Saishi

Velmi inspiriující dílko, které přináší pohled na muže a ženu bez stereotypních klišé. Ufňukaný Alan Alda a svěží Doris si postupem času vymění role a od vášnivého sexu se přesunou k splynutí duší a charakterů. Velmi lidské, co do povahových chyb obou zúčastněných i velmi pravdivé a nepřikrášlené :) Pozoruhodné jsou i oficiální drahé polovičky George a Doris - Ellen a Harry, kteří ačkoli se na plátně ani jednou reálně neocitnou, tvoří oporu celého příběhu a pomáhají rozehrát ústředním postavám jejich (zřejmě více jak) pětadvacetiletý víkendový vztah.

Mám pocit, že někteří uživatelé očekávají v Timmy Time bůhvijaká intelektuální témata zaměřená přinejmenším na podstatu fenomenologie. Proboha, je to pro děti školkou povinné, aby věděli, že v tom nejsou sami a vzali si ponaučení z Timmyho chování :) Mimochodem, scéna, v níž Timmymu paní učitelka vzala vláček a nutila ho jít spinkat mi trhala srdce a připomněla všechny ty školkové "útrapy".

Nolan má ve svých dílech vždy až moc vyšperkovaný a za jakous takous brilantností schovaný jednoduchý příběh s ohromující vizuální stránkou, ovšem zapomíná na lidský prvek. Jeho postavy nikdy nesršely věrohodnou psychologií a spíš na plátně pochodovali jako robotičtí igráčci. Ne, že by Inception bylo v tomto ohledu tak moc jiné. Osobně si však velmi cením donucení zhýčkaného diváka přemýšlet u filmu. Nolan mu vnuknul víceúrovňovost interpretace a nemožnost během filmu vypnout, protože uděláte-li to, nepochytáte všechny "hustokrutěpřísné" detaily. Konec považuji za neskutečně dobrý nápad a Nolan si jím u mě šplhnul. Za donucení používat mozek 3 a půl *, tu druhou půlku * dávám, ano je to povrchní, za Josepha Gorrdon-Levitta a Toma Hardyho. Poslední zmiňovaný je pro mě první sympatická figurka v Nolanových filmech. Jinak všem, pro které je tento počin průlomovým a považují jej za film roku, gratuluji, ale já si na tu svoji pecku ještě ráda počkám.