gojackill

Benu Affleckovi se scénář, který si sám napsal, vydařil. Jako režisér sice nepřínáší nic výrazně originálního, ale kvůli jeho nesporné šikovnosti snímek slušně šlape až do poslední klapky. Těch 80% tady na csfd sedí.

Zpracování zaslouží uznání, protože ta stylizace je natolik originální, že bych chtěl vidět podobně natočený film s lepší obsahovou a příběhovou stránkou. Město ztracených dětí má špatný příběh, který mě až štval svojí nemohoucností. Nejúžasnější na celém filmu je Ron Perlman v roli manéžního siláka One, který hledá svého uneseného bratříčka. One není příliš chytrý, ale je laskavý, obětavý a v jeho nehezkém obličejí se bystří skutečná vnitřní krása odvážného hrdiny. Úžasná postava a nebýt jí , tak bych film převážně protrpěl, kvůli strašnému hlavnímu záporakovi a ještě otravnější role klonů. Film měl několik perfektně legračních gagů, které jsou hravé podobně jako například scénky z Toma a Jerryho. Je to pozoruhodný film a má své kouzlo, ale chuť vidět jej znovu není. Pozn. 1: Role stínů zvětšených do oblubných rozměrů mi připoměla film noir - Třetí muž. Pozn. 2: Je to v podstatě Dickensonovský příběh ve světě nápadně podobnému tomu z filmu Brazil (Terry Gilliam).

Odporné a o ničem.

Po letech co koukam na filmy mohu s klidem rict, ze jde o jeden z nejlepsich hereckych vykonu, jake jsem videl. Takova kvalifikace na House of Cards.

"Jednou jsi na hoře a jindy zas dole." Tento Pesciho citát provází celý film, protože úroveň humoru během celého filmu je značně nevyvážená. Někdy trapné až hanba, ale v zápětí se pro změnu stanete svědky celkem vydařeného gagu. Vedlejší herci vyloženě štvali, protože se pitvořili a taky dost přehrávali (veřejný obhájce, či soudce). Joe Pesci má na to utáhnout celou komedii sám, o tom nepochybuji a zároveň jsem si jistý že to mohl zahrát lépe - umírněněji - bez té přehnané grotesknosti. Vcelku to bylo pohodové a mám rád humor, který si utahuje z buranů, ale ta pachuť a zklamání mi po skončení filmu na patře zůstává. Je to škoda.

Jiné a lepší než Barfly, či Factotum. Barfly se soustředí na jednu postavu, jeho pocity. A protože Chinasky byl člověk zahleďený do sebe, je interakce s ostatními postavami vedlejší. Chinasky na ostatní kašlal, slouží mu spíše jako kulisa (alespoň ve filmu, v knihách je to složitější). Ve filmu Trees Lounge stojí někde uprostřed Tommy (Steve Buscemi) a kolem něj se epizodně seznámíte s postavami, které reagují na Tommyho a Tommy na ně. Tommy totiž chce být s lidmi a má je rád, je to na jeho postavě znát. Barfly je přehlídka, krasojízda jednoho alkoholika s modrou krví. Trees Lounge je uvěřitelný životní příběh smutně laskavého Steva, kterému to nevyšlo. Barfly beletricky zjednodušuje realitu ochlasty a poetizuje jí. Tress Lounge je vystavěn v poctivé drama a těm pozorným může připomenout leccos z jejich životních zkušeností. To k rozdílům mezi těmito filmy. Další poznámka je k samotnému životnímu příběhu Tommyho. Lidé ho mají občas rádi, ale snadno se k němu všichni otočí zády. třeba ten plesnivej tlustej kámoš, nebo Chrystal. Já budu mít Tommyho rád navždycky. Po tomto filmu pohár trpělivosti přetekl a Steve Buscemi putuje do top herců.

Není reality, je jen množina obsahující nekonečné množtví možností, každá možnost spočívá v interpretaci toho co vnímáme z okolního světa..... Nádherný a neskonale smutný film, na kterém nevidím žádný nedostatek. Zažitek, který se mi vracel ve snech. BEST MOVIE I HAVE EVER SEEN. Hloupý komentář ke geniálnímu filmu. Přidáno uživatelem Mr.Sandman : Jsoucno taje v přítomnosti génia Daveova formátu, je nekonečným orgasmem lidsva a tajemství ještě nebylo nikdy převedeno na stříbrné plátno v tak ryzí podobě.

Zdá se být univerzální líbivost a správnost cesty "sázej stromy" , jenom mám výhrady k výtvarné stránce, asi protože jsem vždy dával přednost tužce před giocondou a detailní kontuře před letmým tahem. Moc tomu nepřidala ani nevýrazná hudba.

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem nedokázal odtrhnout oči od obrazovky. Když jsem byl naposledy zabraný do filmu, jednalo se o snímek Half Nelson, jenomže tento film mě uchvátil svým inteligentním obsahem, který jsem přímo konfrontoval s mou životní zkušeností. Muž z Acapulca je mimořádně rychlý film. Chválím střih za udržení bombastického spádu v průběhu celého filmu. Rychlý střih a prostřihy z reality do brakové fikce jsou vynikající. Chválit Belmondův herecký výraz je snad zbytečné. Bez Belmonda by to byl doslova jiný film. Belmondo totiž není jen hercem, ale nutně je také archetypem, snad až mýtem, jehož předchází jeho pověst svůdníka a frajera do té míry, že i když hraje nepříliš úspěšného spisovatele, získá si velmi snadno vaše sympatie a srdce mnoha žen, i když se u toho pitvoří doslova jako hovado. Nemyslím si, že se jedná o nějaký mimořádný herecký výraz, prostě se to sešlo a je to sranda, označil by snad někdo za génia Christiana Claviera z Návštěvníku? Pro mě nejdůležitější věta celého filmu: ,,Bob Saint-Clare nesmí být sentimentální!"

První zhruba půlhodina na planetě Krypton by vzbudila senzaci, kdyby přišla před Avatarem, takto je jen stejně dobrá, ale ten moment překvapení vyprchal. Chvílemi otupující film (té opulentní akce je opravdu hromada), který mě emocioálně minul, je nad mé očekávání, protože mě chvílemi hodně bavil a občas přišel s opravdu nádherným záběrem nebo dokonalou akční scénou. U Snydera mě nejvíce překvapilo, že zvládnul vyprávět zajímavý příběh, ale ve scénáři se evidentně zapomnělo na vysvětlení, proč vlastně ty lidé stojí za záchranu. Vlastně tam jakési idiotstké vysvětlení je a totiž, že Clark Kent četl ve zhruba 12-ti letech Platona. IMHO žádnej farmářskej redneck z Kansasu nečetl Platona. Skutečně zajímavé je, že pokud režisér usiluje o maximální oslnění diváka, tak než se snažit o "mohutnost" je leší přesunout se někam do fikčního světa (Avatar, Muž z oceli v části na Kryptonu) nebo se posunout v čase dopředu (jiná sci-fi). Nejvíce překvapující pro mě bylo, že se podařilo nadmíru uspokojivě vysvětlit fyzikální podstatu supermuže a stejně tak možnosti zničení kryptoňanů (oslabení v astmosféře či u gravitační pumpy apod.). Skvělý okamžik je až horově působící vysílání kryptoňanů na Zemi. To byla část s nejlepší atmosférou. Skvělý Russell Crowe na začátku filmu zastínil Henryho Cavilla, jako Supermana, i když ten se role supermuže ujal se ctí. Po chvíli váhání dávám 5, protože je to po TDKR a Avatarovi nejlepší opravdu "velký" blocbuster. Cameron však dokáže vzbudit daleko větší emoce a více balamutit diváka (jeho triumf, že donutil většinu diváků fandit mimozemšťanům v boji s lidmy se nesmí zapomínat). Snyder mohutností nakopal Avangers, a věřím, že to byl záměr.