honajz

Chápu, oč autorovi šlo, ale pojal to naprosto povrchně a nešťastně. Jestli chtěl klást nějakou paralelu mezi Davida uprostřed divných a různě postižených lidí a Ježíše mezi celníky a prostitutkami, tak se mu to moc nepovedlo (ačkoliv to téma k podobnému výkladu svádí). Jestli chtěl natočit film o tom, jak čerstvý vysokoškolák jde poznávat obyčejné lidi, tak tam měl autor vrazit skutečně obyčejné lidi, a ne karikatury, každou s nějakou úchylkou. On to Alvarez schválně přehání, aby to vypadalo jako že nadhled, ale spíše to působí, že nedokázal napsat věrohodnou postavu z psychologického hlediska. Trochu přehání, ale jen proto, že dramaticky by to prostě napsat nedokázal. A ta povrchnost z toho nejen čiší, ale úplně křičí. Co jsou mi platné krásné záběry na jablečné sady po ránu v ranní mlze a rose, co je platné, že majitel farmy nakonec zahrán jako jediný uvěřitelně, když jinak to prostě plave a klouže nešťastně po povrchu. A nakonec to ani o té víře není, ani o duchovnu, jen povrchní představě, jak asi to funguje, ale nic do hloubky. Jdou, Alvarez, kouknou se na Hosté večeře Páně, a pak jdu točit jen dokumenty o jabloňových sadech po ránu pro National Geographic.

Líbilo se mi to podobně jako Ostrov, 13th Floor, Dark City nebo Equilibrium - příběh je vlastně jednoduchý a nenáročný (i když...), ale má to skvělou atmosféru, docela slušné napětí a velmi dobrý vizuál. Mne tady od začátku okouzlila ta krajina plná staveb a artefaktů doslova postavených na hlavu, teprve pak mě začalo zajímat, oč asi jde, což v určité chvíli je už tak nějak jasné, ale stejně mě to bavilo. Podobně jako o výše zmíněných filmů i tady jsou nelogičnosti, ale v menší míře jsem schopen je odpustit, pokud nebijí doslova do očí. A potěšilo mě, že ten jeden Reaper nabyl určité obrysy tváře plus byla vidět kápě, takže se svým způsobem vysvětlilo i tohle. Hele, tohle je druh sci-fi, které si na nic nehrají, a po čase si je rád pustím znovu.

Nevěřil jsem tomu, ale je to naprosto otřesné. Nelogičností až na půdu i v rámci toho omezeného mikro světa, který tvůrci zvolili, a vlastně to ani nedává smysl. Nějak nemám sílu ani vypisovat, co všechno je tu špatně, proč to nedrží pohromadě, není to absolutně napínavé a proč to celé je tak laciné, že zlaté televizní papundeklové pohádky.

Takový wendersovsko-jarmuschovský film, na jehož nostalgickou až melancholickou náladu je potřeba se naladit hned od začátku, a navíc mít rád cestování a města a bary a lidi a trošičku i jazz. Dokonce se zde objeví trocha mystiky (hodiny, které jdou pozpátku, ale má to svůj význam). Bavilo mě hrdinovo putování uličkami portugalského města, seznamování se s lidmi, jak nerozuměl vtípkům, jak se hloupě zapletl a jak nakonec přišel o něco víc než peněženku, ale objevil nakonec kouzlo vlaku... Jo, trochu je o tom, že až když o něco člověk přijde, zjistí, jak mu to chybí. Líbí se mi jeho závěrečný telegram, kde srovnává moře a ženy, paměť se zapomněním. Zatím dám opatrné čtyři a pustím si to ještě někdy v klidu, v temnotě osamělé noci, protože to bude působit asi ze všeho nejvíc.

Velmi poutavý dokument, kde mi jen trochu vadí, že Martin Šulík do něj nevnesl nějakou větší invenci, prostě jen v setmělém sále divadla točí "mluvící hlavu" a sem tam střihne záběry tu z Ostravy té doby, když se mluví o Ostravě, tu z výtvarné dílny a posléze z filmových děl, kde Jan Kačer hrál. Celé je to poutavé především díky vyprávění pana Kačera, protože se soustředí jak na různé zajímavé detaily, tak na podstatu samotného natáčení s různými režiséry a jejich styl. Hodně se dozvíme o Evaldu Schormovi, o natáčení s Vláčilem, neopomene se ani rok 1968 (pojatý spíše lidsky než politicky). Celé je to hodně hluboký a poutavý vhled do práce režisérů a herců, jejich intuice a snah o sdělení.

Asi takhle - za těch 15 minut to chtělo říct strašně moc. Ani pan Pelzer jako vypravěč občas nestíhá ty špalky textu učíst, natož herecky nějak odmoderovat. Navíc se tu poukáže na jistý spor Kepler a jeho horoskopy, který je ale chtěl dělat pro duchovní účely a k oslavě Boha, zatímco Valdštejn je po něm chtěl jako takový jízdní řád svých aktivit, ale ten není nijak pořádně probrán a z dokumentu tak nějak vyplývá spíš, že Kepler dělal horoskopy Valdštejnovi jako na zakázku z výrobního pásu. Ale jinak poučný příběh o Valdštejnově vzestupu a pádu, sice rychlokurzem, ale přesto stále zajímavý. Škoda jen těch mnoha nutných zkratek, protože nakonec se řekne vše, a vlastně nic. Do hloubky a do podrobna se už nedostaneme.

Když už nejasný příběh, tak nejasně podaný... Mně se líbí, jak Herzog sice dokonale použil vše, co se o Kašparu Hauserovi dalo dozvědět (a že toho moc není, nakonec), ale jen proto, aby vytvořil příběh, který je nejen rekonstrukcí, a samozřejmě zcela nejednoznačnou rekonstrukcí, ale i určitou kritikou našich obecně přijímaných pravd, které z jiného úhlu pohledu zas tak jako pravdy nevypadají. Něco si rýpl do protestantské církve, něco do zženštilých a degenerovaných šlechticů, naprosto skvělá je scéna s "logikem", ale nejvíc do onoho nesmyslného úřednictví, kdy stačí sepsat život člověka jako protokol, a máme jasno, vše je jasné, člověka máme doslova rozpitvaného. Ale že o něm ve skutečnosti nevíme nic, to je už úřadu jedno. Celý film je tudíž postaven na této premise - naprosto se vymykající jedinec, který je nakonec ale úředně zařazen do "správných" tabulek, čímž je vše vysvětleno. A co když takhle zařadí příště mě, vás, naše blízké? Do toho skvělá kamera a hudba, Albioniho mám rád, a všiml jsem si, že hudba zní jenom, když je v záběru příroda nebo prostě přírodní stav věcí, což taky je určitá forma vyjádření daného tématu,

Muselo dát docela fušku tohle dát dohromady, scénářem počínaje, přes sehnání odborníků a návštěvy daných míst, až po ty jako hrané ilustrační scénky. Nic kontroverzního, pokud se člověk zajímá o Václava II. blíže, se divák nedozví, spíše různé nové pohledy (někdy i domněnky a spekulace) a trochu mi vadí, že zde chybí v knize Deník Václava II. rozvedený případný motiv nenávisti Václava ke své matce a jejímu milenci Závišovi, že nešlo o obdiv. Ale jinak je přehled úplný, nic nechybí, dostane se na všechny i teorie, líbily se mi návštěvy některých míst (Krakov, hledání domu, kde Václav II. zemřel), a střihač se hodně snažil, aby nešlo jen o mluvící hlavy, a obraz naopak svým švihem upoutal, což se povedlo. Vcelku příjemný osvětový dokument, jehož snaha dostat VII. ze stínu KIV. je velmi sympatická.

Jako v rámci subžánru nazie zombie už jsem viděl lepší kousky. Tady to začne být trochu vtipné asi tak čtvrt hodiny před koncem, jinak půl hodina je o ničem, jak mladí přijedou na hory a hrají hry a od místního se dozví historku ze 40. let... přičemž postava toho domorodce není nijak vysvětlena, kde se tam vzal a proč, odkud kam šel a co tam dělá, když tam nikdo nechodí, ale stejně za chvíli zhebne taky. Ostatně, je to slasher, takže je naprosto jasné i to, jak to skončí. Takže jen nápad se zombie nacisty sám o sobě nestačí, když tomu chybí cokoliv zajímavějšího navíc. Jinak tvůrci až moc okatě chtěli natočit norské Evil Dead, dokonce i Ashe bez ruky tam mají, ale prostě je to mizerná kopírka o ničem a bez atmosféry.

Mít to dvacet minut, proč ne? Ale dvě a půl hodiny? Téma je jasné, až moc, ale přece mediální hvězdy do sebe nebudou šít až tak moc, že? Vlastně to nejlepší přijde až po závěrečných titulcích ("Jsem poslední člověk na světě. Tak nezapomeňte lajkovat a sdílet.") Ale jinak ta rádoby parodie na ignorování jasných faktů ze strany politiků a médií jen pro vlastní úspěch ve volbách a pro ještě větší výdělky smrdí tím, abychom si nezadali, hlavně umírněně. Když to srovnám s Idiocracy, což celkově moc povedený film není, tak ten alespoň tu základní myšlenku postupného blbnutí lidstva dovedl do domyšlených absurdit. Ale tady mi to přišlo ucamrané, utahané, a hlavně nejmenovat. (Btw, nepochopil jsem, proč ta zrzka hodinu a něco ve filmu řešila, že jim generál prodal za dvacku občerstvení, které jinak bylo zdarma.) Ale abych nebyl jen negativní, triky ušly.