SatuPeka

Opulentní, vizuálně bravurně zvládnutá interpretace Shakespearovy Bouře, na kterou se dá dívat znova a znovu a pokaždé v ní najdete něco nového.

I přes nesnesitelně přehrávající herce, přes dialogy jako od Heideggera a přesto, že jsem místy při sledování tiše trpěl... je to famózní, magický film. Nabízí sugestivní, bezútěšný pohled na naši omezenost a tendenci vytvářet si modly, dá se na něj dívat i jako na zdařilou antropologickou studii lidské prehistorie. Už se mi dlouho nestalo, aby se mi tolik scén a obrazů vrylo do paměti. Pro mě nejvýživnější filmový zážitek posledních dvou tří let.

Krásný filmový zážitek. Má klidnou, meditativní atmosféru. Výtvarná stránka je poctou skvělé tradici čínské krajinomalby. Vlastně se o něm píše dost těžko, je třeba ho vidět na vlastní oči, poté si dát šálek kvalitního čaje a přemýšlet o Tao.

"Sciany" jsou úplně jiné než "Černá karkulka" a ukazují druhý pól Dumalovy tvorby - tajemný a nesnadno vyložitelný snímek s klaustrofobní atmosférou. Výborná hutná kresba, ve které převažuje černá, celkové vyznění dobře doplňuje.

Pochmurná, temná vize světa po atomové válce, s několika lehkými záblesky naděje. Určitě nejlepší katastrofický film, který jsem kdy viděl.

Abstraktní, filosofická báseň převedená do filmového média. Po prvním shlédnutí skoro, ale ne úplně 5 *. Tento film má jedinou slabinu - jak zde někdo trefně napsal, je "trapně dokonalý", a to mu trochu ubírá na atmosféře ve srovnání s mým oblíbeným Stalkerem nebo Solaris. Vychutnal jsem si především skvělou práci s kamerou, Vermeerovsky naaranžované interiéry a mnohavrstevnatou symboliku.

Je to silné a inspirativní... Oslava pomalosti...Magický soundtrack vás vtáhne do děje... Mám rád kočky... Kenji Miyazawa byl zajímavý chlapík...Zvuk pražců... Zastávka... A potom zase dál...

Vynikající post-apokalyptický snímek. Beznaděj, zoufalství, deprese, náznak naděje - to všechno potkává hlavní hrdina (Jerzy Stuhr) při svém bloudění v rozpadajícím se protiatomovém krytu. Zatímco lidé kolem něj propadají rozmanitým podobám šílenství, on si zachovává alespoň trochu zdravého rozumu. Zdá se ale, že to nestačí, protože ve všem konstruktivním, o co se pokouší, stejně ztroskotává. O-bi, O-ba nabízí mnoho námětů k přemýšlení i filmařsky vydařené scény a sugestivně vykresluje atmosféru konce civilizace. Když jsem se po jeho shlédnutí procházel noční Olomoucí a vrátil jsem se tak do světa, kde většina věcí normálně funguje, cítil jsem intenzivní vděčnost, že žiji v čase a na místě, kde se máme (skoro) všichni opravdu, ale opravdu dobře.

Těšil jsem se, protože mám rád staré fantasy a sci-fi filmy s poctivými analogovými triky. Po půl hodině mi došlo, že tentokrát je to šlápnutí vedle. Planeta Krull je jednoduše velmi, velmi špatná. Děj je neskutečně stupidní, připomíná to nejhorší možné počítačové rpg. Jdeme z A do B, v B nenajdeme to, co hledáme, tak hurá do C, jé, tam to taky není, tak rychle do D, nakonec šťastně dorážíme do P, po cestě nabereme pár kámošů, ti tuctoví jsou na odpis a necháme je dostatečně pateticky umřít, a když mámenakonec dostatek EXP a tu správnou cool zbraň, vyrážíme porazit hlavního padoucha. Herci jsou trapné figurky bez jakékoli autentické motivace, hlavní hrdina nemá žádné charisma, dialogy působí křečovitě, souboje jsou ...ehm. Vůbec nemáte pocit, že jste ve světě se zajímavou historií a mytologií, že to, co vidíte na plátně je součástí nějakého velkého vyprávění. Prostě všechno je naprd. Některé filmy jsou blbé takovým způsobem, že jejich blbost je vlastně poetická a je to ctnost, ale v Planetě Krull tuto sympatickou stránku blbost přes všechnu snahu nenacházím, škoda. Zbytečný film, ztráta času.

Vizuálně nesmírně působivé, ale příšerný hudební doprovod ve mně vyvolával fyzickou nevolnost a zážitek z mile perverzního snímku poněkud pokazil...