zoe.x

Naprosto nedokonalý film. Jenže stejně jako se ideály nikdy nepotkají s realitou, je tohle přehnané a lehce vyumělkované vytržení z normálu nutnou připomínkou toho, že je potřeba usilovat o to jednoduše "žít líp". Být, či nebýt sobcem, to je oč tu běží?

Moc těmhle "sestrám v akci" fandím, protože pokud má někdo šanci změnit katolickou církev k lepšímu, je to žena. "The way forward is all about being risk takers, to break open our lives and to be connected. Being community, being together. What a radical thought."

Tak nás ti Švédové zase v něčem předběhli. Ukázkové zobrazení budoucnosti západní civilizace, které se lze při troše snahy vyhnout. Ale nejde tu jen o ponuré znázornění faktů, nechybí tu humorný pohled druhé strany - např. bezstarostní hipíci v lese (Copak asi dělají v zimě?) a švédský doktor "MacGyver", jehož představivost nezná mezí. Jeden z těch dokumentů, který má potenciál změnit myšlení jednotlivce a tím i celou společnost.

Všichni děláme chyby aneb Jak sednout jednomu dramatikovi na lep. Přehlídka slušných, ba dokonce výborných (Emily Watson) herců v naprosto nevydařené a nudné adaptaci divadelní hry. Tu bych mimochodem chtěla vidět, protože nevěřím, že prkna a lepší obsazení hlavní postavy (David Schwimmer) dokážou v tomhle "díle" najít smysl. P.S. Popisek komedie k tomu jistě přidal nějaký náruživý požívač THC. Závidím mu.

Fulmaya, děvčátko, co (se) hledá… patří bohužel k těm dokumentům, kde vyvolání pro ně tolik typických a žádoucích pocitů - obdivu a lítosti - úplně nefunguje. Obdivovat není koho, Dorota o to nestojí a svým svérázným vystupováním k tomu ani zdaleka nevybízí; k litování není příležitost, zmínky o dětech jsou moc povrchní a jejich spokojené úsměvy ve škole, nebo čichání lepidla na ulici nám srdce patřičně nezlomí. O to se pokouší až nečekaný závěr, který je ale také natolik nejasný a neurčitý, že stejně jako celý film vyznívá do prázdna.

Co dělat, když máte pocit, že vám sice někdo dokonale rozumí, ale nakonec je to právě “rozumnost“, co vám nedovolí si tu krásnou iluzi uchovat? Já Joshe chápu, vím, co chce svými filmy sdělit, ale přesto neumím umlčet onen rozum, který poukazuje na všechna ta předvídatelná a hluchá místa... A moc mě to mrzí.

Hudba. Svoboda. Radost. Závidím.

Odnikud nikam? I tak by se dal zjednodušeně popsat děj, potažmo vývoj postav tohoto dramatu a pravděpodobně ani celkový dopad na diváka nebude nijak převratný - jenže to by tahle filmová fikce nesměla být tak nepřikrášlená a v důsledku stejně zdrcující jako všední realita kolem nás. Tohle místy trochu neotesané, někdy výsměšně cynické připomenutí stavu a hodnot současné společnosti život asi nikomu výrazně nezmění, ale citlivější a "šťastnější" člověk si z něj odnese alespoň chvilkový pocit spokojenosti a možná i víc vděku za vše, co dosud bral jako samozřejmost, všem ostatním zůstane, stejně jako hlavním hrdinům, jen jejich "status quo" - někdy horší, někdy lepší, ale hlavně opravdový.

Tohle není jen portrét Billa Cunninghama, legendárního fotografa, neúnavného hledače módních trendů a zajímavých lidí z New Yorku, tohle je citlivý pohled na šťastného a vyrovnaného člověka, kterým si většina z nás přeje být. Vůbec nezáleží na tom, na kolik je pro vás oblečení podstatné, jestli jeho výběrem trávíte spoustu času, nebo se o něj téměř nezajímáte a módu jako takovou považujete za povrchní zbytečnost, jakýkoliv postoj o vás totiž tak jako tak něco vypoví. Tento dokument ale určitě stojí za zhlédnutí minimálně kvůli dvěma věcem - zachycení jedinečné atmosféry newyorských ulic a především pak poselství, které s sebou nese - je jen na vás, kde hledáte naplnění života, pokud se tomu ale budete věnovat se stejnou horlivostí a radostí jako Bill, najdete i jeho smysl.

C'est la vie - a Sofia moc dobře ví, jak žalostný by byl, kdybychom nechali rozum vyhrát nad city.