CiTrus007

Odkaz České sody znovu ožil!

Snímek je nevýrazný, fádní a prázdný. Kamera je desaturovaná, kompozice zcela amorfní. Činy postav nevycházejí z jejich motivace ani povahy. A to celé prosím trvá hodinu a půl. Jestli se režisérka filmem snažila něco sdělit, tak mi to nejspíš ušlo. 0/10 [KVIFF 2016]

Dvě zcela oddělená dějství. První intimně sleduje denní rutinu nejnižších vrstev jižanské společnosti, druhé poodhaluje oponu jakési místní nacionalistické domobrany. Jelikož nám jsou prezentovány dva nesouvisející obrazy, dalo se očekávat spojení či alespoň paralela mezi nimi. K mému zklamání se však nedostavilo ani jedno, ba ani jakákoli jiná myšlenka na závěr. Druhá strana místo toho poskytuje ryzí, předsudky nezkreslenou výpověď, která díky delším sekvencím zabíraným ruční kamerou působí téměř dokumentárně. Bohužel také ovšem zdlouhavě a prostoduše. 4/10 [KVIFF 2015]

Nová inkarnace Fantastické čtyřky je bez přehánění největším zklamáním letošního roku. Film určitě netrpí nedostatkem výraziva. I tak, místo aby jej režisér Trank řádně využíval, raději stráví polovinu filmu rozpačitým přešlapováním, jakoby se nedovedl rozhodnout mezi temnou realistickou instalací a lehkým letním kýčem. Výsledkem této nerozhodnosti je jakási amorfní všehochuť, podivně kombinující hluboký psychologický náhled s prvoplánovými superhrdinskými klišé. A ačkoliv scénář nepostrádá hlavu ani patu, cítím se jako divák hluboce uražen hromadou drobných nesrovnalostí, nad kterými jsem podle scénáristy měl mávnout rukou. Chemie mezi postavami na mě působí vynuceně a unyle. Není divu, že mě výkon žádného z herců neoslovil. Kamera je žalostně průměrná, snad jen občasně tónovaná do zajímavých odstínů. Málokdy mě film přesvědčí o své zbytečnosti, nicméně tentokrát si v skrytu duše přeji, aby tvůrci byli bývali raději pokračovali v původní neúspěšné filmové sérii. Anebo konečně přišli s něčím originálním. 3/10

Dokument věrně přibližuje život i dílo legendárního filmaře a animátora prostřednictvím rozhovorů s jeho nejbližšími, ukázek jeho tvorby, historických záběrů z natáčení a soudobou demonstrací technik trikového filmu. Pozitivisticky tónované vyprávění mi celkově přišlo lehké, laskavé a jen místy až příliš čecháčkovské. 8/10 [KVIFF 2015]

Film je natolik absurdní, že vlastně funguje. Jeho tématem je příběh novopečeného samotáře Davida, který je v souladu se zákony internován v Hotelu, dokud si nenajde partnerku či dokud nevyprší lhůta, po jejímž uplynutí bude přeměněn do zvířete. Hned zpočátku mě toto podivné vypravování zaujalo svojí svědomitostí, vtipností a nevšedností. Dokladem tohoto budiž například epizodky z hotelu, kdy personál teatrálně předvádí výhody života ve dvou, pokojské pravidelně eroticky mučí hotelové hosty nebo pravidelný hon na uprchlíky v nedalekém lese sloužící internovaným jako způsob oddálení jejich zvířecí proměny. Tuto hloubku a vynalézavost ve scénáři opravdu oceňuji, jelikož jsem byl Lanthimovým manželsky-dystopickým světem zcela pohlcen a možná by mě nadšení z komplexního zážitku ani neopustilo, kdyby nepřišla druhá polovina filmu, v níž si tvůrci přestali hrát a začali myslet na dovyprávění příběhu. Absurdity i vynalézavosti je však i v této části přehršel a samotný závěr není rozhodně výjimkou z pravidla. 9/10 [KVIFF 2015]

Novodobá popelka pod taktovkou autorů Matrixu se bohužel totálně vymknula kontrole. Wachowští se zřejmě nechali unést svým fantastickým vesmírným královstvím a tak trochu pozapomněli na klíčové komponenty filmu. Jen tak si dovedu vysvětlit svojí neschopnost soucítit s hlavními postavami. Channing Tatum byl scénářem zredukován na postavu s emocionální kapacitou Terminátora, což mu vůbec neprospělo. Zvláště pak ve spojení s inertní Milou Kunis bych býval ocenil jakýkoli romantický kontakt, který by dovedl zastínit podivné okamžiky pseudo-procítěného žvatlání. Ještě hůře dopadl Redmaynův padouch, jehož se mi chtělo každou chvíli litovat. Pokud odhlédnu od scénáře a hereckého obsazení, musím vyzdvihnout kvalitu speciálních efektů a vědeckofantastických serepetiček, které nepůsobí příliš vědecky, ale rozhodně se na ně dá dívat. I tak ale ve mě film zanechal smíšené, převážně negativní pocity. Věštím mu osud Zlatého kompasu. 5/10

Vyprávění o tajemné křesťanské sektě, připomínající děsivé příběhy z nacistických pracovních táborů, není nutně nejpříjemnějším filmovým zážitkem, rozhodně však má substanci. Popisuje dobrodružný útěk na svobodu zasazený do historické kulisy Pinochetovy vojenské diktatury, a akcentovaný postranní romantickou linkou. Ačkoli scénář čerpá z rozsáhlých historických pramenů, líbí se mi, že s fakty střízlivě šetří a místo nich si hraje s náznaky. Tím nejen umocňuje filmový zážitek, ale i pozvolna buduje napjatou atmosféru směrem k závěrečnému vyvrcholení. 9/10

Film přesně dostál mým očekáváním z upoutávek - ultrarealistické úsměvné sci-fi o přežití na nehostinné planetě s ohniskem v titulní roli Matta Damona. Jeho Marťan je silnou, inspirativní, a především hluboce vykreslenou postavou, do které jsem se pohodlně vžil, a jejíž osudy mě bavilo sledovat až do závěrečných titulků. Z pohledu scénáristy naprostý opak postav z Promethea. Kromě této důležité funkce však Mark Watney reprezentuje hlubší symboliku: absolutní triumf lidského ducha a inteligence nad studeným nelidským vesmírem. Pro výpravu Ridley Scott oprášil osvědčené techniky z osmdesátých let a přidal k nim několik moderních, jako například videodeník nebo chatování. Kombinací těchto metod dosahuje neobyčejně vyvážené dynamiky, která příjemně kolísá a dává zapomenout i na dvouhodinovou stopáž. Scottova Marťana bych umístil přesně doprostřed stupnice Interstellar-Gravitace, tam, kde se nachází ideální mix uměleckého a vědeckého pohledu na vesmír. A to všechno navíc v rytmu diska! 9/10

Jemné severské kriminální drama buduje napětí v pečlivě odměřených dávkách. Čas natahuje prostřednictvím čisté norské přírody, konverzačních halucinací, retrospektivy a opakovaných sekvencí s drobnými obměnami, čímž přesně balancuje na tenké linii mezi optimálně zahuštěnou atmosférou a nudným omíláním téhož. Diehlův herecký výkon v titulní roli se mi moc líbil, vedlejší postavy bych označil za herecky dvourozměrné, místy až výrazově odulé. Rozuzlení záhady mě nejprve trochu zklamalo, poté však film nečekaně pokračoval epilogem, který mě patřičně ukonejšil. Kromě dobře vyváženého scénáře bych ještě rád vyzdvihl kameru, které se úspěšně podařilo najít tisíc a jednu barevnou variaci při přeskakování mezi bílým exteriérem a potemnělým interiérem. 7/10 [KVIFF 2015]