Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 687)

plakát

Čistá práce (2008) 

Možná průměrnější záležitost, ale co na tom záleží, když mě to bavilo. - 70 %

plakát

Shake Hands with the Devil (2007) 

Další zpracování konfliktu z Rwandy, opět působivé, leč "to samé" už poněkolikáté viděné.

plakát

Vražedná pole (1984) 

Pokud máte dostatek končetin, pošlete je do Kambodže. Tam je jich akutní nedostatek. Ale teď vážně. Kambodža byla neprávem opomíjená, zvěrstva konaná na lidech dosahovala takových extrémů, že by se to dalo klidně srovnat s nacistickými koncentráky.

plakát

Dobré ráno, Vietname (1987) 

Dobré ráno, Vietname Williams hláškuje jako o život, celkem to baví, ale můj humor je trochu jinde. MOC SLOV.

plakát

Stezky slávy (1957) 

Sice je to až příliš přímočarý a "jednoduchý" film, ale jde si bez odboček za svým. - 70 %

plakát

Nebeské dny (1978) 

Nejslabší Malick. Děj byste hledali opravdu těžko, obrazově ani myšlenkově neohromí. - 60 %

plakát

Fairy Tail (2009) (seriál) 

Vydržel jsem přesně 2 díly. Není to strašné a dementní jako Pokémoni (i když se tu taky vyřvávají blbé názvy technik), ale jen neskutečně jednoduché a triviální. Ať už po dějové stránce, nebo (nejspíš v budoucnu) vývoji postav. Prostě šablonovitá záležitost, kterou můžu doporučit tak maximálně lidem do 15-ti. - 50 %

plakát

NHK ni jókoso! (2006) (seriál) 

Nemůžu říct jestli mě to bavilo (minimálně prostředek jsem hltal), ke konci bohužel trošku vyčpělé, navíc to trpý typickými archetypy anime, i když se jim celkem zdařile vysmívá. Rozhodně lepší, než tématicky podobný Genshiken, navíc odvážně v hlavní roli s "nesympatickým" hrdinou, ale až příliš překombinované ze snahy zobrazit naprosto všechny problémy soudobého Japonska (pyramidový efekt, sebevraždy, otaku, kopie WoW, asociálové, pracovní stres...) A na konec si nemůžu pomoct, ale musím si rýpnout do Japonců a jejich chápání "romantických" příběhů, kdy si postavy za celých 10 hodin nemůžou říct, co k sobě cítí. - 60 %

plakát

Funny Games (1997) 

Snaha o co nejvíc šokovat a pobouřit z toho číhá z každého záběru, moje morální hranice (pro fikci) je ale ještě mnohem dál. Experimentování s divákem není taky kdovíjak originální, obrazově to připomíná tv filmy z ČT z 90. let. Navíc mě to setsakramensky nudilo. - 50 %