clump

Po třech epizodách tvořících úvodní film jsem velmi potěšen, že je Andor víceméně tím, v co jsem doufal a co jsem si už dlouho od Star Wars přál. Tj. seriálem v rámci možností realističtějším, špinavějším, nejednoznačnějším a dospělejším, než je obvykle u Star Wars zvykem. Přitom mám pocit, že jsme zatím viděli jen relativně krotkej začátek a největší nářez nás teprv čeká. Díkybohům, že Star Wars zas jednou nikam nespěchají a dýchají, akční scény nenastávají jen kvůli tomu, aby nějaký byly, a netrvají přehnaně dlouho... (Samozřejmě nic proti rychlýmu tempu a spoustě akce, když to funguje, viz Klonový války nebo Mandalorian; a naopak fuj, když to nefunguje, viz Epizoda IX.) Trochu mi "pomalost" úvodních dvou epizod připomněla začátek Epizody IV, kde se taky nikam překotně nepelášilo, ale v klidu se ukazovaly výjevy ze života v tomhle neobvyklym univerzu. Skoro se nám dostává i sociálního dramatu z prostředí pracující třídy. Kladně hodnotím i pohled do vnitřních poměrů korporátních bezpečnostních složek – ty sekuriťáci se jim fakt povedli od výběru herců přes situace po dialogy. Co musím ještě kromě uměřenýho vyprávění, herců, dost slušný výpravy a triků vypíchnout, je skvělá kamera – např. hned první záběr na světla nebo pohled shora na speeder jedoucí přes políčka vesmírný rýže (ze který asi dělaj ty modrý nudle) ke konci třetí epizody. A výborná je i místama poměrně netradiční hudba. Nevím, co na to řekne běžný publikum, ale doufám, že bude mít Andor úspech a že nebude moc lidí nadávat, že je to nuda, protoze tam nejsou světelný meče, od začátku něco nevybuchuje a zatím tam ani není přímo Impérium. Ačkoliv, jak říkal ten korporátní řiťolezec: "Corporate Tactical Forces are the Empire's first line of defense, and the best way to keep the blade sharp is to use it."

Jde o solidní a zábavnou epizodu a mám potřebu trochu vyvážit podle mě nespravedlivě nízká hodnocení. Chápu, že se seriál nemusí všem líbit jako mě nebo že měl někdo jiná očekávání, což vede k jistému zklamání. Ale zároveň se zdá, že se část lidí rozhodla hledat sebemenší záminky ke kritice, fňukat, nimrat se v blbostech a přistupovat k seriálu, jako by to mělo být realistické dokudrama a ne Star Wars, kde vždycky byla třeba určitá míra benevolence a fantazie. A navíc ještě nedávají pozor a neumějí si domýšlet. Nejabsurdnějším příkladem budiž kauza lejzrová závora v minulé epizodě. pRoČ jÍ nEoBeŠlI? Třeba by to trvalo dýl? Zkuste něco vymyslet. Proboha! Jak jste vůbec přežili předchozí Star Wars tvorbu s timhle přístupem?

V tenhle moment je dobrý zmínit zajímavej a podstatnej jev: konflikt našich vybičovaných očekávání a reality, jejichž střetnutí generuje rozporuplný reakce. Představovali jsme si to za ty roky nějak, ono je to jinak. Ať už příběhově, nebo zpracováním. Mám to tak u Star Wars často a úplně se toho neumim zbavit. Jsem holt posedlej. Ale aspoň jsem si tohohle jevu vědom a nedělám okamžitý definitivní závěry při prvních shlídnutích. Zatim se mi to většinou vyplatilo. A když se na nějakou Star Wars zálěžitost koukám podruhý a dál, tak si jí užívám mnohem víc. Jako to, co to prostě je, protože mi už realita nekoliduje s nějakou mojí představou, třeba i podvědomou. /// Například v případě Obi-Wana jsem asi očekával, že bude obsahovat víc kulervoucích momentů. Na druhou stranu se mi ale rozvolněnější "komornější" pojetí spíš ve stylu thrilleru nebo pomalýho dramatu vlastně líbí. Není to jako Mandalorian nebo Klonový války, kde v každý 20-30minutový epizodě musí dojít na několik velkolepých delších akčních scén a kde epizody mají často jasnou a podobnou strukturu. Tohle je jeden dlouhej příběh a akce je mu spíš podřízená a ne naopak. A skvělá je hlavně řada dialogových scén. Ano, seriál má určitě i svoje neduhy jako třeba ta srandovní honička v prvnim díle apod. Ale zas to nejsou takový faily, jak se někdo snaží prezentovat. Jestli je nepříliš epickej šermířskej duel ve třetím díle neduh, nebo právě záměr, to uvidíme během pár týdnu. Spíš si myslim, že záměr, i když mě zprvu úplně neuchvátil. Ale má to svojí logiku. Ono je taky frustrující koukat na v podstatě dlouhej film rozsekanej na šest částí. /// S tim souvisí i to, že máme tendence aplikovat kritičtější metr na nový Star Wars věci, než jsme dělali například u původni trilogie, když jsme byli malí. Všechno jsme tolik nepitvali, ale jen se nechali unášet. Jenže Star Wars jsou v podstatě tak trochu brak a jakoby nelogičností, nedořečeností nebo různých nedostatků je plná i původní trilogie. Pod stejnym drobnohledem, jakýmu jsou dnes podrobovaný novinky, a bez pietního přístupu, bez trocha vstřícnosti a fantazie na straně diváka by se taky mohla snadno rozsypat. Proč třeba nikdo moc v Nový naději neřeší, že zničili Alderaaan? Jaktože z toho Leia nemá brutální trauma? Co se týká časových úseků a vzdáleností např. v Impériu, tak tam taky musí člověk zapojit dost představivosti nebo na to nemyslet, aby se nezačal zmateně drbat na hlavě... Stíhačky se v OT chovaj úplně nerealisticky! Vojenská strategie Impéria je dementní! Atd. atd. Čímž nechci ospravedlňovat případnou lenost scénáristů apod., ale je dobrý tohle všechno mít na mysli. Myslím, že pak si člověk všechno víc užije. It's the jedi way.

Už je pozdě, tak jen pár neuspořádaných myšlenek po prvních dvou epizodách. Pomalejší tempo mi vyhovuje. Na Obi-Wana v podání Ewana McGregora jsem totiž ochotnej koukat nekonečně dlouho, i kdyby si celou dobu jen zamyšleně mnul vousy pod kápí. Úvodní sestřih prequelů a první scéna byly skvělý. Líbil se mi Benův kámoš jawa. Malý Leii jsem se trochu bál, děti dokážou bejt otravný, ale herečka je výborná nebo je to prostě zábavně napsaná role. Je sympatický, jak to vyrovnaně čerpá ze stylu původní trilogie i prequelů. Miluju Baila Organu, ale je vidět, že od Rogue One zestárl. U klona veterána a Obi-Wanovi realizace na konci druhý epizody jsem měl nahnuto. Některý masky mimozemšťanů vypadaj jak z roku 1977. Celkove jsem ale lapen a těšim se, co bude dál. Jak by řekl Obi-Wan: I’m cautiously optimistic.

Tohle je fakt čirá radost sledovat. Authentické nadšení a zatajený, místy i vyražený dech. Pocit, skoro jako bych seděl v kině na novém celovečeráku. Dave Filoni servíruje, co asi dost lidí čekalo od sequelů. Částečně jde o sázku na jistotu, ale vkusnou, nepřehnanou a ne tak samoúčelnou jako od J. J. Abramse. Emocionálně to funguje a stojí na vlastních nohách. Zároveň jde o vodu na mlýn názorům, že kdyby se sequely u Disneyho tak nespěchali a měl v nich prsty Filoni, mohly být lepší a organičtěji napojené na originály i prequely. Filoni umí evokovat poctivou Star Wars magiii, má dar příběhy s lehkostí zasazovat do širší kontinuity, doplňovat prázdná místa nebo podnětně naznačovat, co se mohlo odehrát mimo obrazovku/plátno. /// Menší odklon od Bobovi linky mě příliš netrápí, i když struktura seriálu je trochu podivná, ne že ne. Ale chápu, že je to všechno prostě součást košatější story a předpokládám, že se tahle diverzní akce zúročí. (Zdánlivě) pomalejší tempo mi i po tomhle dílu sedí. I tak to umí strhnout. Kdyby už nikdy nevznikl celovečerák a SW pokračovaly navždy jen formou seriálů, kde můžou víc dýchat, asi by mi to příliš nevadilo. /// Další náhodné poznámky: Pokračuje nálož slastných maličkostí a detailů. Mravencodroidi, žaby, ZVUK N1 STARFIGHTERU! Další střípek rozkazu 66. Cad Bane je hnusák, vypadá víc jako degen než v TCW. Luke mnohem lepší, nebyl jsem si jist, jestli po přechodové fázi s CGI-heavy podobou na konci S2 Manda nepřešli k pouhému namaskovanému herci, co se Markovi za mlada podobá. Ale zřejmě jde prostě o lepší CGI. /// P.S.: S výše zmíněným děním mimo scénu, naznačováním širšího univerza, domýšlením, určitou zkratkovitostí, která podněcuje představivost, pracovaly SW už mnohokrát. Je to jedna z věcí, které mě na nich už od začátku fascinovaly. Když se to dobře podá, zážitek se umocňuje a diváka to stimuluje. Opět se mračím směrem k Abramsovi, v jehož dílech podobné pokusy vedly spíš ke zmatení a WTF momentům v publiku.

Omlouvám se za TLDR, ale máme tu novej Matrix a dobu svátečního rozjímání, musí to prostě ven. Následuje nepříliš souvislej výtok mých myšlenek a trocha doporučený četby okolo názoru, že jde o pozoruhodný a podle mě dobrý pokračování. /// Matrix Resurrections to nemá u diváků úplně snadný a poněkud rozpolcený jsou i reakce kritiky. Pro mě je to ale jeden z těch filmů, co poskytujou potěšení i dávno po opuštění sálu a jako takovej mi udělal radost jako už chvíli žádnej jinej. /// Den po návštěvě kina jsem snímek zhodnotil takto: Dojmy ze čtyřky den poté jsou víceméně pozitivní, i když o bezmeznym nadšení asi mluvit nelze. Nicméně mi ten film je něčim velmi sympatickej navzdory určitý nevyváženosti, některým divným volbám a kupodivu nepříliš objevným bojovým scénám. Ale je to solidní mindfuck, je to příjemně divný a zároveň poctivě navazující na předchozí díly. Předpokládám, že při dalších shlídnutích se film víc otevře… (Update po dalších shlídnutích najdete na konci.) /// Za známku kvalitního a plnokrevnýho pokračovaní Matrixu považuju, že se k filmu i po dalším týdnu rád vracím a baví mě číst recenze, rozbory a názory ostatních. Na Matrixech se mi totiž vždycky líbil nejen vizuál, ale právě i jejich (pseudo)filosování, koketování s existencialismem, ontologií, buddhismem atd. nebo jejich určitá podvratnost. Například podvracení role mesiáše, která se ukáže jako jen další součást systému kontroly, což je vedle všech těch filmů o osudem vyvolených hrdinech osvěžující (to mi připomíná, že obdobný motivy jsou i v letošní Duně). Pro mě zkrátka tohle dumání, rozebírání a čtení analýz a komentářů vždycky ke značce Matrix patřilo a tvořilo součást celkovýho zážitku. /// Baví mě i formální rozbory od kinofilů jako třeba ty od Douglase na jeho blogu nebo Bluntmana na ČSFD, abych vybral něco aspoň z těch českých. Díky textům rozebírajícím dvojku jsem ostatně před lety objevil a oblíbil si Kamila Filu. /// Bylo prostě osvěžující vidět zas jednou velkofilm, na kterej člověk nemusí jen pasivně čumět, ale naopak je vhodný k němu přistupovat s jistou dávkou vstřícnosti a snahou o spolupráci. Ve skutečnosti by mě film jasnej jak facka hned na první dobrou a servírující to, co se očekává, spíš naštval a zklamal. Byť mi neni jasný, co by vlastně v případě Matrixu 4 mělo ono očekávaný být. Takže abych to nějak shrnul, já jsem s výsledkem spokojen a vlastně jsem s tímto nečekaně pojatym snímkem paradoxně dostal to, co jsem od pokračování Matrixu očekával, respektive v co jsem doufal. A i když akce už neni tak kulervoucí jako v předchozích dílech, raději zajímavej scénář a standardní akční scény než nevídaný, dechberoucí a vyumělkovaný souboje a nuda a prázdno prvních cca dvou třetin dvojky. /// K tomu ještě dovětek: Patřím k těm, který maj dvojku a trojku rádi, bez nich se mi zdá story nekompletní. Samotnou jedničku, i když je jako film jednoznačně nejlepší, považuju jen za první krok do většího světa, první stupeň osvícení, který ale samy o sobě nestačí a nelze se u nich zastavit. Hezky to popsal Kamil Fila v textu pro Respekt J̲a̲k̲o̲ ̲b̲y̲ ̲W̲a̲c̲h̲o̲v̲š̲t̲í̲ ̲n̲a̲t̲o̲č̲i̲l̲i̲ ̲M̲a̲t̲r̲i̲x̲ ̲p̲ř̲í̲m̲o̲ ̲p̲r̲o̲ ̲m̲ě̲, konkrétně v sekci Jaký máte vztah k druhému a třetímu dílu? Ačkoliv mě dvojka původně naštvala podivnou prázdnotou nepříliš funkčních prvních cca dvou třetin filmu a dodnes mám opravdu rád jen její finální akt (počínaje momentem, kdy hlavní postavy konečně získaj Klíčníka a jde se ke Zdroji) a rozhovor Nea a radního Hamanna (viz https://www.youtube.com/watch?v=Ny_mr3QX9Q8). Trojku pak vyloženě miluju, i když mám pocit, že jsem asi v menšině. /// Update po celkem třech zhlídnutích: S radostí oznamuju, že opakovaný zkouknutí film ustál a vlastně se mi líbil ještě víc. Při dalších shlídnutích líp vynikne, jak je dobře, čistě a elegantně vystavěnej. Definitivně si ho zařazuju mezi nejzajímavější pokračování ever.

Skutečně kvalitní epizoda… jinýho seriálu. Ale nevadí. Připomeňme, že Boba si ukradl pozornost ve “svojí” epizodě Mandaloriana (S2E6), tak teď mu zas Din vrátil úder. /// Pár náhodných poznámek: To bylo snad poprvý, co jsme se v seriálu podívali do vesmíru, ne? A hned tak krásnej prstenec. Nádhera ze shora i spoda. Že nebyly takovýhle atmosferický záběry sci-fi struktur v sequelový trilogii, považuju za jeden z jejích hříchů. Hra světel a stínů pohybujících se na objektech ve vesmíru bylo tím, co nás na původních Star Wars uchvátilo snad jako první. I want more and I know I should! Vůbec tahle epizoda obsahovala řadu vizuálně pozoruhodných záběrů. /// Masky celkově mě v týhle sérii baví. Krom twi'leků v minulých epizodách třeba hned jakoby prasata na začátku týhle. K malým highlightům počítám scénu ve výtahu s nahodným kolemjdoucím. Zákaznice, který Din přinesl hlavu, patří k rase, kterou jsme už viděli v Klonových válkách. /// Naboo starfighter patří k mým nejoblíbenějším designům a už dlouho jsem si ho přál vidět mimo svou éru. Naopak ty opravářský droidi mě iritujou pořád stejně jako ve Skrytý hrozbě, zosobňujou pro mě to nejhorší z infantility prequelů (který navzdory tomu miluju) a obešel bych se bez nich.

Že u Rickyho místama brečim smíchy, to tak nějak očekávám. Ale že se mi nepodaří zamáčknout slzu dojetím a rozechvěje se mi hlas, to jsem i navzdory předchozím sériím zas tak úplně nečekal. Ne že bych neměl city a seriály neuměl prožívat, ale obvykle se mi daří udržovat si určitej odstup. Pro mě jedna z nejvtipnějších záležitostí posledních let a zároveň nejtklivější věc od finále Klonových válek (ano, je to divný srovnání, ale to bylo skutečně naposled, kdy mě fiktivní dílo rozplakalo).

A je to všechno v hajzlu. Skončily Klonový války, jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Ale jak skončily! Nevesele – co taky čekat od finále odehrávajícího se paralelně s Pomstou Sithů, pádem Republiky a vyhlazením Jediů. Nevesele – ale tyvole, tohle je ta pravá težkotonážní kvalita, kterou jsem naivně očekával od poslední trilogie filmů. A nakonec se mi jí dostalo od animovanýho „seriálu pro děti“. Rozplakal mě animák! // TLDR: Pravděpodobně nejlepší finále seriálu, co jsem viděl, a nejuspokojivější Star Wars od... já nevim, od Impéria nebo Pomsty Sithů? Jsem z toho úplně naměkko. // Teda ne že bych tohle všechno nepředvídal. Klonový války jsem si oblíbil už u první, ještě značně nedokonalý série. U druhý jsem jim pak už vyloženě propadl. Některý díly jsou sice průměrný, jiný pak vyloženě dementní, jenže s postupujícím časem začalo těch kvalitních, šťavnatých a významných pro celou ságu přibývat. Už dřív se některý momenty seriálu daly řadit k tomu nejlepšímu ze Star Wars. No a aktuální finále (respektive poslední čtyři díly, který lze vnímat i jako jeden dlouhej film) tomu všemu nasadilo korunu. Je to po nepovedený filmový Epizodě IX balzám na duši a z konexí nejen na Epizodu III mě ještě teď mrazí. Lucas musí mít radost. // P.S.: Závěr Klonových válek taky mimo jiný opět ukázal, jak silnej materiál prequelová éra a zvlášť období okolo Pomsty Sithů představujou. A jak velkej rozdíl dělá dobře vymyšlená a šťavnatá politická rovina, kvalitní budování světa a dlouhodobá a pečlivá práce s postavama – přesně to, co Disnyeho sequelům z větší části chybí. A přestože seriál a zvlášť finále pracuje se znalostí Lucasových filmů a odkazuje na ně, není to jen laciná nostalgie pro member berries efekt jako u filmových epizod Síla se probouzí a zejména Vzestup Skywalkera, ale jde o obohacování a prohlubování původní látky.

Zatímco Epizodu 9 jsem rok od premiéry neměl chuť vidět znovu (a je to tak jedinej Star Wars film, co jsem víckrát nedal), finále aktuální série Mandaloriana si chci den na to okamžitě pustit zas. Druhá řada byla zkrátka jedna velká radost a zažíval jsem u ní nadšení a emoce, který jsem čekal, ale nedostal od sequelový trilogie (s čestnou výjimkou Posledního z Jediů, což je navzdory nedostatkům jedinej opravdu kvalitní a zajímavej film z Disneyho trojice). Každá kapitola obsahuje absolutně badass momenty, u kterých jsem hlasitě hýkal, jásal nebo tleskal, což se mi obvykle opravdu nestává. Prostě jsem se zase cejtil jako malý dítě, teda až na to, že malý dítě asi opakovaně nevykřikuje typyčo. Zároveň ale netrpěl dospělej mozek, naopak se pásl na všemožných detailech a oceňoval rozvíjení fikčního světa, jeho pravidel, historie a živočichopisu (ať žije žabí dáma a její pulci nebo rozvíjení kultury tuskenů)... Jasně, pořád to není úplně hyperoriginální a hutně se odkazuje na předchozí tvorbu. Nicméně s mnohem větším citem, vkusem a umem, než co předváděl JJ v sedmičce a devítce. Je dost znát, že Mandaloriana dělali lidi, který Star Wars milujou, mají je poctivě nastudovaný a chápou je na hlubší úrovni. Velice zdařilé. Po jarnim prakticky dokonalym finále Klonových válek (který ale mají kořeny ještě v době před prodejem Disneymu), tak můžu definitivně prohlásit Star Wars za aspoň prozatím zachráněný. Jestli bude i jen část z těch nově ohlášených seriálů na rámcově podobný úrovni jako Mando, čekají nás zlatý časy.