, ale i kvalitní akcí. Reevesův herecký výkon mi vcelku lahodil – jeho titulní postava byla dostatečně prokreslená, lidská, ale zároveň i chladnokrevná a nemilosrdně vypočítavá. Díky těmto kvalitám jsem nakonec mávnul rukou i nad takovými kiksy, jako třeba byly úvodní pokusy o emoce nebo miniromance s bíglem. Dále jsem si liboval ve scénáři, zejména propracovanosti světa, do kterého byl Wick zasazen – ruská mafie s trezorem v kostele, zločinecký hotel nabízející služby všeho druhu, strategické hrátky zabijáků, to všechno mě jen dále přesvědčovalo o skutečnosti celého Wickova světa. V neposlední řadě mě snímek oslovil z hlediska stylu, který spojil vybledlý design prostředí s pestrobarevnou noční kamerou a syntetickou hudbou, která dokonale sedí k některým bojovnějším scénám. Snad to bude stát za druhý díl! 8/10

To se často nestává, že by druhý díl šel po krku prvnímu. Sin City však i ve dvoutřetinovém režisérském složení dovede uhranout. K formě nemám výhrad – ponurý černobílobarevný obrazový fetiš okořeněný osobitou animací, noirový béčkový střih, extravagantní noční scenérie, psychologické interní monology a plno krve a násilí k tomu – vše do sebe krásně zapadá. Z kvalitních hereckých výkonů profituje zejména ústřední epizoda s Joshem Brolinem a Evou Green. Objevem filmu se však pro mě stal Dennis Haysbert, na jehož zjev jen tak nezapomenu. Trochu mě zamrzelo, že zbylé epizody jsou trochu upozaděny a zdají se být scénáristicky nadbytečné. Možná je šlo trochu více provázat, to už ale opravdu hodně hnidopiším. Pravdou je, že dobrou práci odvedli téměř všichni před i za kamerou a nové Sin City stojí za výlet do kina. 8/10

Zazobaný Marvel tentokrát chytře vsadil na starý dobrý situační humor. Díky němu se Gunnovi Strážci Galaxie bezesporu odlišují od konkurence, která mi teď v porovnání připadá až pateticky vážná. Zloduši prý táhnou víc – a takto jsou nám jednotlivé postavy i představeny. Nic víc než zločinci, kteří sledují své vlastní nízké zájmy. Pro mě však bylo velmi zábavné sledovat, jak neskutečné okolnosti svedou tuto podivnou partu dohromady a donutí je spolupracovat na něčem dobrém. Čert ale vem epický příběh o záchraně galaxie – Gunn této šablonovité zápletky využívá hlavně k tomu, aby si udělal legraci ze sebe, z postav, z příběhu a snad i z celého žánru. Díky tomu se snímek perfektně odlehčuje a nenudí. Nutno ještě podotknout, že technicky je vše bezchybné. Zvláště pak musím pochválit krásné speciální efekty a fenomenální osmdesátkový soundtrack, který jsem hned po projekci musel mít. 8/10

Cynicky láskyplná encyklopedie žárlivosti, vzteku a pomsty se skládá ze šesti dějově izolovaných epizod, které by mohly platit za samostatné krátkometrážní filmy. V každé z nich se Szifrón rozhodl mučit obyčejného člověka neuvěřitelně nešťastnými náhodami, dokud z něj nevyrobí zakomplexovanou a pomstychtivou bestii schopnou čehokoliv. Nutno říci, že co se stane potom, je vždy zobrazeno velmi syrovým a bezprostředním způsobem, kterému zároveň nechybí pořádná dávka humoru. Nejvíce se mi líbil procítěný příběh o Ing. Dynamitovi, nejméně ukecaná historka o mladém autovrahovi a dlouhé vyprávění o (ne)šťastné svatbě. 8/10 [KVIFF 2014]

Podivná komedie, dokumentující postupnou přeměnu bankovního účetního ve vášnivého zlodějíčka s Kafkovským vzezřením. Na snímku mě zaujaly osobní zpovědi jednotlivých postav, kterými je protkána hlavně první polovina filmu. V té druhé se spíše soustředíme na osobní zápolení mezi zlodějem a řezníkem. Zvláštní jsou také filosofické debaty o vlastnictví, které zloděj vede se svým morálnějším otcem. Snímek tak získává určitý politický podtext a vyznívá jako levicově nakloněná kritika společnosti. 7/10 [KVIFF 2014]

Mysteriózní bunkrová psychodetektivka s prvky extrémního křesťanského moralismu se snaží o socialistickou kritiku zkorumpovaných společenských vazeb mezi mocnými a jejich deformovaného nahlížení na obyčejný svět. Kvůli přílišnému soustředění na konkrétní vraždy však snímek vyznívá trochu jinak a dopadá spíše jako nábožensky ujetý mix Fantomase a Čtyři vraždy stačí, drahoušku. I přesto se však jedná o originální a napínavý film, který mě u plátna udržel až do poslední minuty. 7/10 [KVIFF 2014]

Zákaz kouření mi svým námětem připomněl Hru s Michaelem Douglasem. V tomto snímku se ovšem nad naším hrdinou nevznáší pouze temný stín polozločinecké organizace sledující každý jeho krok, do koktejlu je navíc přimíchána koňská dávka čistě kapitalistického ega, orientálního nadpřirozena a občasných bollywoodských tanečních výstupů. Abych to shrnul, první polovina filmu se mi moc líbila díky pečlivě načasované situační komice, nadhledu a originální expozici. V té druhé byl film na můj vkus příliš natažený a moc se zabýval odvykacím psychadelickým raušem, který ve spojení s kryptofašistickými tendencemi pana Kashyapa doslova "vyhladil" část pointy příběhu. Celou dobu se mi ale líbila technická forma, od progresivního střihu až po barevné hrátky a všemožné kontrasty mezi jednotlivými prostředími. 7/10 [KVIFF 2014]

Růžový šum vypráví romanci dvou přestárlých hrdliček z kolumbijského zapadákova. Jeho scénář je přímočarý a typově předvídatelný, takže jej vůbec není složité prokouknout už někdy v půli filmu. Vydržet až dokonce se však pro mě stalo výzvou. Film je totiž neuvěřitelně zpomalený, působí těžkopádně a úplně postrádá dynamiku jako celek. Střih je vláčný, některé záběry jsou čistě atmosférické, film si často pohrává se zvukovými kulisami a ambientním šumem. Výsledný zážitek přesto nebyl zas tak nudný, jak bych očekával, a to zejména kvůli kvalitním hereckým výkonům představitelů ústředních figur, kteří i přes velmi strohé dialogy dovedli k divákovi přenést hodně informací. Kromě toho mě také uchvátila kamera, která každý záběr proměnila v pečlivě komponovaný obraz, za který by se nemusel stydět kdejaký umělecký fotograf. 7/10 [KVIFF 2014]

Po delší době jsem narazil na další slušný kousek skomírajícího československého filmového průmyslu. Velmi se mi líbil původní námět, scénář však působí na můj vkus trochu přímočaře, zvláště pak ve spojení s poněkud průměrnými hereckými výkony. I přesto bych ale rád ocenil hlavní myšlenku a důležité morální dilema, které svým uměleckým počinem Andrea Sedláčková připomněla. Rád bych také vyzdvihl dokonalou realističnost celého příběhu, která jde ruku v ruce s velmi střízlivým a chladnokrevně objektivním vykreslením přidušených osmdesátých let a všudypřítomného totalitního režimu. To také souvisí s tmavou, kontrastní a studenou kamerou, která se v mých očích stala téměř bezchybnou. 7/10 [KVIFF 2014]