Humr

Existencionální nejistota i emocionální vyprázdněnost jednotlivce v autoritativním světě, který trestá samotu jako projev individuality, kde člověk může zcela nekontrolován mít své vlastní názory, tím, že odpadlíka provždy vyhostí z lidského společenství a nenávratně ho promění ve zvíře. Absurdně sarkastický pohled na současnost, kdy se lidské city často jen předstírají. ____ Tak to bych napsala, kdybych byla totálně máklej inťouš. To, co jsem ve skutečnosti viděla já, byl děsně nudný film bez příběhu, s dialogy, které vedly odnikud nikam a herci, co museli - asi na pokyn režiséra - hrát tak úsporně, že ve skutečnosti jen postávali a posedávali s prázdným výrazem v obličeji. Hrdinové jsou bez emocí a nejspíš i bez mozku, protože jejich činy jsou nesmyslné a většinou i pitomé. Jakoby je právě vypustili ze skleníku, kde prožili celý život. Ale ani to ne, některé projevy jsou tak stupidní, že je asi před tím pustili z blázince. Třeba, proč si hlavní hrdina vybere za partnerku absolutně nejhorší z možných žen, když dostupné jsou všechny ostatní, které jsou mnohem kompatibilnější. ___ A víte, co? Ani se mi nechce psát, jak je pro diváka urážlivý scénář, když bez vysvětlení opouští motivy, které byly před tím důležité. Kam se najednou ztratí lovci divokých lidí v lese, takže ti si najednou žijí v poklidu ohrožováni jen svou autoritářskou velitelkou, kterou by přitom klidně dávno mohli praštit klackem přes palici a bylo by po problému. ___ Filmům Yorgose Lanthimose se budu vyhýbat obloukem, a to i kdyby mě zval na večeři s humrem! (16.04.2016)

Mám jeden zásadní problém. Humr žádnou předlohu nemá, ale přesto bych jej raději četl. Pokud vypreparuji a odizoluji příběh, nastavená pravidla, jejich dodržování a porušování a dějové zvraty pak jsem zakousnutej, jak jen to šlo. Jenom bych si ten děj raději promítal ve vlastní hlavě. Ale Farrella bych do té hlavy pustil. Lobster je z té letošní nabídky rozhodně z nejnápaditějších, ale i pro mě bylo nakonec snazší a silnější o Humrovi vyprávět, než na něj koukat. 7/10 (20.12.2015)

Kdepak humr. Hroch. Kdybych si zkrátka musel vybrat, v co budu přeoperován, tak rozhodně na hrocha, protože je mi povahově nejblíž. Mně se budoucnost v tomto snímku prostě líbila, proti velbloudům pobíhajícím po lesích taky nic nemám, ale na můj vkus se tam příliš často mísily okamžiky zábavné s těmi dramatickými a občas mi to moc nedávalo smysl. Taky jsem nějak nepochopil, proč se sbližovali lidé pouze se stejnými poruchami, když slečna s krvácejícím nosem by určitě mohla milovat pajdavého. Kdyby mně šlo o život, tak bych si v zástupu přebraných dam určitě vybral. Asi tu s máslovými sušenkami, protože sázela na úplatky v podobě jídla či sexu a na svůj protějšek neměla vůbec žádné nároky. (13.07.2015)

Presne ten typ filmov aké mám rád. Divné, pomalé, konverzačné. Lanthimos má cit pre mierne vybočenie z reality a na ňom stavia svoje príbehy. Jedná sa vždy o uzavreté spoločenstvá ľudí, kde každí má akúsi vnútornú motiváciu niekam patriť. Veľmi ma teší že Farrell stvárnil ďalšiu výbornú úlohu. Plejáda rôznych hercov a všestranných situácií, ktorá sa delí na dve roviny - tú v hoteli a tú v lese. Obidve sa dopĺňajú navzájom a zároveň určujú filmu iné tempo. Tým pádom príbeh nenudí. Stále sa v ňom niečo deje a má precíznu vnútornú dynamiku. A hlavne množstvo silných scén - zabitie psa, pád z okna. Komerčný art v pravom slova zmysle. Urobený ale špičkovo. Bakatakisova kamera pekne vzťahuje do deja. Jeho lesné scény sú takmer dychberúce. (20.03.2016)

Dejte sadistickému úchylovi kameru a prachy a natočí vám tohle. Pořád jsem čekal, že to bude mít kromě keců o šukání do zadku, o erekci, masturbaci, polykání semene, kopání do dětí, zabíjení bez citu, bodání do břicha apod. nějaký přesah, ale nemělo ani v hotelu, ani v lese, ani koncem. Navíc celý ten svět nefunguje, nedává smysl ani ve svých vlastních mantinelech, které nám tvůrce nastínil. Navíc je to roztahané do dvou hodin hraje k tomu klasická hudba (!), takže dojem toho, že režisér ke všemu ještě ujíždí na drogách, je hodně silný. A jestli v tom někdo vidí nějakou parafrázi světa, kde lidé buď musí být spolu, nebo být jen singl, já takový svět neznám, nikdo mi ho nenutí, a celý ten problém mi přijde vycucaný z prstu ráno po těžké kocovině. Jako psychologický náhled na lidské vztahy to nefunguje už vůbec, protože v tomto světě se každý chová jak pitomec, ne jako člověk, takže se zde může stát prakticky cokoliv. (15.07.2017)