Laxik

V Goldfingerovi se poprvé dostává do popředí jedna z těch věcí, které máme na Bondovi rádi. Absurdita. Poprvé se ocitáme v oddělení Q, poprvé dostáváme skutečné vychytávky... Plyn? No tak to mě poserte. Železný Korejec s kloboukem? Děláte si prdel? Prdel si neděláme, Goldfingera máme všichni rádi. Jen ten Connery už nám začíná lehce stárnout... ale jen občas.

Já vám nevím, ale na plný počet je to na mě až moc absurdní.

Omen nomen.

Solidní boxerský film, který zase přináší oproti těm ostatním něco nového. Polodokumentární kamera a zrychlený, crackém nasáklý Christian Bale, to jsou hlavní devizy Fightera. Není to nejlepší film o boxerech, ale ani není nejhorší. Nějakým zázrakem bývají ale i ty průměrné boxerské filmy naprůměrnými poctivými dramaty. A tohle přesně Fighter je a ani tradičně mizerný Wahlberg to nepokazí.

Kdybych měl být jakože vtipný a brilantně prozíravý, prohlásil bych ve svém komentáři něco jako: "Na tomhle filmu vám najdu deset klíčových důvodů, proč by se vám neměl líbit, a deset maličkých detailů, které jsou na něm skvělé. A i přesto detaily převažují a ten film se vám musí líbit." Jo a taky bych dodal, že je to konečně Kubrick, který mě bavil. Pravda je ale na hony daleko. Ve skutečnosti se mi hlavou honily a pořád honí šílené myšlenkové siločáry, které se snaží tohle dílko zpracovat. A to se nedá. Sakra, já to vzdávám, na tomhle filmu je prostě tolik atomárně malých i atomovko-explozivně obřích důvodů, proč ho milovat, že to zastíní i ten téměř stejný počet důvodů pro zatracení tohoto trochu jinak protiválečného kousku. Asi nejlépe film vystihuje práve Dr. Divnoláska. Ze všech jakože hlavních postav má nejméně prostoru, je dokonale zbytečný a přitom klíčový, je nejgeniálnější a přitom nejnevkusněji uhozenou postavou, je prostě středobodem střetu protikladů. A takový je i film, který není i je o něm.

Kouzlo Misie tkví pouze v zavedené značce... Jo a taky v tom, že se jedná o sakra vypiplaný film. Bohužel, i když vše šlape dobře a hudba je opravdu podmanivá, na emocionálně silný začátek ne a ne navázat. A tohle má být emocemi protkaný film, tohle má být jedno z těch dramat, která chytí za srdce. Ne, nemá to být emoční doják, nemáme brečet nad zastřelenými dětmi, máme zažít všechny ty pocity - vinu, pýchu, radost, zoufalství, nenávist, ale hlavně víru, naději a lásku. Ale tady se nakonec sehrál jen neúspěšný pokus o ono špatné emoční dojeníčko. A přitom to začalo tak nadějně. A možná že i nadsazuju, protože bych mohl srazit i za nedostatečně rozvinuté charaktery. A rozvoj si oba dva misionáři vážně zaslouží.

Konečně nekompromisní bad ass hrdina. Jen tu vadu to má, že to postrádá pořádnou hlášku.

A pak že opakovaný vtip není vtipem. Když jde o senilitu, odkaz Járydy Cimrmana a bandu okolo Smoljaka, je i potisící řečený vtip stále vtipný.

All you need is Love...

Miloš Forman je vážně mistrem pohyblivých obrázků, jen co je pravda. A Lid versus Larry Flint to jen dokazuje. Z každého záběru je cítit poctivé řemeslo a perfektní filmový cit. Vyjadřovat se ke zbytku filmu snad ani není zapotřebí, jde o formanovský, nortonovský i harrelsonovský standard se sympatickým cameem Jana Třísky. Z filmu je jasně cítit, na čí straně jsou filmaři. A i když jejich sympatie na sto procent patří nekompromisnímu pornoprůkopníkovi (a jeho napřed krásné, potom k smrti zhuntované manželce), nepozapomnělo se ani na jeho temné stránky v čele s arogancí.