kostej_

Kompletní dílo Williama Shakespeara vměstnané do pěti minut a geniálně přehrané mistrem samotným. Barry Purves získal za tento krátkometrážní film cenu za nejlepší debut na festivalu v Hirošimě.

Úderné, koncentrované, dechberoucí. Nebojša Glogovac jako člověk, který dokáže obchodovat se smrtí.

Paradoxy a absurdita válečných dnů rumunské prosincové revoluce ve velmi realistickém hávu jednoho z vrcholných děl Rumunské nové vlny. Příběh skutečné polovojenské jednotky, která byla zmasakrována vlastními vojáky, když jim jela na pomoc, podobně jako smrt více než tisíce dalších lidí, učinily z této revoluce nejkrvavější převrat bývalého východního bloku. Situaci ve filmu dokumentuje i legendární Ceauşescův projev, v němž slibuje dělníkům zvýšit platy o deset procent...

Makedonský film líbivějšího střihu apeluje na nesmyslnost a nebezpečnost vzájemného strachu a xenofobie etnických skupin zprostředkováné pohledem zvenčí – pohledem úspěšného fotografa, který se po letech vrací do své rodné vesnice.

První sezóna – 4, druhá sezóna – 4.5. Celkově přehodnocuji ze čtyř na pět, jednak proto, že věřím některým komentářům o neustále rostoucí kvalitě, ale hlavně za zásluhy o zrození dosud nejlepšího televizního formátu vůbec.

Želimir Žilnik spojuje neuvěřitelně syrovou a autentickou atmosféru s extrémně alegorickou formou vyjadřování skrze citace z díla mladého Marxe. Ukazuje tak rozporný kolorit totalitní doby, v níž se spojovala na jedné straně snaha o maximální realismus a na druhé straně striktně omezované myšlení v heslech a provoláních, a co víc, brojí proti němu stejnými prostředky.

"They're germans, don't mention the war!"

Klasická pilová jízda, která nenechává v klidu odpočívat ani váš žaludek, ani vaši inteligenci. Zajímavé myšlenky se střídají se zajímavými zvraty, minulost, přítomnost i vzdálené prostory se vzájemně prostupují a již zaběhlou samozřejmostí je několik novátorských perliček filmového jazyka. Přesto, že se celkové tempo mírně snížilo, ani za tento díl se dosud stále vynikající série rozhodně nijak stydět nemusí.

Je to neuvěřitelné, ale ani po šedesáti dílech neztratil tento seriál téměř nic ze svého kouzla.

Odstup od postav beru jako záměrnou hru s konvencemi dramatického žánru, s balancem na hraně mezi přežitím skupiny a jednotlivce a s volbou mezi sebeobětováním a svojí záchranou. Oč slabší drama, o to myšlenkově podnětnější.