Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 049)

plakát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Bryce Dallas Howard jako úspěšná spisovatelka špionážních románů spolu s odpadlým agentem Samem Rockwellem dávají co proto nebezpečné utajené špionážní organizaci, která jim jde po krku., a chce ovládnout svět. Má to takový parodický nádech bondovek, přičemž to není na překážku, také je to poměrně kreativně zrežírováno a na řadu přijde i nějaký ten nečekaný zvrat. Spisovatelka sotva dokončila svoji pátou knihu se svým neohroženým agentem Argyllem a do života jí ve vlaku vstoupil skutečný agent, který ji přišel chránit. Zvláštností je, že její pátá kniha odráží realitu a vše co stane není jen literární fikce. Matthew Vaughn s přehledem zvládá akční pasáže, nechybí jeho kreativitě sofistikovanost a dialogové pasáže nepostrádají zajímavost. Není to myšleno úplně smrtelně vážně. Spisovatelka všude s sebou vláčí kocoura, takže i on je přítomen útoku zabijáků a režisér si z něj tropí legraci. O rodičovskou lásku se postaral Bryan Cranston a Catherine O´Hara, kteří sem tam vypustí nějaký ten vtip. Henry Cavill a John Cena pak vystupují jen v představách spisovatelky. Celé to disponuje tempem, vysokou technickou kvalitou, chválím nasvícení a akční scény neukrývané do tmy. Dostavil se film, co má kvalitní režijní vedení, podpořené skvělou hereckou sestavou, množství akčních scén a zásobu kreativity. 10/10

plakát

Hunt Her, Kill Her (2022) 

Mladá žena se stane terčem maskovaných zabijáků poté, co přijme noční práci uklízečky v tovární hale. A tak se jedny hermeticky uzavřené prostory, kde se dá úspěšně schovávat a číhat na protivníka, poslouží jako stěžejní kulisy napínavého thrilleru. Samotná hala zrovna pro osamělou ženu nepředstavuje požitek, takže abychom ji neviděli jenom plnit její pracovní povinnosti, tak je třeba ukázat její odvahu unikat útočníkům a bránit se proti nim všemožnými prostředky. Ta naháněná, která se táhne celým filmem, je působivě koncipovaná, ponuré prostory představují znásobení divácké nervozity a celé to má svěží tempo. Natalie Terrazzino se rázem přerodí z upejpavé uklízečky v psychicky a fyzicky odolnou ženštinu, která šikovně dává na frak agresorům, teče při tom krev a napětí nepolevuje. Tvůrčí dvojice Greg Swinson a Ryan Thiessen se na dlouhá léta odmlčela, aby ve svém druhém společném filmu ukázala svůj zjevný talent. Greg napsal scénář, Ryan se chopil kamery a společně se pustili v podstatě do jednoduše vedeného thrilleru s dobrou finální pointou, která prozrazuje důvod přepadení. A dávalo to smysl. S tímhle filmem je napínavý večer zaručen. 10|10

plakát

Přízraky v Benátkách (2023) 

Kenneth Branagh potřetí mrská svým mohutným knírem coby Hercule Poirot, neboť i v penzi ho v Benátkách z klidu vytrhl nesnadno rozluštitelný případ mrtvé dívky. Přijímá pozvání na spiritistickou seanci, kde se duch mrtvé dívky bude vyvolávat. Jak se ukáže, medium je podvodnice a vrah je mezi účastníky. Svého zpracování se tentokrát dočkal méně známý detektivní román Agathy Christie nesoucí název Halloweenský večírek s mysteriózním nádechem. Ve filmu to moc nefunguje. Film celkově působí bez energie a kupodivu hodně lacině. Jak kdyby se šetřilo úplně na všem. Na castingu, druhou hlavní roli hraje Tina Fey, což není zrovna herečka se zajímavým herectvím. Jamie Dornan se snažil do filmu vnést něco extra, ale i on tak nějak zaniká. Michelle Yeoh zmizí ze scény hned po počáteční fázi. Kelly Reilly také patří do kategorie hvězd nižší svítivosti. Vůbec nejhorší je ošklivý vizuál. Šero střídá tma tmoucí, to se děje celý film, jen konec a začátek je prosvětlený. Většinu filmu je každou chvíli někdo jiný podezřelý a odhalit pravého vraha dá celkem práci. To samozřejmě do poirotovek patří. Jenže nulový spád a přemíra nudných pasáží, málo zajímavé režie vyvedené v obyčejném televizním formátu, scénáře, co nemá cit pro gradaci, to vše podtržené hnusnou kamerou, dělají třetí detektivní pátrání v trilogii tím nejslabším. 5|10

plakát

Spolu (2022) 

Silně lidský film plný vjemů, dojmů a emocí. Máte-li v domácnosti retarda, musíte pro něj učinit velkou oběť. Postižený Michal má ve svém mládeneckém věku myšlení desetiletého dítěte a jeho matka si nedovede představit život bez něj. Jeho sestra i přes averzi k svému bratrovi se po dvou letech odloučení vrací a rovnou se do uzavřené domácnosti nastěhuje. Konflikty a neshody na sebe nenechají dlouho čekat. Herecké trio Veronika Žilková a Kamila Janovičová vedené Štěpánem Kozubem předvádí velmi sugestivní herecké výkony. Kozub ve svých záchvatech vzteku si musel vyřvat hlasivky na maximum a rozhodně dokazuje, že do složité role vklouzl hladce. Film vychází ze zahraniční divadelní hry, kdy je to víceméně znát tím, že neopouštíme příliš často byt. Venek ale také má své zastoupení, i když Michal posměšky nesklízí, až na nenávistného trafikanta. V jedné fázi se ocitne postižený v ústavu, ze kterého ho nelze propustit, rázem následuje necitlivý střih a Michal je zpět doma. Vše proběhne bez potřebného vysvětlení. Výtky ke scénáři a střihu se tedy najdou. Rušivých elementů je spíše pomálu, takže divák se může postupem času ponořit do přívalu emocí a silných scén. A zajímavě rozhodně působí, jakým způsobem došlo k postižení. Vznikl tak hutný počin, kdy i český film má svého Rain Mana. 8|10

plakát

V letu (2024) 

Naprosto podprůměrný akční film, na němž není co chválit. F. Gary Gray se pokusil o odklon a namísto finančně nákladného filmu natočil zpočátku hodně ukecanou frašku a posléze přidal letmo zastaralé akce, co má až parodické vyznění. Kevin Hart vede zlodějskou partu na zabití, jejich úděsné pokusy hláškovat plní hlavně první polovinu filmu a je obtížné se z té zdlouhavé nudy náhle zkoncentrovat na porci akce v polovině druhé. Ta rovněž nepřináší velkou útěchu a akční pokrokovost. Paluba letadla je až příliš evidentní maketou, letadlo je legračně animované, akce vypadá na dnešní dobu bídně a zaostale. Herci jsou rozděleni do různých kategorií. Kevin Hart nemá moc co nabídnout, obstarožní Jean Reno v záporné roli zaniká a Gugu Mbatha-Raw je coby agentka Interpolu jen na ozdobu. Zbytek herců nemá smysl moc komentovat, je strašný a Mistr převleků Vincent D´Onofrio zřejmě stupidnější roli ještě neztvárnil. Nechápu, že nalepení vousů a paruka je ve filmu považováno za maskérský vrchol. Dalším omylem bylo najmout na post scenáristy Daniela Kunku, který svým béčkovým scénářem vše spolehlivé potápí. A režisér se za celou dobu nepokusí snímek něčím ozvláštnit, režírovat vždy uměl, tentokrát ukázal, jak nešikovný umí být. Hart a spol. nezazářil a ve vzdušném prostoru spíše diváka týral než bavil. 4|10

plakát

Bratři (2023) 

Příběh bratří Mašínů v podstatě dobrodružném balení. Náznaky kontroverze neznatelné a utlumené. Nemá smysl rozebírat historické události a řešit jejich detailnost a objasnění. Daleko lepší bude posoudit, jak z filmového hlediska režisér Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný rodinného klanu, s danou látkou pracuje a co se rozhodl divákům předvést. A zvolil akční cestu, kdy po počátečním komorním rozjezdu, bratři poprvé osahají zbraně a vydají se na boj s rudým terorem. Jejich cesta lemovaná krví končí ve východním Německu. Než dorazí do svého cíle, tak jsme svědky jejich řádění, kdy není radno jim zkřížit cestu, Bratři ale mají scenáristický status zůstávat  nadále neodolatelnými sympatickými hochy. Takže bez problému se jim dá fandit. Akční pasáže nejsou přímo úchvatně natočené, mají svůj řád a technickou kvalitu. A ke konci si užijeme hodně němčiny. Režisér občas vynechal natočení potenciálně zajímavých scén, takže se třeba nedozvíme, jak se Ctiradovi podařilo pláchnout z vězení. A takových nedořečených scén je ve filmu povícero. Důležitou složkou pro celkové vyznění filmu bylo trefné herecké obsazení. A Jan Nedbal a Oskar Hes splňují náročná kritéria. Jsou skvělí jak v dialogových pasážích, tak i v dramaticky akčních rejdech. Pokud si tedy erudovaný historik hystericky rve chlupy na ohanbí z důvodu laxního zpracování, tak já s tímto svižným převedením látky nemám nejmenší problém. Zajímavý film. 8|10

plakát

Vymítač ďábla: Znamení víry (2023) 

Dvě červotočem posedlé mladice pouští hrůzu na diváky. Režie má ale nádech rutiny a nápady v ní zanikají. Koncept  přitom není vůbec špatný. Navazuje se na klasiku Vymítač dábla návratem ústředních ženských postav. Linda Blair a Ellen Burstyn mají stále touhu i po mnoha letech utkat se s rohatým zlem, nakonec se mu postaví jen druhá jmenovaná. Nápady se najdou. Téma je sice notně provařené, takže je vůbec zázrak, že se objeví něco s rozměrem originality. Počáteční ztracení dívek v lese, následný vzestup jejich posedlosti až po třeskuté finále s vymítáním, kde se kněz dostaví na poslední chvíli. Tyhle prvky byly poměrně neotřelé, jen režisér David Gordon Green na ně tolik nebral důrazný zřetel. Tu hrůzu prostě měl více znásobit. Překvapivě se nedostaví žádná šokující scéna, i když ďábel byl ve formě, hlasy dívek měnil ostošest a knězi otočil hlavičku s následným zlomením krku, skutečný hnus prostě absentuje. Z hereckého hlediska vynikají Jennifer Nettles a Lidya Jewett, naopak Leslie Odom v roli otce je až otravný a dostal dost prostoru. Horory s námětem vymítání originalitou už dávno nehýří, postupně vyklízí pole a diváky přestaly šokovat. Když se tahle série důstojně zakončila i přes své nedostatky, tak je to vlastně úspěch. 7/10

plakát

Bod obnovy (2023) 

České sci-fi, které moc neví, čím by mělo strhnout. A tak dominuje vizuální stránka. Není úplně jednoduché se v tomto filmu vždy orientovat. Rok 2041 má člověk, který zemřel nepřirozenou smrtí ústavní právo na Bod obnovy, což převedeno do praxe znamená, že bude znovu oživen. A posléze se rozjíždí tak nějak nepřehledné pátrání po pachateli dvojnásobné vraždy, kdy jsou základní pravidla bodu obnovy porušena. Futuristický ráz ukáže ukázku monumentální architektury, velkou funkci to na film nemá. Děj se totiž povětšinou přesune do nějaké zapadlé části města, popřípadě se zdržíme v interiérech, zařízených moderními technologiemi. A naprosto chybí akce. Napočítal jsem tak nanejvýš dva akční střety, což je na téměř dvouhodinový film opravdu málo, Herecky je to nezajímavé. Všichni herci asi dostali příkaz být toporní, v tomto ohledu nejvíce vyniká Andrea Mohylová v titulní roli vyšetřovatelky a Matěj Hádek v roli vědce. Nejlepší na filmu je kamera. Pokud jde o inspiraci jinými sci-fi filmy, tak by to ani nevadilo, kdyby to bylo natočeno poutavě. Většina filmu má takový plouživý nádech, ne vždy vše dává dobrý smysl a více výrazných momentů by filmu také prospělo. Robert Hloz nějaké režijní schopnosti má, tak v případném vylepšení vypravěčského stylu a náhozu potřebného napětí, by divák mohl setrvat v bdělém stavu. 5|10

plakát

Přišla v noci (2023) 

Film, co by dokázal vyvést diváka z komfortní zóny. Jen by k tomu potřeboval o třídu lepší scénář a lépe pracovat s divadelním aranžmá. To byla jednou jedna taková máti, od pohledu značně nesympatická, která jedné deštivé noci zakotvila u svého odcizeného syna s žádostí o nocleh. Jedno přespání jemu a jeho manželce přece nikterak neublíží, jenže ani po rozednění se milá máti nebude mít na odchodu. A tak se tahle trojice dostane do vypjaté a dusné atmosféry. A větší drama se prostě nekonalo. Velký prostor dostal psychologický teror. Film přišel s jakýmsi nekoordinovaným sledem scének, kdy návštěva leze na nervy a obyvatelé bytu si s ní neví rady. Scénář obyvatele bytu staví do neschopného světla, lítost nevzbuzují a máti je na vrcholu tupé vlezlosti. Humorné hlášky přijdou až s příchodem Vladimíra Kratiny, který rozdává humorné trefy a herecky bavil nejvíc. Ústřední herecký trojlístek je neznámý a jejich hraní je takový standard. Simona Peková je až místy strašidelná babizna, která by potřebovala k tomuto potvrzení nějakou drsnou scénu, jenže ta nepřijde. Na filmové poměry je to moc pojato v divadelním stylu. Film to brzdí a ten se nedokáže optimálně rozběhnout. A závěr je bez nápadu. Takové zakončení si nikdo z diváků nepřál. Nízkorozpočtový snímek neukázal naplno svůj potenciál. A jedna hrůzyplná babizna se až moc krotila. Je to takové absurdní dílko, co jde proti proudu české kinematografie. 6|10

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Rodinná záležitost (2024) (epizoda) 

Série dospěla do bodu, kdy opadá jeho atmosférická intenzita. Hojerovi se nedostává prostoru předvést se v plném světle zvrhlosti, takže do popředí se dostává vyšetřovatelovo rodinné zázemí, oběd s kolegou v rodinném kruhu a nahota v posteli po sexuálním aktu. Druhý kriminalista předestře své trable s rakovinou své manželky. Dojde na poslední rekonstrukci z oficiálních policejních záznamů. Tou je vražda mladé ženy a nepodařené znásilnění ve vlakovém kupé z doby, kdy Hojer sloužil na vojně. Pojídání hromady salámu obviněným u výslechu pak zřejmě poukazuje na to, že existují lepší jídla než jsou lidské orgány. Hojer se pak posléze chce písemnou formou doznat k dalším činům, nadřízené vedení je ale razantně proti, aby nedošlo k zpochybnění celého vyšetřování tím, že si obviněný začne vymýšlet, A okamžitě chce případ uzavřít. Jsou ještě před námi dvě epizody, oficiální oběti jsou známy, takže hrozí dojezd, co bude představovat vraha v poněkud lítostivém duchu. Ostatně Markovič něco takového už dávno praktikuje, docela to i přehání se svojí benevolencí a nechybí mnoho, aby brutální maniak zasedl u jeho rodinného stolu ke společné večeři. Chtělo by to návrat mrazivé atmosféry z předešlých tří epizod, tentokrát to v tomto ohledu bylo výrazně slabší. Stále ale platí, že tato série trůní nad veškerou produkcí kriminálních seriálů z dílny Novy. A je stále zahrána s bravurou a zrežírována promyšlenou formou. 7|10