WinstonS

Možná jediný film, který neumím popsat. Nevím proč, ale myslím, že tady jsou veškerá slova zbytečná. Prostě se na Fargo podívejte.

Maskéra seřezat mýdlem v ručníku, ani vteřinu jsem nevěřil, že Tolson a Hoover mohou mít víc než 30 let. Asi nejslabší výkon Lea v poslední době, kdy sází jednu pecku za druhou, tady se snažil, ale se zmateným scénářem toho moc dělat nemohl. O Hooverovi jsem toho přečetl dost a myslím, že v jeho životě byly daleko zajímavější pasáže než ty, které si vybral Eastwood. I když chápu, že shrnout tak pozoruhodnou postavu do 137 minut je docela těžké. Mimochodem, hláška Nixona poté, co se dozvěděl o Hooverově smrti, je přesná, skutečně takhle zaregoval.

válečné scény za 1, milostný příběh za 4-. I tak poměrně zdařilá ruská variace Nepřítele před branami, zejména scény z obléhaní Stalingradu nebo závěrečná přestřelka jsou výborně natočené. Hlavně kvůli nim má smysl se dívat, zhruba polovina snímku ale nestojí za nic.

Nejhezčí úvodní ceremoniál, který jsem kdy na olympiádě viděl. Boyle si zaslouží poklonu, zmáknul to parádně. Mimochodem, víte, že jeho cena vyšla na 900 milionů korun? Inu, chléb a hry, víc bych to raději nerozebíral...

Kdepak, tohle není snímek o "ejsíejbí", ale spíše o současné italské společnosti, jejích problémech a strastech. Doporučuju zejména těm, kteří skuhrají, v jakém materiálním, sociálním či mravním balastu v Česku žijeme. Tady se totiž kope o poznání vyšší liga. Nečekejte přehnaně agresivní akční scény (ovšem k vidění samozřejmě jsou), jako spíše postupně se rozvíjející a gradující drama o idealistickém mladíkovi, který se stane součástí zásahové jednotky a musí nalézt modus vivendi s jejími stávajícími členy.

Uffff. Jsem relativně otrlý divák, ale tohle mě sebralo tak, že jsem pak pár hodin nemohl příběh nevinné Sylvie (excelentní Ellen Page!!!) a despotické Getrude (neméně famózní Catherine Keener!!) dostat z hlavy. Na rovinu, tohle není film pro pohodový sobotní večer. Neuvěřitelně realisticky působící psychický a fyzický teror, který je v něm k vidění, se vám zaryje do mozku tím spíše, že vychází ze skutečné události.

Čekal jsem, že mě to vtáhne ještě víc, ale i tak nakonec Aronofsky zabodoval. Formálně takřka dokonalý film, který plasticky ukazuje emoce a je až neuvěřitelné, jak věrohodný výkon podala Natalia Portman, které jsem její roli rozervané, citlivé a po úspěchu bažící baletky sežral se vším všudy. A chlapi, Natalia je opravdu nádherná baba :-) za pozornovst stojí i precizní a úsporný Vincent Cassel nebo okouzlující a divoká Mila Kunis. V tomhle trojúhelníku to jiskřilo jak v brusičské dílně a závěrečná dvacetiminutovka doslova brala dech.

Neznám žádný jiný film s takovým množstvím hlášek, které zlidověly napříč všemi společenskými či věkovými vrstvami. Geniální zachycení polistopadové doby a naprostá exploze komického talentu Bolka Polívky.

Učebnice dějin thrashmetalu a absolutní povinnost pro fanouška tvrdší metalové muziky. Obzvláště popis americké scény je precizní.

Neskutečný výplach mozku, u kterého nevíte, jestli to Berg myslel vážně, nebo si z producenta a celého Hollywoodu udělal nehoráznou prdel. Scénář je tak blbý, až vás častokrát upřímně rozesměje a žánrových klišé je tady víc než dost, jenže ono to tak nějak drží pohromadě, byť často kouzlem nechtěného. Za vrchol snímku považuji dva momenty: beznohý černošský veterán úspěšně útočící v osobním souboji na plně vyzbrojeného mimozemšťana a zpomalený nástup NAVY veteránů na Battleship doprovázený patetickou hudbou.