Batyskaf

Dávám pět hvězd málokdy. Ale tady hodnotím odvahu pro současné téma, dobrou vyváženost nadsázky a světobolu, skvělé obsazení a žádné pitvoření. Suburbánní poetika, hudba, divní rodiče. Možná taky zkresleno tím, že jsme vyrůstali na podobné periférii, lezli, kam mohli, hulili, co mohli. A byli podobní lůzři. V tomhle mi to přijde autentické, v rámci toho, co jde přenést na filmové plátno. Ale ono není v ČR moc s čím srovnávat.

Trochu jako dokumenty 37 Grad na ZDF. Což není vůbec na škodu. Sice ukazuje to líbivější vězení, ale i tak je ztráta svobody dost hrozivá. To většině dojde, až když jsou "uvnitř". Klobouk dolů před všemi pracovníky, který se na to koukaj každý den, je to vlastně tak napůl i o nich.

Oheň, voda, vítr být Samolepky lásky po kapsách desettisíc přátel mít jít v plátěnkách Takový vícevrstvý animák. Je jasné, že love story je tam nejviditelnější. Ale ani ty ostatní roviny mě neurážely, byznysové, imigrační, diverzitní, sociálně-třídní... Je jasné, že v americké popkultuře (ona tam ani jiná kultura skoro není) se spusta věcí recykluje, takže chvílemi se tam obejví jakoby scéna z T2, Titaniku, Avatara... jestli se to líbilo i dětem, to ukáže čas, jestli si na ten film někdy vzpomenou.

Radši vidět víc detailů z onoho absurdního městečka (jako v knize To snad nemyslíte vážně!)  než umořující soudní pře, které nebyly soudní. Jinak Richard P. Feynman se tam objevuje také – ten, co si nechce nasadit brýle při výbuchu a hraje na bongo. Sice je teď cool a in vidět všechno temně, ale chtělo to víc odvahy to všechno udělat víc s nadsázkou. Jinak to byl pěkný exurz do dobového myšlení. Židé vymysleli křesťanství, jadernou bombu a cherry rajčata, tak proč se něčemu z toho nepověnovat.

Mám rád evropské filmy, ten pocit duševního zmlácení při odchodu z kina. Je to jakový Die Welle 2.0, někdy se to tomu až moc podobalo. Ale pěkně to svléklo do naha cool trendy, až to bylo škodolibě k smíchu. Oproti Die Welle vizuálně i hudebně kreativnější a nadnárodnější.

Hele, překvapivě dobrý. První půlka lepší než druhá - ale v rámci televizního žánru a pravděpodobného rozpočtu dávám ****. Trochu to bylo samotářsko-knoflíkářsko-zoufalecké, ale ne nijak okatě. Jamrtál je dobrá kulisa a kdo tudy jezdí ráno a večer na kole, ví, jak je tam dusivo. Normálně jsem z toho dostal chuť na deset deka pochoutkáče.

Takový Malý princ s tarantinovskou poetikou nabarvený na černobílo (kritici v rolácích a s kostěnými brýlemi prominou) s prvky road movie. Dávám 4 hvězdy 1/ za odvahu natočit film o násilí páchaném na dětech (jakkoliv s ním nesouhlasím) - umění je zde, aby odráželo realitu a je třeba na to poukazovat 2/ za odvahu natočit film takové stopáže (jako když natočíte pětiminutovou písničku, tak můžete počítat s tím, že vám ji v rádiu nezahrajou). 3/ za poctivou filmařinu s dlouhými záběry. Ta černobílost umožnila spíše „debrutalizovat“ to, do by jinak bylo nekoukatelné. Jednu hvězdu dávám dolů za profláknuté téma 2. světová válka, přeci jen už je toho všude trochu moc.

Trochu jako v Dunkerque, asi ve Francii zrovna stávkovali hudební skladatelé, s podobným "rád bych unikl, ale nemůžu" pocitem. Často odporné prostředí stísněných paneláků, chrochtajícího pick-upu a mlaskajících/frkajících lidí, v televizi by to asi tak nevyniklo. Hodnotím spíše kladně, ne vždy musí být film líbivý na pohled, aby zaujal. Každopádně jeden z těch, který se vryje do paměti.

Zajímavý způsob, jak se otřít o aktuální témata, kterým se filmaři většinou vyhýbají. Užíval jsem si pohled na "samotářsky" ujeté rodiny, vítal bych trochu rozvinout ženské postavy a méně záběrů do kotelny atd., třeba místo normované biomanželky by se dala použít méně otřepaná obsese. Jinak vlastně i povedený sportovní film s unikání z komfortní zóny, pohled na paralelní světy velkoměsta a prázdnotu digitálních prožitků. A jak rádoby soběstačné moderní rodiny pořád fungují pod taktovkou rodových stařešinů.

Čas lze chápat cyklicky, nebo lineárně. To druhé je trochu ubíjející, protože čas má začátek a konec, proto vyhledáváme masopusty, vinobraní... a vůbec cokoliv spojené s cyklem 4 ročních období, co se každým rokem opakuje, i když s menšími obměnami - jako všechno, co je spojené s pěstováním. Je to trochu rodinný, profesní, skrytě vtipný i obyčejný, který zafunguje spíš na plátně. Tak určitě je dobré se na něj vrhnout, dokud se hraje v kinech. Tvůrci asi zaměstnali nějaké vinaře a ten pocit je jako kdybych se tam kolem výroby vína motal. Ten humor je takový neočekávaný a rozhodně nic ve stylu "pozor, teď přijde vtip". Postavy vcelku sympatické, možná až příliš typicky francouzské.