Hane

Koloběh života. Lidé se setkávají, jsou na sebe zlí, hodní, dělají si radost, navzájem se trápí, milují, nesnáší. A můžu pokračovat ve výčtu vlastností které se týkají nás všech bytostí na tomhle zlém a ošklivém světě. A nepochybně nejodpornějším stvořením je člověk. Čím více "vyspělejší" civilizace, tím více degenerovaná společnost. Člověk se dopouští více chyb. A aniž by přemýšlel nad tím, co se stane když udělá to či ono nebo jaké následky to ponese. Toto cítím z filmu Crash... Možná nejde jen o "černošskou" otázku v americe. Pojďme se podívat na tuto situaci celkově. Nejen jako běloh proti člověku tmavší pleti, ale jako člověk proti člověku. Samozřejmě nechci nijak popírat rasovou nesnášenlivost, která nesporně existuje. No, ale konkrétně ke spracování snímku Crash. První půlka se mi zdála taková rozpačitá, ale pozdější slet událostí mi všechno v hlavě urovnal a pochopil jsem, že to má hlavu i patu. Dále mi Crash připomínal po celou dobu film Magnolie. Nějaké pojítko mezi sebou musí tyto dvě díla mít. O tom jsem přesvědčen. Naprosto skvělé obsazení, které dokonale naplnilo očekávání. Možná, přiznám se, že když jsem se dozvěděl o S. Bullock před shlédnutím tohoto filmu, tak jsem malinko nevěřil. Ale zbytečné obavy. Sandra je víc než dobrá herečka a vše jsem ji uvěřil. Ostatně jako ostatním hercům. A to je pro úspěch filmu nejdůležitější. K odkazu a otázce filmu jsem se vyjádřil hned ze začátku mého příspěvku, takže více už moc nepovím. A ani mě nic víc nenapadá. Crash je úžasný film, díky kterému mám o jeden neskutečně skvělý zážitek víc. Hodnotím *****. Přesněji 4,75!

Nádherný a velice citlivě natočený film o retardovaném muži, otci, jehož mentální růst se zastavil na úrovni sedmiletého dítěte. A jeho dcera ho již vyspělostí „předběhla“. Byla by to překážka ve výchově malé Lucy? To je otázka, kterou se zabývá celý tento dvouhodinový film. V titulní roli Sean Penn, který se zhostil role zaostalého člověka opravdu na jedničku a v roli dcery neméně zdatná herečka mladičká Dakota Fanning. A nesmím zapomenout na postavu „těžce“ pracující právničky kterou ztvárnila stále krásnější Michelle Pfeiffer. Tento film mě absolutně lapil do svých spárů a nebylo z nich cesty ven. City v něm by se daly krájet po velkých kouscích. Vůbec nepůsobí kýčovitě a už vůbec mi nepřipadá jako citově vydírající. Pouze se dotýká citlivých míst každého z nás. Postižený člověk se těžce vyrovnává že je „jiný“ než ostatní a relativně zdraví lidé na straně druhé se na takto nemocné dívají skrz prsty, přehlížejí je a často se k nim chovají až odporně. A to říkám bohužel z vlastní zkušenosti. Právě my „zdraví“ bychom si měli uvědomit jak je snadné těm slabomyslnějším ublížit. A ano, tenhle film je prostě dojemný. Ale rozhodně diváka citově nevydírá! To můžeme vidět tak u argentinských telenovel ve kterých nejde o nic jiného a kdy naše tetičky při pohledu na umírající Esmeraldu vyprodukují doslova moře slz. Jmenuji se Sam je zkrátka kvalitní citlivý film se skvělým obsazením, který ve vás vyvolává lítost, snad snahu pomáhat lidem, ponaučení nebo pocit (ne)spravedlnosti a připodobňovat ho s Rainmanem nebo snad s Forrestem je holý nesmysl! Tohle je film sám za sebe!

O tomhle filmu se nedá říct, že by to byl obyčejný dokument. Většinou v dokumentech, v těch klasických dokumentech jde o jakési zpracování jasných faktů, které divákovi předloží a ti to potom berou jako že se něco dozvěděli a jsou o něco „chytřejší“. Ale Zeitgeist (Duch doby), ten vám udělá v hlavě absolutní zmatek. Docela dlouho to zpracováváte a mozek vám šrotuje na plné obrátky. A myslím že o to taky tvůrcům šlo. A toto je i snad hlavní myšlenkou. Trochu víc nad vším co děláme nebo co vidíme přemýšlet. A ne hned věřit každému „bulíku“ co nám cpou v mediích. A ano, někteří tvrdí, že tenhle film dělá to samé a chce taktéž, v tomhle případě diváka, zmanipulovat a ovlivnit nebo snad „oblbnout“. Jenže jak jinak lidi upozornit a oslovit k tomu, aby si na to všechno „špatné“ dávali pozor a aby trochu o všem přemýšleli, než právě formou filmu?! A co se týče přímo obsahu, musím na rovinu říct: „Věřím“! A to jak se lidově říká, že alkohol je metla lidstva, tak to je absolutní hloupost. BOHATSTVÍ JE METLA LIDSTVA! Odjakživa. Akorát dnes se to bohatství zúžilo jen na PENÍZE. A ať mi nikdo netvrdí, že by nikdo nebyl pro bohatství schopen se chovat tak, jak to popisuje Zeitgeist! Ale na druhou stranu, přes všechnu mou důvěru v tenhle dokument, snažím se stát pevně nohama na zemi a nepropadat totální beznaději. Pokud bych měl hodnotit Ducha doby číslem od jedné do pěti v žebříčku líbivosti, tak mu dávám 4. Ale stejně, radši na to všichni koukněte a udělejte si obrázek sami jak to vlastně v tom světě asi funguje. Podotýkám asi!

Tohle je seriál který mě absolutně dostal. Nejdřív jsem čekal takový ten klasický seriál, kde je v hlavní roli strašně chytrá, utrápená žena, zklamaná životem, která řekne během věty 10x já. Asi tak jako jsme toho mohli být svědky u seriálu Ally McBealová. Ale opak je pravdou. Tenhle seriál je jedním z nejlepších s ženskou hlavní rolí. A to myslím vážně. Ti herci opravdu hrají! Nic se nezdá křečovité, milostné „pletky“ nevypadají trapně, příběh se pěkně zamotává a to tím způsobem, že z toho cítím opravdový život a to je pro takový seriál důležité. A ještě ke všemu je hodně vtipný. Sice vím, že není dobré něco s něčím porovnávat nebo přirovnávat, ale v tomhle případě si to neodpustím. Dost lidí Muže na stromech odsuzuje a hodnotí jako další seriál s hlavní hrdinkou jak jsem již na začátku mého komentáře zmiňoval. Podle mě je to tím, že tenhle seriál nepřišel do našich televizí tak o 7 až 13 let dříve, kdy takovéto typy seriálů a vůbec seriály letěly po celém světě. A byl to obrovský „boom“. A tím taky máme všichni zkreslené názory. Zkrátka můžu říct, že pánové na stromech se mi líbí a Anne Hecheová předvádí naplno co v ní je a že toho není málo…

Celý tenhle film jsem viděl jen jednou v životě a úplně mě dostal! A to v kině Mír u nás v Opavě ve filmovém klubu. Opravdu silný zážitek! Nesmíme se na něj koukat z pohledu té třetí osoby, coby divák, ale spíše jako přímo ta postava. A to se potom okamžitě vžijete. A taky radím z vlastní zkušenosti, nekoukejte na Zvětšeninu pod vlivem jakékoli drogy! Vnímání a ty pocity hlavní postavy jsou tak přesně popsány, že není důležité se jakkoliv posilňovat! Hihi… no ehm… kde jsem to skončil? Jo už vím… no zkrátka tohle je opravdové dílo! Tenhle film je unikátní už jen tím, že nemá žádného konkurenta. Kde jinde jsou popsány pocity člověka, který na vlastní oči spatří zlý, nezákonný a absolutně neslučitelný čin s „vyspělou civilizací“ jakým je vražda a přitom to nemůže jakkoliv dokázat a je vlastně zahnán svým vlastním zájmem a věděním do slepé uličky?! A věřím, že rok natočení 1966 není zrovna atraktivní pro „novodobého“ diváka, ale říkám vám všem, koukněte a uvidíte sami. Může se vám zdát první polovina jakkoliv podivná a nudná, ale ta myšlenka a ty pocity jsou unikátní. Blow-Up bych zařadil do střední až vyšší divácké náročnosti, ale přitom je to tak prosté…! Mě to oslovilo neskutečně!

Dne 5.9. 2009 na ČT1 jsem kouknul na „Goyu“. „Jo to je ten poslední film Miloše Formana.“ Hmm… to je sice pěkné ale neodpustím si podotknout, že jsem cítil po celou dobu sledování jakoby by byl tenhle „kus“ spíchnutý horkou jehlou. Nebo spíš jen špendlíkem ještě před samým celkovým šitím. Miloši, Miloši tak tohle asi ne. U Tebe jsme zvyklí na jiné kousky a hraní si s divákovými emocemi. A jo, vím že lidé určitě uronili slzu při propuštění Inés z vězení po 15 letech, nebo při neuskutečněném setkání matky s dcerou… Nechci nijak útočit na pana Formana, kterého mám upřímně rád, doslova ho zbožňuji, ale nemohu se zbavit pocitu, že všechno v tomhle filmu nemá jakýsi spád a postavy jsou až podivně spjaty. Jakoby „nebyly peníze“ na další herce… nebo jinak nevím. Ale o penězích to asi nebude. Spíš nepozornost režiséra až produkce. Například přece pan biskup nemůže být přímo ten, co vlastnoručně chytil Javiera Bardema při „útěku“ ze španělska?! Celkově mi tento film přišel jako jedna náhoda. Prostě mám dojem z celého filmu, jakoby lepidlo které má slepit celkový výsledek, lepilo tak, až to přilepilo moc natěsno. Nebo bych vytknul například, že nebyl víc popsán vztah rodiny k chudince Inés před samým zatčením. To jsem naprosto přesvědčen, že by to vyvolalo v divákovi větší lítost. Ale abychom nebyli u samých „křivých“ obvinění a ubohých hledání chyb, tak tedy Stellan Skarsgard mě doslova lapil! Hlavní role na pravém místě! Chování hlavního hrdiny divák opravdu chápe a to je důležité! Řekl bych že je tomu tak i u ostatních rolí. Výběr herců je geniální, ale přece jen ten celkový dojem ve mně kdovíjak nezůstal! Ale diváci, kteří jste ještě tenhle „kousíček“ z dílny Forman neviděli, mrkněte na něj a netvrdím že se vám nebude zdát jako opravdové „umělecké dílo“. Podle mě, je to kvalitní film, ale na Formana jsem zvyklý na jiné.