Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (6 161)

plakát

Igraszki z diablem (1979) (TV film) 

Kulisy vem čert, ostatně to patří pod sekci polské televize s názvem Divadlo v televizi. Ale ty paruky princezny a Káči, to už mi přišlo přehnané, stejně tak ten tlusťoučký, baculatý anděl (asi narážka na baroko). Jinak doslovný přepis klasických Hrátek s čertem, s televizními papundeklovými kulisami a přeplácanými maskami a výpravou. Bek hrál Martina myslím lépe rozšafněji, než zde polský herec.

plakát

Clara (2018) 

Není to čistých 5 hvězd a v průběhu sledování filmu to lítalo mezi 3-4 hvězdičkami, ale tenhle film je promyšlený do detailu, a to mám rád, navíc strašně pozitivní. Zpracovává v podstatě stejné téma jako Fontána (nebo vzdáleně podobně dokonce, nezabijte mne, Akce Bororo), ale se zaměřením na ten věčný rozpor vědy, resp. poznání, a víry (resp. něčeho nesdělitelného). K té poslední závorce - ve filmu je dokonalá scéna, kdy ona ho poprvé políbí, zeptá se ho na pocity, a pak mu řekne: „Dokaž je!“ A o tom je celý film. V podstatě by se dalo říct, že je víc duchovní, než většina křesťanských či rádoby křesťanských filmů, a tím bych jaksi komentář skončil.

plakát

Upstream Color (2013) 

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou.

plakát

Circle (2015) 

Kdybych nečetl Merleho knihu Madrapur a neznal nic o asijském pojetí života a smrti v kruhu, resp. spirále, tak si možná řeknu, že jsou tvůrci krapet originální. Jenže oni to pojali jako všehochuť, jako dort pejska s kočičkou, a nacpali sem úplně vše: téma rasismu, nezaměstnaných, uprchlíků, bezdomovců, bankéřů, tělesně postižených, LGBTQ+, a dokonce na skutečně malou chvilku dojde na kněze, ale věroučné názory se tvůrcům moc do krámu nehodily, tak se této postavy co nejrychleji zbavili. Při tom množství témat se ale všeho dotknou jen povrchně a lacině, neřku-li bulvárně, takže zůstává pachuť nakousnutého, a nedořečeného a nedomyšleného. Samotný film se pak láme na několik částí, kdy první třetina je paralela a podobenství o světě, v němž žijeme a nikdy nevíme, kdy na nás přijde řada, druhá třetina je o pokusu o spolupráci a třetí třetina o tom, jak se lidé staví proti sobě. Jenže - to by nesměl celý film stát na soutěži a studiu typu nováckých vyřazovacích soutěží („jste nejhorší, máte padáka“), kde vlastně všichni vědí, že zbude jen jeden. Takže by VŠICHNI taktizovali, ne jenom jeden, a na nějaké citečky by si nehráli. Jinak konec mne velmi zklamal. Také - jako někteří uživatelé, co psali komentář přede mnou - jsem čekal, že ti lidé skutečně mrtví nebudou a jde o test o toho nejhoršího, který pak bude eliminován jediný. A ta poslední scéna, kde přeživší jde a čumí s ostatními - kde malý hlouček tvoří většina těhotných žen a dětí, jen sem tam nějaký chlap - na talíř, ta měla jakou vypovídací hodnotu? Že to stejně stálo za prd, nebo co? Přeceněné snahy, povrchní kydy a zevšeobecňování, naprosté vyloučení víry (v USA se k víře hlásí nadpoloviční většina obyvatel), to je tak na hodnocení za jednu hvězdu nebo slaboučké dvě, pokud film někoho donutí se o lehoulince naznačenou problematiku podívat blíž a z více úhlů pohledu. Vlčí bouda, i když pro děti, tole téma dokázala zvládnout daleko, daleko líp. ... SPOILER SPOILER Jo a - co to děcko v břiše, kurnik? Celou dobu nehlasovalo a najednou jo?

plakát

H0us3 (2018) 

Ona je to spíš divadelní konverzačka a dost možná by to na divadle i mělo lepší atmosféru, kdyby toho všeho, co se děje, byl divák přímo účasten a vtažen do děje. Ta hra s realitou a možnostmi by vynikla daleko víc. Takhle je to také dobré, ale žel se to pár lapsům a několika vatoidním scénám nevyhne. Proč třeba jsou vidět rodiče jedné z těch holek? Má to nějaký význam? Ostatně i celý úvodní exkurs do světa internetu, hackování, fungování Googlu, Facebooku, Instagramu, temných hlubin internetu... trval moc dlouho. Zápletka totiž přichází až po zhruba 50 minutách filmu, a pak už to jen jede jasně daným stylem... kdy by film mohl klidně být jakýmsi fanouškovským videem odehrávajícím se třeba před Terminátorem. Ale jinak jo - napětí to drží, poselství to má zcela jasné (Kdo z nás ostatně nepociťuje obavy ze zneužití technologií, centralizací dat a Internetu věcí kýmkoliv, nejen vládami?), herci hrají skvostně a úvodní záběry na krajinu mne fascinovaly. Jenom by mě zajímalo, jestli jedna z možností, jak se bránit, není nakonec tou nejlepší. Ostatně, i tuším Frank Drabin jednou zneškodnil bombu s nezbytným odpočtem jednoduše tím, že ji vypnul ze zásuvky. A dokud neexistuje alternativní zdroj energie, co by datová centra bez elektřiny dělala? Dále SPOILER SPOILER Nu, každopádně by mě zajímala jedna věc. Pokud David a Rafa jsou už nahrazeni, proč by appku ostatním prozrazovali? Pokud nejsou, proč se tak moc snažili, aby si ostatní nevypnuli mobil? Já vím, bylo potřeba nechat otevřená vrátka pro diváka, aby si nebyl jistý, jestli fakt šlo o hru, nebo realitu, ale přece jen - pokud šlo o hru, proč ta poslední věta, pokud šlo o realitu, proč by to vyzrazovali? A té holce nepřišlo divné, že by byla jediná na světě, která se do toho dokázala dostat a měnit binární kód za desítkový?

plakát

Posetitěl muzeja (1989) 

Na můj vkus se Lopušanskij svým tématem začal až moc opájet, a nebylo to k dobru věci. Ve střižně mělo zůstat na zemi minimálně půl hodiny zcela zbytečného materiálu, pak by měl film nějakou údernost. A hlavní herec (a samozřejmě i všichni kolem něho) hraje skvěle ten přechod od rozumného, vlastně „rozumného“ muže z města po muže, který hledá Boha, ale přece jen to expresivní herectví ke konci mne už odrazovalo od celkové výpovědi. Jinak asi nejlepší scénou je recitace žalmu - ta v sobě má onu sílu žalmistů a žalmů samotných, i onu hloubku a myšlenku, kterou žalmy obsahují, jistý smutek i radost, podle toho, jestli člověk je Bohu daleko, nebo nablízku. Jenže to je jedna scéna. Na druhou stranu celé to božíhodové procesí je tak zbytečně dlouhé a nic nepřidávající a neříkající, až mne to málem unudilo do komatu. Nechápu také, proč se víc nepracuje se synem, který - i když je prezentován jako „debil“ - má ty nejlepší a nejzajímavější myšlenky (zdá se, že je víc Duchem obdařen, než hlavní hrdina). I ten děda, bádající v Bibli náhodně hledanými verši, mi přišel nakonec daleko zajímavější. A jinak ano - myšlenka je jasná: svět je peklo a hledáme z něj vykoupení a cestu ven, člověk sám si to peklíčko připravuje a dělá. O to víc mne mrzí, že film neposk♀1tne nějakou jednoznačnější odpověď - hejna ptáků na konci se sice dají vysvětlit jako nějaká Boží odpověď, ale hlavní hrdina páchá skokem sebevraždu, nebo si jde zaplavat do moře, či co? Nutno říct, že kamera a výprava je obojí skvělé a na vysoké úrovni, takové postapo, nebo spíše apokalyptický film, by v USA dělali maximálně počítačovými triky a nemělo by to tu šťávu. Celkově je pro mne ale Návštěvník muzea přes jasně věroučnou myšlenku zklamáním, protože se nakonec bál doříct jasné ano-ano, nebo ne-ne. (Jo, a muzeum jsem nakonec stejně neviděl.) Teď mi došlo, že celý film je o tom, jak Lopušanskij hledá Boha, a má pocit, že mu Bůh neodpovídá a mlčí. Jenže to je spíš problém Lopušanského (a jeho jisté ne-pokory), ne Boha.

plakát

Nie ma róży bez ognia (1974) 

Komunální satira ve stylu těch Schulhoffových na nedostatek bytů v tehdejším Polsku a katastrofickou úroveň těch panelákových. Mladý pár by chtěl bydlet ve svém, ale něčem větším, ale jejich anabáze s hledáním bytu je spíše k zbláznění. Navíc když mají nečekaného spolubydlícího, který si s ničím nedělá starosti. Asi nejvtipnější jsou skoro macgyverovské kreace uťápnutého hlavního hrdiny třeba s kbelíkem a urvaným kohoutkem u umyvadla nebo s taháním ledničky na provaze kolem lešení do sedmého patra.

plakát

Případy detektiva Murdocha - Slepý pohled do budoucnosti (2020) (epizoda) 

Ze všeho nejvíc mi to připomínalo besídku zvláštní školy inspirovanou Cimrmanem... Chyběl jen Anton Pavlovič Čechov a Marconi. Prostě se na jednom místě sejdou největší mozky té doby (Rutherford, Einstein, Curie, Tesla, Edison, Bell a další) a všichni znají Murdocha a Ogdenovou, a pak se začnou ztrácet podivně ze svých pokojů, že nepomůže ani přítomný Houdini (proč ten je na kongresu o budoucnosti?). Edison je pojat jako ukřivděný looser, Einstein jako bláznivý tlouštík - ale co je nejlepší, všichni padnou na zadek před myšlenkami velkého Crabtreeho, vizionáře lidstva. Jinak by mě docela zajímalo, jak padouši tahali z toho výtahu v hotelu osm nebo devět lidí do nějakého kilometry vzdáleného místa v hlubokých lesích, ale to je asi to nejmenší, co mi vadilo.

plakát

Případy detektiva Murdocha - Parker chytá v žitě (2020) (epizoda) 

Ale no tak. Postavit celý díl na tom, že jediný přeživší v místnosti je oběť a ani trochu ho nepodezírat, to je kách největšího kalibru. Pak nevěřím ani celé té - ostatně nijak zábavné ani propracované - historce.

plakát

Případy detektiva Murdocha - Smrtelná dávka (2019) (epizoda) odpad!

Esence toho nejliberálnějšího pojetí jakéhokoliv seriálu - z Wattse je gay, všechny ženské jsou o hlavu větší než chlapi, všichni chlapi jsou ňoumové, kterým ženské musí radit, černoši mají důležitá postavení a nakonec nás čeká obhajoba eutanazie a kritika víry. Samotný případ je navíc postavený na hlavu a nezajímavý.

Reklama

Reklama