Sawy

Prvního Thora mám hodně rád. Po Iron Manovi přinesl do marvelovského filmového universa druhého silného hrdinu. Ukázal, že sebeproblematičtější komiksový hrdina se při troše snahy dokáže přizpůsobit filmovému médiu. A především dokázal smíchat fantasy drama s odlehčenou komedií a neztratit přitom charakter sevřeného blockbusteru s jasně daným dramatickým obloukem a zajímavými postavami. Na jeho pokračování je krásně vidět, čí to byla zásluha - Kennetha Branagha. Hlavně díky němu předchozí film fungoval tam, kde dvojka po většinu času selhává. Taylor je totiž od prvních záběrů rutinér, který odtočí, co se po něm chce, ale jakýkoliv osobní vklad je pro něj velká neznámá. Prostě jen řetězí záběry, vytěžuje linky načaté v předchozích částech bez nějakého zájmu nebo snahy dát filmu trochu hlubší odstíny. Práce s postavami se zoufale nedaří, což je krásně vidět na sterilní a vykulené Natalii Portman, která absolutně nemá co hrát. Záporák, opět disponující jakousi ničivou hmotou (máme v záloze taky něco jiného?), je šašek bez charismatu, ke kterému nelze cítit žádný respekt. Jednička před nás postavila veskrze zajímavý fantasy svět plný rozličných světů k prozkoumání a čekal jsem, že Temný svět prohloubí mytologii a ukáže z nich co nejvíc. Viděli jsme ovšem jen jakousi nazelenalou pustinu, na začátku jeden les a na chvilku ledové planiny známé z prvního dílu. To je prostě málo a když má Marvel k dispozici mnoho jistě atraktivních vesmírných zákoutí, pak nechápu, proč nám servíruje takovou sterilní šeď. Ve filmu je víc humoru, logických nesmyslů a zbytečných postav, díky čemuž se druhý Thor víc než čímkoliv jiným stává zbytečnou výplňovkou, odlehčenou blbinkou určenou k uspokojení hladových fanoušků, kterým ke spokojenosti stačí cameo Chrise Evanse a pár hodů Mjolnirem. Postava Thora jako taková se nikam neposouvá, naštěstí jsme se alespoň dočkali vývoje jeho vztahu s Lokim, který je i na malé ploše asi tím nejlepším na filmu. Potěšil také stylový útok na Asgard v půli filmu, který v sobě má špetku té heroičnosti, kterou od božské fantasy očekávám, je trikově na úrovni a Idris Elba během ní sám sundá nepřátelskou loď. Ve světle téhle akce ovšem ještě víc ční průseroidní finále, které se změní v nepřehledný mišmaš rozsekaný na několik linek. Nedokáže vzbudit emoce, nemá napětí a nefunguje po akční stránce. Jako celý film je polovičaté a nedokáže diváka nadchnout. V Thorově světě ovšem stále cítím potenciál, který jen čeká na své vytěžení. Proto doufám, že tahle odnož marvelovského vesmíru nezapadne do rutiny a nevyšumí, byla by to velká škoda. Asi to chce víc času na scénář, najmutí správného režiséra a celkové promyšlení, kam chtějí tvůrci Thora a jeho svět směřovat. Není kam spěchat a raději si počkám třeba pět let na plnohodnotné završení Thorovy trilogie, než abych se za dva roky dočkal další polovičaté rutiny, na které není vidět ani zbla nějakých vyšších ambicí. 60 %

Dr. No byl první, o tom žádná. A úspěšně uvedl na plátna kin pravděpodobně nejslavnějšího filmového hrdinu všech dob, s tím se také nedá nijak přít. Ale jinak je to naprosto standartní, ničím nevyčnívající a pohříchu i dost nudná krimi, která kromě Conneryho charismatu a legendárnímu výstupu Ursuly Andress nemá už dnes moc co nabídnout. Zdlouhavé dialogy, slabý záporák, tristní nedostatek akce... Celkově prostě slabší bondovka, která už byla mnohokrát překonána. 60 %

Zábava na place ještě nezaručuje zábavu v kině. Díky castingu, otevřené sebereflexi všech zúčastněných a několika vypečeným momentům (probírání zásob, The Exorcism of Jonah Hill, McBrideův mazlíček...) si to jistě najde spoustu příznivců, díky kterým má Apokalypsa v Hollywoodu jasný náběh na kultovku. Mě to ale trochu míjí, protože film je zbytečně dlouhý na jeden vydařený špek někdy připadá klidně deset minut nepříliš zábavné hlušiny. Chtělo to víc pilovat scénář, dotáhnout některé nápady a pak krátit, krátit, krátit! Ale tím by to zase ztratilo to kouzlo nahodilé improvizace, které evidentně na dost lidí zabírá. 65 %

Místo další komediální smršti nejdospělejší a nejpropracovanější Wrightův film. Je jen jedna TRILOGIE! 90 %

Proč se Denis Villeneuve se Zmizením nedokázal vyrovnat největším majstrštykům Davida Finchera, ale zároveň jím ukázal, že by se jednou mohl dostat na jeho úroveň? To druhé je docela jasné na první pohled, s tím prvním se to má trochu složitěji. Tak především, Zmizení je z technického hlediska jedním z nejpreciznějších počinů celého letošního roku. Fascinující prací s kamerou počínaje, přes dokonalé vedení herců a konče brilantní hudbou, která se skvěle mísí se zvukem, jde zkrátka o perfektně zpracovaný snímek, který evidentně točil perfekcionalista dávající si záležet na každém technickém detailu. Opravdu, Fincher by měl radost, protože právě díky tomuto přístupu se vám film zaryje pod kůži, doslova cítíte mrazivou atmosféru vylézající z každého koutku plátna. Velkým problémem je, že celý film není jasné, co přesně chtěl režisér natočit. Fincher si nejdříve střihnul progresivní, dravě strhující a psychologicky vypiplanou Sedmičku, aby dekádu poté přišel s procedurálním Zodiacem, který nade vše postavil informace, fakta a pátrání. Villeneuve spojil oba tyhle přístupy do jednoho, ale ani jeden nedokázal dotáhnout do konce. Na jednu stranu tak tady máme nasraného Hugha Jackmana a jeho psychologický thriller, který doplňuje stoický Jake Gyllendhaal se svou pátrací linií. O jednom víme všechno, o druhém vlastně nic. Jeden si projde emocionálním peklem, které se nás má dotýkat, druhý se chladně, přesně ve stylu klasické kriminálky, snaží vyřešit případ, který se mu víc a víc začíná zadírat pod kůži. Tyhle dva filmy se občas protnou v několika důležitých bodech, ale jinak si vesměs hrají na vlastním písečku, což je škoda. Chtělo to jednotnější strukturu pro celý film, čímž by se jednoznačně dopomohlo k drtivější gradaci, takhle film při přechodech mezi liniemi často ztrácí tempo a s ním opadá i divácká pozornost. I tomuto navzdory jsem ale téměř po celou dlouhou stopáž cítil ono nepříjemné mrazení. To vtažení, zainteresování se do děje. Dva hlavní herci jsou výteční, Jackmanovi bych dokonce z fleku přihrál oscarovou nominaci. A moc mě potěšilo, že i když jsem pachatele odhalil ještě před půlkou, pořád bylo o co hrát díky širokému okruhu dějových linií i témat v nich vyslovených. Všechny nakonec mají svůj význam, žádná nepostrádá pointu a nemíří do ztracena, čehož si dnes cením dvojnásob. Zmizení tak dokáže zvítězit nad svými nedostatky a je výbornou, napínavou a především zatraceně atmosférickou podívanou, nepříjemnou ke sledování, ale ve vzpomínkách rezonující a zrající. A upozorňující na velký režisérský příslib, jehož budoucí kariéru bude jistě velmi zajímavé sledovat. 85 %

Na první dobrou fascinující a především silně pohlcující technologická atrakce. Její největší (jediný?) problém je, že nezvládá rezonovat. Což skutečně výjimečný film zkrátka musí. Gravitace je výjimečná svou technickou precizností, intenzitou, se kterou na diváka zvládá působit a předkládat mu další a další fascinující, dlouhé záběry, Cuarónovým filmařským fištrónem... a tunou dalších věcí. Ale že by se mě zvládla nějak dotknout, donutila mě, abych o ní pár dní po zhlédnutí pořád přemýšlel nebo abych na ni šel znovu, to ne. Jde především o technologický milník, který ale ve vzpomínkách spíš bledne, než aby ještě rostl. Proto místo nadšených výkřiků jen uznale kývu hlavou a ve vzpomínkách se vracím ke stále živoucím Potomkům lidí. 80 % P.S.: Viděno v normálním kině, po IMAXu bych možná mluvil jinak...

Konstatování, že jde o lepší film, než jakým byla jednička, je možná pravdivé. Ale vzhledem k tomu, že jednička byla víc než cokoliv strašná nuda, to vlastně nic moc neznamená. Druhý díl má výhodu v Hoffmanovi a Streisand, kteří jsou uvolnění a role si užívají, ale Roach opět přišel s filmem, který nijak zvlášť nebaví a oproti jedničce je v mnoha ohledech ještě nevkusný. Scéna Stillera pod sérem pravdy JE vtipná, ale zpětně si žádnou jinou takovou nevybavím, což je na komedii průser. 50 %

Není pochyb o tom, že Rivalové jsou po technické stránce naprosto precizním počinem, kterým Ron Howard prokázal svou řemeslnou zručnost, cit pro detaily a schopnost vyladit všechny jednotlivosti do jednoho perfektně fungujícího celku. Co ale filmu dodává výjimečnost, co jej řadí o úroveň výš než cokoliv jiného, co režisér kdy natočil, je ona zvláštní romantika, se kterou sleduje dva muže, kteří spolu soupeří na dráze a zároveň jsou pro sebe inspirací mimo ni. Howard udělal z Laudy a Hunta novodobé rytíře, kteří v každém závodě vědomě čelí smrtelnému nebezpečí nejen pro slávu, ale především proto, že jinak životu ani čelit neumí. Proto jsou suverénně nejlepšími scénami filmu ty, ve kterých jsou dvě hlavní postavy spolu. Jiskřivé střety pedantského introverta s rozevlátým rebelem jsou plné vzájemného popichování a respektu, právě na nich nejlépe vidíme pravé povahy obou hrdinů a přesnost jejich obsazení. Závody samotné jsou pak adrenalinovým zpestřením, přesně tak živelným a skvostně zrealizovaným, jak si tak památná sezóna zaslouží. Osobně jsem zprvu po oslavných reakcích odcházel z kina lehce rozpačitý, ono to přehnané oslavování filmu ne vždy prospěje. Ovšem postupem času mi v hlavě přetrvala pouze vzpomínka na jeden z nejpůsobivějších filmových zážitků letošního roku, který se už teď s přehledem řadí k nejúchvatnějším sportovním filmům všech dob. 90 %

Krásná variace filmů Guye Ritchieho z českých luhů a hájů sice má pár svých slabších momentů, ale zároveň je tak vtipná, morbidní a sympaticky zahrané, že jí nelze odolat. 80 %

Seriál, do kterého je třeba se trochu vpravit. Pilot člověka zahrne smečkou postav a dějových linií, je tak nacpaný dějem, že nedá divákovi šanci na výdech. Přiznám se, nestíhal jsem. Další díly ale (díky Bohu) hodně zvolní a před námi se vyloupne krásně vypadající dobová gangsterka, která si co do kvality scénáře, hereckých výkonů a komplexnosti postav v ničem nezadá s největšími klenoty žánru. Impérium je nekompromisní, nepředvídatelné a vtahující, navíc má velký potenciál udržet si stávající kvality i do dalších sérií. Tak jen směle do toho! 1. série: 90 % V druhé sérii se naštěstí nekoná žádné zvolnění tempa a ředění příběhu, všechno plyne přesně v tom rytmu, který nastolila úvodní řada, postavy dostávají nové rozměry a motivace a celkově se vysoká kvalita seriálu naštěstí plus mínus udržela. Na konci jsem sice došel ke smutnému závěru, že všichni hrdinové jsou prospěchářské svině, žádná přátelství ani lásky neexistují a celý seriál skončí tak, že se všichni navzájem pozabíjí.. Ale co naplat, když je to takhle napsané, natočené a s takovou atmosférou, klidně jim to ještě chvíli budu žrát. 2. série: 90 % První půlka třetí řady se hrozně vleče a poprvé se mi stalo, že mě Impérium docela nudilo. Ze šťavnatého závěru druhé série se tvůrci mohli vydat všemožnými směry, ovšem vybrali si nudnou zpátečku bez pořádného dotažení ústředních konfliktů. Místo toho budují nové. Což má za následek několik hluchých dílů, ovšem naštěstí se nové linie podaří dobře vygradovat a posledních několik dílů šlape fantasticky. Všechno se vyostří až do té míry, že předposlední díl celé série bych řadil k těm nejnaléhavějším a nejlepším, které seriál dosud nabídl. Stačí jeden silný cliffhanger, olkamžité navázání na něj a vyhrocení následků na tu nejvyšší možnou mez. Ano, Impérium má stále nápady a spoustu šťavnatých postav k vytěžení. Jen ten pomalejší začátek mě trochu zarazil, naštěstí vedl k velmi povedeným koncům. 3. série: 80 %