kingik

Quentin Tarantino předložil filmový materiál, který by vydal na delší a obsáhlou studii. Nerad nad něčím erudovaně bádám, svoji recenzi tedy hodím do svého standardu. Pod žánrovým pojmem western si většina diváků představí nějakého maníka v klobouku, s koltem u pasu, cválajícího na koni. Quentin Tarantino má o tomto žánru své ucelené a utříděné myšlenky, které staví do geniálně promyšlených žánrových hrátek, které nemají tvůrčí obdoby. V praxi to vypadá tak, že jeho výsledné dílo má do skutečného westernu daleko, ačkoliv se výpravou a časovým údobím nacházíme v době pistolníků. Rovnou můžete zapomenout na kladného hrdinu, který má milimetrově přesnou mušku. V případě tohoto počinu je na scéně osm antihrdinů + jedna žena (v poutech). Všichni si dali dostaveníčko kdesi ve Wyomingu v zasněženém srubu, který je krámem se smíšeným zbožím i tavernou zároveň. V tomhle lokále rozlévá chutnou rajskou polévku šéf podniku Quentin. Má to skutečně dobře rozvrstvené. Nejdříve sype do té polévky pořádnou hrst písmenek, dialogů, které baví svojí nastavenou úrovní. Ta je tradičně vysoká. Dialogy se nešetří, zabírají dobrou polovinu stopáže. Ke všemu s nimi režisér dokáže divy. Jejich prostřednictvím umí navodit napětí. A to není běžný jev. Jedná se o dokonalou formu promyšleného dialogu, jehož obsah je postupným skládáním do jednoho uceleného obrazce. V druhé polovině se už servíruje drastická rajská. Když ji doprovází geniálně posazená hudba mistra Ennia Morricone, přistihl jsem se, že mně vstávaly samým napětím koule (i na ně ve filmu přijde řada) z toho, co přijde v příštím okamžiku. Ve filmu je množství scén, které jsou tak mistrovsky natočené, dokonale načasované, prostě geniálně propracované, že se péro samovolně postaví do pozoru, i když bezpečně víte, že naposledy stálo u státní hymny nebo pohřbu znásilněného dědečka mlokem, kterého jste chovali, ale on utekl, i přes veškerou vaši péči.Nevím, co se postaví dámám, neb tenhle film zrovna není primárně určen jim. Celý tříhodinový spektákl je rozdělen do šesti kapitol, do kterých si Tarantino dovolí vstoupit jako vypravěč, což je nevídaná záležitost. V příběhu i v postavách jsem se dobře orientoval. Postavy byly samozřejmě dokonale zahrané, práce s herci tradičně maximální, vyskytl se však jeden poměrně zvláštní prvek, kterým ty postavy byly zajímavé. U žádné z nich si totiž divák není stoprocentně jistý, zda o sobě říká pravdu. Tím vznikalo zvláštní a mimořádné napětí dávající prostor neustálým pochybám a spekulacím, což ve výsledku filmu dodávalo na prožitku. Není problém angažovat do Tarantinových filmů kohokoliv z hvězdného hereckého seznamu. Tentokrát však film kalibrem DiCapriova rozměru neláká jako tomu bylo posledně. A představte si, vůbec to nevadilo. Kromě běžných Tarantinových hereckých souputníků, je tak nejhvězdnější akvizicí Channing Tatum. Jistě si řeknete, že tři hodiny v kině, ještě k tomu na westernu, jsou přespříliš. Nepopírám, že ve filmu se najde pár pasáží, které by si vyžádaly zkrácení. Cesta ke srubu dostavníkem třeba trvá téměř hodinu. Na lokace také film zrovna pestrý není. Jakmile dojedeme do srubu, už se z něj nehneme. Jenže Tarantino je režijní mistr. V jeho podání je i v podstatě obyčejné zavírání rozbitých a netěsnících dveří značně originální. A těch vyšponovaných hlášek, když dojde na dramatické a drastické scény! Už se tolik nevyžíval v nechronologickém řazení scén, i když i na tento jeho vydatně používaný prvek, přijde (jednou) ve filmu řada. A spousta režijních postupů je originálních a "tarantinovsky" specifických. Příznivci červených "polévkových" chlístanců mají možnost je doprovodit až do kina. Jedná se o jeden z nejpromyšlenějších filmů Quentina Tarantina. 100%

Severoamerické přírodní porno preferující úchvatné kontinuální záběry. A každé číslo stojí za to. Coby amatérský pornoherec koketuji s myšlenkou, že ve svých plánovaných adult filmech, budu co nejméně používat střih. A budu trénovat výdrž právě na takových filmech. A od tohoto technicky vymazleného počinu je co se učit. Režisér vzal do přírody (panoramatickou) kameru a přenesl diváka do nové dimenze filmové režie. I když téměř tříhodinový maraton v zasněženém terénu je znát, každá scéna má svůj originální režijní rukopis. Počínaje úvodní scénou přepadení tábora indiány, přes útok medvěda až po finální vyústění. A to film nevládne zrovna originálním námětem. Téma pomsty za smrt bližního není nijak nové a objevné. To, co ale Alejandro Gonzáles Iňárritu s obyčejně vyhlížející literární předlohou provedl, je pozoruhodné. Útok grizzlyho je natolik realistický, že v něm vůbec nepoznáte, že se jedná o CGI medvěda. Je to nejlépe a nejpůsobivěji natočená scéna v oblasti digitálních technologií za poslední dobu. Je možné, že si při ní vzpomenete na jinou megahvězdu, a sice Brada Pitta, kterak ho v Legendě o vášni rovněž majzl medvěd. Srovnávat to ale nelze. Obě scény od sebe dělí časová propast, ta s Bradem je krutě k smíchu, když na ni jen pohlédnete, natož to technicky porovnávat, byť jen minimálně. Citlivky nemusí vzlykat nad úmrtími několika zvířat (např. koně to schytají), s největší pravděpodobností se jednalo o neživé přírůstky ze stáje prvotřídních trikových specialistů. Efekt věrohodnosti, především po stránce vizuálního dojmu, zde byl důležitější, než by se mohlo zdát. To, co trapper Medvěd Medvědovič Nezmarenko, v lesních kuloárech zvaný též Leo Lazar, prožívá v lesní houštině, zrovna moc věrohodně nevyznívá. Když nad vámi klečí medvěd, smýká s vámi a neříká vám "Pane, budeme si hrát", stěží ty jeho hrátky rozchodíte. A DiCaprio to zvládl. Sice si ho většinu filmu ve vzpřímené poloze moc neužijeme, určitou dobu totiž leží na provizorních nosítkách nebo se jen tak někam plazí, ale tím nechci snižovat jeho dokonalé herecké aranžmá. Protivníkem mu byla příroda, ale také Tom Hardy, který svoji zápornou roli hraje neméně zajímavě, má k tomu od maskérů i slušivě skalpovanou hlavu. Střet těchto dvou mistrů řemesla byl poměrně intenzivní. Čím je ve filmu méně dialogů, o to více stoupá divácký prožitek. Dialogů je méně, jsou v podstatě odsunuty do pozadí. Hlavní roli hraje nevídaně nasnímaná Příroda a její scenérie. Drsná divočina nebyla moc pro ženy. Však zde v reálu ani žádnou nezahlédneme, vyjma vzpomínek na minulost hlavního hrdiny, v nichž vystupuje jeho indiánská milá. Po divácky náročném Birdmanovi, se režisér vydal divákovi vstříc a předestřel před něj podívanou, která v kinech dlouho chyběla. Znalci možná ocení i určité vpravení nezávislých ozvěn ve stylu Jima Jarmusche. Pokud jste obdivovali Tanec s vlky, Posledního Mohykána, tak to rovnou z paměti smažte. Uděláte jedině dobře, když místo uvolníte téhle syrové a naturalisticky vyvedené pecce, v níž si dostaveníčko dala precizně vycizelovaná filmová režie a vynikající herci, kteří si jistě v náročných podmínkách sáhli na samé dno svých možností. A já nemám co kritizovat.100%

Die Kurve = zatáčka. Curve nebo Kurve, vždyť je to jedno. Hlavně mně jde o tu zatáčku. Právě nezvládnutí auta v takové jedné zatáčce, chcete-li serpentině, rozehraje celé jádro filmu, které bych zjednodušeně připodobnil k dramatu 127 hodin, ale v ženském vydání. Blondýnka Mallory stráví zaklíněná v autě několik dní a nocí, takže v konečném součtu do těch 127 hodin odhadem moc nescházelo, zřejmě byl limit i překonán, a byl ustanoven nový filmový rekord režisérem Ianem Softleym. Na přelomu milénia ještě uznávaný režisér, který se z divácké obce a respektu kritiků postupně vytratil, aby se vrátil s úplně jiným režijním rukopisem a u něj neobvyklou režijní látkou, než na jakou byl divák doposud připraven. Psychologicky vystavěné filmy s pomalým spádem událostí jsou pryč. Za změnu zřejmě může komerčně disponovaný tvůrce Jaume-Collet Serra, který si jej vzal pod svá produkční křídla. Pod jeho produkční taktovkou vznikl úderný thriller. Opuštěná a ohrožená žena, kterou ohrožuje psychicky narušený muž, je poměrně vděčný a věčný námět. Pod zkušeným režijním vedením se ale nejeví tolik obehraně, vesměs je i inovativní, i když si u něj možná vzpomenete na nepovedený a určitým způsobem spřízněný snímek Wrecked s Adrienem Brodym, stranou nezůstane ani již výše zmíněných 127 hodin. Všechny tři snímky spojuje zaklíněná končetina. U Mallory je to noha ve vertikální poloze, detail, jakým je odkrvení, se neřeší, vyměšování už ano. A když uvězněná blondýnka nemůže svoji ladnou nožku vytáhnout ze zrádného zajetí, obveselují ji mravenci, o(chutná) myš a sadistický psychopat, který za ní pravidelně dochází, aby s ní rozehrál psychologickou hru. Zůstane spíše u zajímavých náznaků psychického deptání, o které se postará překvapení tohoto filmu, alespoň pro mě rozhodně. Tím překvápkem je absolutně uvěřitelný psychouš zcela neznámého Teddy Searse. Dovedu si představit, že někde takový maniak fakt existuje. Akční finále je nastaveno tak, že má křehká blondýnka pořád navrch nad atleticky disponovaným protivníkem. Pohledná Julianne Hough je ve své roli také dobrá a už ji dělí jen "artový" krok, aby se vyšvihla mezi ženské herecké hvězdy. Ian Softley se po odmlce připomenul zajímavě vystavěným thrillerem s hororovou atmosférou, v němž nechybí to, co má divák na podobných filmech rád. 90%

S hovnocucem za pohádkovými zisky, nulovým DPH k lepším Alibabišovým zítřkům a s Ridley Scottem za zábavně provokativním a netradičním zpracováním seriozního tématu. Oceníte praktičnost a úspornost hovnocucu, jste-li ovšem členem drogového kartelu a zajímá vás pašování. Důmyslné a praktické využití septických vozů neocenil pouze advokát Michaela Fassbendera, což vedlo k tomu, že po přijetí pochybného kšeftu, už se dál nebude válet v posteli se svojí sličnou manželkou, neb k postelovým hrátkám by mu musela stačit jen její uříznutá hlava. Ale takový Honza Hrušínský má dost zkušeností s oddělením hlavy od těla ze Saxány a jistě by mu poradil, co v takové situaci dělat. Ale když se ocitnete ve smrtelné hře, je každá rada k tomu, abyste si zachovali hlavu na krku, drahá a náročná. A takhle se mně líbíš Ridley Scotte! Bez obsáhlých vyšetřovacích metod protidrogových jednotek film vůbec neosiřel, naopak mu to prospělo být jiný. K realizaci filmu se sešli dva veteráni. Jeden napsal scénář, Cormac McCarthy, druhý tomu dal režijní fazonu, Ridley Scott. Konečně se Ridley vysral na krajinářské kamerové výlevy a výlety, i když s filmem budeme poměrně dost cestovat po Jižní Americe a Evropě, a nechal se kochat ženskými vnadami, jmenovitě Cameron Diaz. V kterém jiném filmu ve vás vzbudí zájem termín "ošukat auto". To ani v pornáči nevymyslí, Cameron Diaz ale měla spásný nápad, jak přivést v úžas excentricky vyhlížejícího Javiera Bardema. A když erotika plápolá filmem, ani brutálních scén nezůstane divák ušetřen. Bude svědkem hodně realistického zhebnutí obchodního "příručího" Brada Pitta. Ano, do filmů Ridláka Scotta není nejmenší problém získat elitní herecké obsazení. A tak se i stalo. Všichni jsou ve svých rolí příjemně negativní. Po příkrých recenzích jsem film odkládal, po zhlédnutí nemám co kritizovat. I dialogy mě bavily, struktura filmu neodhadnutelná a originálně vystavěná. Menší projekty slavného režiséra na mě působí sympatičtěji, než jeho jakékoliv putování velkolepě nasnímanou krajinou. V tomhle filmu není nic ošizeno, má zajímavý scénář, je okořeněn erotikou, disponuje nápaditým a pestrým hudebním doprovodem, je technicky a vizuálně vybroušený, má velké herecké hvězdy a dvě hodiny stály za to. 90%

Slyšte o bájné Zemi za zrcadlem, v níž jsou všichni na sebe hodní, všichni spolu souloží a mají se rádi. Tak to pozor! Byla to jen iluze, klam. Zase nám lhali. Jsme obětí klamu a donese nás to do záhuby. Negativní následky prokletého zrcadla už v dětství pocítili sourozenci, Kaylie a Tim, když byli svědky rodinné tragédie, kdy si jejich maminka s tatínkem přestali hrát na doktory a sami by nějakého pracovníka v bílém plášti potřebovali. Ono přece jen není úplně v pohodě, když tatínek přivazuje běsnící maminku, následně se s nepřítomným výrazem a s pistolí v ruce plouží po domě, aby dětičkám řádně domluvil. A sourozenci si tenhle otřesný zážitek přenesli ve vzpomínkách i do své dospělosti, prostřednictvím retrospektiv neustále se prolínajících s přítomností o něj nebude ošizen ani divák, a spolu s ním i to zpropadené zrcadlo, které k nim doputovalo, aby si s nimi vyřídilo účty. Sourozencům to nedá a začnou se zrcadlem experimentovat. Mike Flanagan šel na to strašidelně. Vědom si toho, že působivého hororu docílí, když starožitné impozantní zrcadlo nechá dělat svoji práci, obestře jej tajemstvím a strukturu filmu udělá originálně neproniknutelnou a neodhadnutelnou. Obsadil dobré herce, kteří se svých rolí zhostili sympaticky. Rory Cochrane a Katee Sackhoff jako rodičové jsou už známí. Ne tak Brenton Thwaites a Karen Gillan v rolích sourozeneckého páru, kteří své herecké kariéry rozbíhají. Osobně jsem zvědavý na Karen, která má před sebou pořádnou porci potenciálně zajímavých projektů. Mike Flanagan před tímhle filmem nedisponoval dostatečně zajímavým režijním rukopisem.Teď je ale všechno jinak a může se stát velice osobitým režisérem hororů. Vytrousil nepříjemný film. A to neměl k dispozici scénář, z něhož by sálalo něco sebevědomého a urputně vyhroceného. Jenže pak to všechno kousek po kousku sladil, až z toho vyšel mistrovský kousek, který, budete-li jej sledovat o samotě, přivodí vám kousáníčko nehtíků. Zrcadla si žijí vlastním životem. Dívat se do nich, vidíte, jak na vás zub času hlodá. Rozbít je, jste na sedm let v prdeli. Ale počkat, nepodlehl jsem mýtům a pověrám o zrcadlech nějak moc? Ale kdepak, to si zase jeden šikovný režisér do diváka zajel střepem ze zrcadla, což příjemně bolelo. Au! V tomhle filmu se pojídají střepy. No, to je tedy jídelníček. No jo, zase nám lhali. A kdo že nám to lhal? No přece výrobci zrcadel. Kdepak politici. Pamatujte si, za všechny nepravdy můžou výrobci zrcadel. 90%

Páni režiséři, neopovrhujte herečkou AnnaLynne McCord. Může vám to nevybíravě spočítat. Jako tu udělala svému snoubenci, který píchal její nejlepší kamarádku. Až béčkový režisér Mark Jones se rozhodl, aby herečka předvedla něco víc ze svého repertoáru. Svěřil jí roli psychicky narušené ženy, která v domě bude týrat milenecký pár, který ještě nedávno neměl ani tušení, s kým má tu čest. Ke slovu se přihlásí svěrák, elektrický proud, nebo kladivo. Režisér zvolil v počátku minimalistický přístup, vystačil si s vilou, do které zasadil většinu děje i mučení. A hlavně s sebou vzal nadhled. V podstatě se tenhle film nebere moc vážně, i když to tak nevypadá. Scény mučení nejsou nijak přehnané, i když jsou svým způsobem hnusné (na pohled), určitě nepatří k tomu nejdrastičtějšímu, co se objevilo v béčkové produkci. Režisér je to sympaticky chlípný. Když už měl ve svém filmu atraktivní kousky Anna Lynne McCord a Viva Bianca, nijak je nesvlékal, jen nechal diváka hezky žadonit, aby mu ty mrchy dopřály hodně pohledů na spodní prádlo, v němž obě spočinuly. A ještě je fajn, když dvě mrchy umí hrát. Anna Lynne je psychopatka, se kterou se divák nenudí. Perfektně zahraná role. Ostatní zůstali ve stínu jejího velkého sóla. Billy Zane má herecké schopnosti, že mu uvěříte jeho znechucení nevěrou. Je to v podstatě film o třech hercích. Trio narušil až nápad s uprchlým trestancem, který se ukázal jako neotřelý. S touhle postavou režisér naložil po svém, do děje zasáhla jinak než by divák čekal. Nepředvídatelnost filmu byla na dobré úrovni. Přece jen se z domu na nějaký okamžik dostaneme. Mimo dům jsou k vidění zajímavá dějová vyústění. Tenhle film osciluje mezi hororem a thrillerem s psychologickými prvky. Film určitě není o nějakém mimořádném napětí, zachovává si ale svoji specifickou noční atmosféru, je sympaticky ujetý a umí být v mnohém překvapivý. S řadou klišé scén si poradil nečekaně ironicky a cynicky. A hlavní slovo má nepříjemně ujetá ženština, do jejíchž drápů, by se žádný muž nechtěl nikdy dostat. Takhle má vypadat pořádná bé(č)kovina. 100%

Jestli jste v roce 2015 ještě nepodnikli filmový výlet s nějakým agentem či špionem, měli byste s tím něco udělat. Tenhle rok se totiž nese ve znamení týpků v nažehlených kvádrech. Studia se předháněla, které z nich přijde s nápaditějším projektem na tohle téma. Paul Feig si usmyslel, že ve svém filmu spojí špionážní komedii s drsným akčním zabarvením. Zábavný akční mix plný ostrých (h)ran má na první pohled casting jako by jej navrhoval pejsek s kočičkou. Je rarita, když se v jednom filmu setkají Melissa McCarthy, Jude Law a Jason Statham. Každý z nich přece jen reprezentuje jiný druh filmového žánru, nikdo by ani nepomyslel, že by mohli jednou společně fungovat v jednom filmu, navíc s ratingem R. Nejenže každý z nich dostal svůj komediální prostor, nebylo ani poznat, že komediální žánr zastupuje zejména Melissa McCarthy, která je i hlavní hvězdou dvouhodinového filmu. A byla to nadupaná a natlakovaná jízda plná komediálního gejzíru. Polovina režisérů by z jednoduché osy scénáře udělala nevtipnou trapnost, ne tak Paul Feig. Byl si dobře vědom, jak svůj film divácky obohatit. Ze své oblíbené herečky Melissy McCarthy, se kterou vydatně spolupracuje, udělal královnu komedie. Neznám totiž (prostorově) výraznější herečku současnosti, která by si dělala prdel ze svých kil a současně uměla se svými kily být tak pohybově dobrá. Co chvíli jí kadeřníci udělali na hlavě nějakou šílenou vlasovou kreaci, ze které by nejeden omdlel, ale Melissa jela pokaždé komediálně i drsně, hláška za hláškou, nejen od ní, ale také od Jasona Stathama, který přišel s novou a komediální polohou svého herectví. Jeho postava dá na začátku u CIA naštvaně výpověď a dál jede na vlastní pěst a nebezpečí. Elegantní Jude Law byl na scéně nejméně, patřil mu začátek, prozradit ale můžu, že se objeví ještě v závěru, to i přesto, že údajně při plnění mise zemřel. Susan Cooper, tak se jmenuje Melissina postava, je do něj zakoukaná, stydí se mu to říct, ke všemu jej bude muset na další misi nahradit, i když v terénu nikdy nebyla a výcvik už absolvovala před dekádou. Ale má výhodu v tom, že ji atraktivní a bestiálně chladná dcera teroristy, nezná. Susan má za úkol dostat se do její blízkosti, neb Rayna má v moci jadernou bombu. A Rayna je pořádná rajda, Rose Byrne byla dobrá volba. Standardní scénář se v rukou nadaného režiséra proměnil v invenční řachandu, která se nesnaží příliš parodovat špionážní žánr, když už, dělá to decentně. Už tak decentní ale není při vyjadřování postav, éterem létá jedno sprosté slovo za druhým, stejně tak nechybí časté průstřely hlav, případně bodné nástroje různě po těle. R-kový rating filmu dodal patřičný říz. Mezi slabiny filmu patří standardně uvařený závěr, na němž jsem už nic tak nápaditého neshledal, akční scény nemají vždy technickou vytříbenost, s jakou se třeba chlubí bondovky s Craigem, všechny scény odehrávající se ve vzduchu tedy nepatří k těm nejpovedenějším, snadno poznáte zadní projekci i horší CGI letadla a vzdušného prostoru kolem něj. Byl jsem ale nadmíru spokojen s namixovaným a rafinovaným poměrem, se kterým se přišlo diváka bavit. A bude i pokračování. 90%

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90%

Mickey Cohen. Že vám to jméno nic neříká. Přitom šlo o obávaného a mocného gangstera, který se svým gangem na konci čtyřicátých let terorizoval město Los Angeles. Proto byla ustanovena speciální tajná policejní jednotka, tzv. Lovci mafie, která měla zlosyna dopadnout a dostat za katr, kde by si odpykal spravedlivý trest za svá krutá zvěrstva, která napáchal. To, že v záhlaví filmu stojí, že je natočen podle skutečných událostí, beru s notnou rezervou. Gangsterka s comicsovým nádechem. Alespoň tak na mě tohle dílo působilo. Snad za to může výrazný barvotiskový vizuál, nalíčení Seana Penna, aby vypadal značně "comicsově" kruťácky, je to i důrazem kladeným na méně sáhodlouhé dialogy a absencí hlubších charakterů u jednotlivých postav. Však Ruben Fleischer nikdy nebyl typem režiséra, který by se pouštěl do seriózních počinů. Když netočil zábavný horor, vrhl se na černou komedii, anebo třeba na akční gangsterku, jako je tahle. Příznivci onanistických Kmotrů mají pohov, neboť filmem vládne výrazná akční složka. Fleischer s tak elitním hereckým obsazením dosud netočil. Tým, za který kope Josh Brolin, Ryan Gosling, Robert Patrick a spol., je dostatečně sympatický a jsem vděčný, že si nadbytečné hlášky nechal od cesty a zbytečně nepičoval, tudíž film lze brát vážně. A teď k Seanu Pennovi. Hrozilo, že jeho kreace neměla daleko ke karikatuře. Svůj podíl na tom mělo jeho nalíčení, které trochu působilo legračně, ale Penn nějakým zázrakem uměl natolik zdatně a psychopaticky vyšilovat, že jeho Mickey Cohen se následně stal pro diváka mužem číslo jedna. A nebyli ve filmu jenom muži. Čest dam high society hájila luxusní štětka Emma Stone, která byla k opíchání, ač bych nikdy v minulosti na to ani nepomyslel. Čest žen v domácnosti nesla Mireille Enos, ale její role nebyla zajímavě napsaná. Film se rozhodně neupejpal v krvavosti. Byl zvolen přesný poměr. Nechutnost záběrů byla na standardní úrovni. Podle mě se jedná o nejlepší režijní počin ve filmografii Rubena Fleischera. K vidění byla osvěžující gangsterka s vybalancovaným tempem a s pořádným akčním nábojem. Lov na mafiána se povedl. 90%

Já ji chci píchat, ty ji chceš píchat, všichni ji chtějí píchat! Mít Jessicu doma, pucuji jí štěrbinu od rána do večera. Ještě kdyby mně k tomu hezky zazpívala, o to by bylo veseleji. To by bylo poprvé a naposledy, co bychom se smáli. Jinak by to byly velice seriózní chvilky, v nichž by zpěv představoval pětiminutové přestávky v sexuálním maratonu. Klip vypadá perfektně. Má nápaditou složku, o nic pozadu nezůstává text, který neobsahuje jen běžné anglické fráze, melodičnost písně je neodolatelně podmanivá, jako pohled do očí Jessicy. U nás je její hudební popularita okrajovou záležitostí, není u nás známá. U této umělkyně je to jasné. Buď ji myšlenkově ojedete, nebo si neškodně poslechnete její album. Doporučuji si ji promítnout vizuálně. Je to holka v (uměleckém) rozpuku. Letím do Vancouveru ji vyšukat. Doufám, že tam bude k zastižení. Nerad bych ji v posteli nachytal s nějakým primitivním hokejistou. Doufejme, že Jessica má vkus. 100%