Laxik

Fincher tak trochu mimo svoji komfortní zónu, ale pořád dost svůj aneb kdybyste mi neřekli, že to dělal on, nikdy bych na to nepřišel, ale díky tomu, že to vím, tam dokážu jeho rukopis bezpečně najít. Mank je hollywoodská a ještě ke všemu liberálská pohádka, jejíž premiéra byla k americkým prezidentským volbám načasovaná zcela úmyslně. Gary Oldman si po Nejtemnější hodině už podruhé zahrál sympatického poživačníka, který se nebojí říct vlastní názor, fandí obyčejnému člověku, i když sám patří spíš ke smetánce, jemuž asistentku dělá herečka Lily s hustým obočím a který zcela jistě neodpovídá svému předobrazu. Ale co na tom, když je to tak povedená a zábavná konverzačka, která se nebojí jednou rukou šermovat vlastním názorem a druhou rukou ho relativizovat. Bavil jsem se, ale pravděpodobně tu před námi stojí nejhorší a nejméně osobitý Fincher od trojky Vetřelce. Přesto bych ho strašně moc rád viděl v kině.

Docela obyčejný, ale zato procítěný a velmi dobře zahraný příběh tří disfunkčních vidláckých generací. Přidávám se k chvále na Glenn Close, ale vyzdvihuju i ústředního Gabriela Basso, kterého jsem dodnes neznal, ale už se nemůžu dočkat, až ho někde uvidím znovu.

Typičo! Tak takhle mě žádnej thriller už hodně dlouho nethrilloval. Málem jsem se posral strachy a málem jsem se poblil znechucením. S filmy si moc nepovídám, ale tady jsem tolikrat hlasitě nesouhlasil, až to není pěkný. Už to nikdy nechci vidět, děkuju pěkně.

Zas tak úžasný to není. Ale na konci jsem se málem rozbulel. Tohle je život. Tak trochu.

Agitační pocta Rambovi. Je to šíleně dlouhý, ale nakonec to není na škodu.

Hodně komplexní náhled na vztahy, sexualitu a upřímnost, který mě zastihl ve velice zvláštním období mého života.

Cool. Téměř hodinový videoklip, mix Blade Runnera, Mad Maxe, Metropolis a Mycelia Vilmy Kadlečkové.

Těch vtipů tam je vlastně pomálu a většinou nejde ani tak o zaručené kameňáky, jako spíš o humor nehumor vycházející z absurdní situace brané postavami naprosto vážně. Spíš jde o velmi milý a velmi drsný film o rodině, lásce a mezilidských vztazích vůbec. A nebudu lhát, v jeden moment jsem maličko natahoval.

Atmosféra, která se prolíná s některými poněkud kukuřičnějšími momenty (jakože je to občas trochu corny). I když mají oba filmy NAPROSTO jiný příběh, atmosférou, estetikou a přístupem k nadpřirozenu bych Poltergeista asi popsal jako hororovou variaci na Blízká setkání třetího druhu, jen méně filozofickou. Chválím hlavně excelentní herecké obsazení. JoBeth Williams podává asi ultimátní herecký výkon v kategorii "matka v prokletém domě"... a to, že jsem si z ní občas maličko uslintával, můj názor neovlivňuje... jde jen o pomyslnou třešničku na dortu.

Mizerové navždy jsou úkaz. Na původní filmy navazují s tak velkým stylem, ba co víc – respektem –, že vás možná dokonce přesvědčí o tom, že Bayova diáda nebyly totální, skoro nekoukatelný sračky.