Všelicos

Můj nejoblíbenější film vůbec. David Hewlett v něm skvěle projevil svou schopnost pobavit (a hrát přitom natroublého Kanaďana :)), navíc pro milovníka Stargate byli všichni obsazení herci pravými třešničkami na dortu. Miluji výrazy, kterými se David a Mars častují, miluji, jak s humorem jim vlastním zparodovali seriál, který je vlastně živí a jak se to vlastně všechno krásně zamotává, aby se to rozmotalo a aby nám konec zase udělal uzel na mozku. Brilantní.

Nejúžasnější pohádka, jakou znám a která přesto není takovou pohádkou, jakou se z počátku zdá být. S knižní předlouhou se sice rovnat nemůže, hlavní charaktery jsem si také vysnila jinak... ale Jednorožka s Rudým býkem splnili má očekávání na 100%. Když k tomu přidám milé písně, nemohu než povstat a zatleskat :) "Jednou zase budu smrtelný a tak vím něco, co jednorožec vědět nemůže: vše, co umírá, je krásné, dokonce krásnější než jednorožec, který je nejkrásnějším tvorem na světě..."

House a Wilson jsou sice tak trochu parodií na mnou zbožňovaného Holmese a Watsona, ale to mi nezabrání se držet tohoto seriálu zuby nehty. Některé díly se mi sice moc nezamlouvají (zvlášť když v každém napřed hádají, že je to tumor a nakonec z toho vyleze nějaká nemoc, kterou ještě nikdo na světě neměl :)), ale když je tam dostatek Jamese a Cuddy, tak jsem spokojená. A House je klasaaa :))

Stále se nemohu vzpamatovat z prvotního úžasu, který ve mně tento snímek vzbudil. Ty emoce, přátelství a nástrahy, které číhají na vězně v Shawshanku... to vše bylo natočeno s úmyslem zachytit diváka do smyčky a nepustit, dokud opona nepadne. Povedlo se. Nejvíce mne nejspíše dostal fakt, že hlavním hrdinou nebyl nějaký nabušený frajer s Kenovskou tvářičkou, ale naprosto obyčejný Tim Robbins, kterého potkat na ulici, tak si ho ani nevšimnu. Svým plachým úsměvem a nesmělostí, za kterou se však skrývá mazanost a intelekt si mne okamžitě získal a celou dobu jsem mu s kapesníčkem v ruce fandila, aby se konečně dostal na svou vytouženou svobodu.

I když jsem napřed sledovala Kobru jen kvůli bouračkám, tak mne brzy pohltily i mezilidské vztahy, vládnoucí na stanici této Dálniční policie. Na každé postavě je něco, pro co ji člověk prostě musí mít rád (i když někteří by s nesouhlasem ukázali na Andreu, která svatbou se Semirem vše kapku pokazila :))) a i pro ni může plakat (André Fux a Tom Kranich jsou perfektními příklady...). A i když jsem za ty roky přeběhla z fanklubu Gerkhana do fanklubu Freunda, pořád se na Kobru koukám s radostí a jistou nostalgií...