Recenze (1 687)
Butch Cassidy a Sundance Kid (1969)
Nějak nechápu zařazení do klasik žánru.
Papírový hrdina (2009)
Nenechte se odradit nízkým hodnocením. Protože to je výborné. Sice je tam až příliš moc známých tváří, což mě osobně vždycky ruší (protože vím, kde kdo hrál), taky nezažijete nbeopakovatelnou událost, je to prostě "jen" film, který baví a potěší. A to je sakra dost. A hlavně nečekejte nějaký ANTIsuperhrdinský film jako já. O tom to není. - 70 %
Užívej si, co to jde (2009)
Opět až příliš mnoho dialogů (nebo spíše monologů), děj je podružný, a opět mám pocit, že Woody nezná míru, ale rozhodně příjemný film. - 60 %
13 samurajů (2010)
Nerealistické peklo. A navíc schématické. - 50 %
Má mě rád, nemá mě rád (2010)
Tak dlouho jsem kolem toho chodil, až jsem si to nakonec pustil. A rozhodně nelituju. Je to pohodové, milé, romantické retro, které vás rozhodně potěší. Tak sakra nečekejte a zmáčkněte na svém přehrávači PLAY. - 80 %
Psycho (1960)
Klasika? Po první hodině, jsem to chtěl zabalit, nudilo mě to. Místy jsem to i dokonce přeskakoval. Na konec jsem to sice vydržel až do konce, ale žádná velká věc se nekoná. A že to režíroval Hitchcock? No a co? - 60 %
U konce s dechem (1960)
Belmondo, tak jak ho neznám, v (pravděpodobně) klasice francouzské nové vlny. Je to moje první setkání s JLG, a na delší dobu pravděpodobně i poslední. Artová nuda se sice nedostavuje, ale chybí tu i pocit z vyšší filmařiny. Prostě jen film o zlodějíčkovi, který se zašije v Paříži. Psychologii postav ke konci jsem taky nepobral. - 60 %
Tři barvy: Modrá (1993)
Největší umělecká událost 90. let? Tohle? Nestálou přítomnost modré barvy nechápu. Julie má po celý film jeden a ten samý výraz. Dokomponování skladby, myši, otec prostitutky, matrace, prostě všechny symboly mě nechaly naprosto chladným. Ten film prostě nemá co nabídnout, ani co říct. Že by artový hype jako kráva? - 60 %
Večeře u Noriko (2005)
Tak takhle pošahaný film jsem ještě neviděl. Opakují se tam motivy z Klubu sebevrahů, objevují se nové postavy, všichni "hrají" nějaké role, vnitřní monology (a potažmo i dialogy jako takové) sestávají z (pro mě) naprosto nepochopitelných vysvětlování smyslu života. Dvě a půl hodiny je taky sakra hodně. Motivace postav mi naprosto uniká. S.S. se rozhodl onanovat. A přizval si k tomu obecenstvo. - 50 %
Casino (1995)
Uznávám, že je to dobré, ale na můj vkus až těžkopádně dlouhé, občas tomu schází tempo, a jen málokdy se to rozjede někam vpřed (většinou tehdy, když se tam zabíjí a je to podkreslené výraznou hudbou). Navíc to bylo až příliš "životopisné" a se všemi neduhy, které k tomu patří. - 70 %