Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (5 727)

plakát

Studio 666 (2022) 

Ďábel vládne rokenrolu. Dave Grohl se ubytoval se svojí rockovou partou Foo Fighters v nechvalně proslulé prokleté vile v rámci nahrávání jejich nejočekávanějšího alba s pořadovým číslem deset. V devadesátých letech se do téhož nahrávacího studia uchýlila rocková kapela, jejíhož frontmana posedl pekelný démon, a kapela svoje album tak nikdy nedokončila. Hudební partu totiž zdevastoval jejich kapelník. A podobný devastační osud čeká i slavné Foo Fighters. A slavná kapela navíc zažívá zásadní tvůrčí krizi. Grohl zřejmě není prvním hudebníkem, a určitě ani posledním, který měl ambici vlézt do filmu, sepsat k němu námět a nějakým způsobem propagovat svoje vlastní hudební těleso. A i když má své herecké rezervy, jeho verva i osobnostní aura zafungovala a film si pilně plní svůj hororový odznak zdatnosti. Gore, ač se dostaví o něco později, je brutálně vyvedené, příběh sice nepůsobí nikterak mimořádně objevně, ovšem je podán svěžím způsobem. A k zajímavému diváckému zážitku také přispívá fakt, že ve fiktivním hororovém příběhu vidíme úřadovat žijící členy skutečně existující kapely, i když jeden z nich už nežije (bubeník Taylor Hawkins). Film trochu koketuje i s komedií, hlavně v první fázi jsou k vidění dramaturgicky nesourodé sekvence (Grohlovi se zjeví Lionel Richie, v démonických procesech má svoje tlapičky i mýval). Nevyrovnané pasáže se postupně začnou zacelovat, dostaví se brutální i originální vraždění (zabití činelem), Grohl začne být těžce maniakální, objeví se démoni, vnadná sousedka, pekelná kniha a jeden hororový atribut střídá druhý. K režijní realizaci se angažoval BJ McDonnell, co má brakové záležitosti v šourku. A jelikož má hlavně nemalé zkušenosti s tvorbou hudebních videoklipů, je vizuální stránka z řádu těch kvalitních. A nutno podotknout, že jedním ze dvou scenáristů je Jeff Buhler, specialista na hororový žánr. Grohl se svým hororovým výtvorem u mě v pohodě uspěl. 8/10

plakát

365 dní: Ten den (2022) 

Jacku, ukaž svého jacka! A ono nic. Polská kinematografie nebyla od dob Čtyři z tanku a pes explicitnější. I tentokrát má divák o zábavu postaráno, a nejvíce se zabaví takzvaní počtáři, tedy kategorie diváků, která ráda počítá kolikrát se za film objeví přirození. Psí kulky z válečného seriálu nahradil klín Anny Marie Sieklucke, jehož chuťové kvality testuje Michele Morrone. Italský hřebec a polská klisna jsou v pokračování hitu od Netflixu sezdaným párem a užívají si vrchovatě sexuálních hrátek. Ovšem na scénu nečekaně vstupuje nevěra z mužovi strany, také (španělský) zahradník, který tentokrát není vrahem, a v ohrožení je i letité příměří mezi dvěma sicilskými mafiánskými klany. A na závěr přijde nečekané rozuzlení celé zápletky (spoiler - s dvojníky). A nečekaný závěr celkově pozvedává nevyrovnané divácké dojmy. Kdyby film stále neměl náběh do částečně parodické telenovely, určitě by se dal brát více vážně. Takhle je to spíše erotická (skoro) fraška protkaná afektovanými pop songy a zpomalenými záběry koitu, přičemž nechybí příjemný vizuál a kvalitní kamera. A nad všemi atributy trůní Anna Maria Sieklucka, která svým pružným tělem zastíní tvůrčí nedostatky. A s výpomocí lepých kolegyň Magdaleny Lamparske a Nataszi Urbanska je to taková provokativnější reklama na ženské půvaby, kterých v polských končinách je zjevně přehršel. Takže proč si neudělat filmový výlet za sluncem, mořem a sexem. 7/10

plakát

Ztracené město (2022) 

Honba za diamantem má svého příbuzného, co svého letitého předchůdce nikterak netrumfne, ovšem zábavnou praštěnost a parodický háv mu nelze upřít. Sandra Bullock se v 57 letech nasoukala do flitrového overalu, na dobrodružnou cestu si přibalila roztomilého medvídka Channinga Tatuma, zavolala Bradovi Pittovi, jestli nemá pár natáčecích dnů čas, načež se z divadelních prken povolal Daniel Radcliffe, aby svým slavným kolegům filmově patřičně škodil. A všichni společnými silami dali vzniknout dobrodružství o unesené spisovatelce brakových románů a fešákovi z (obalů) jejích knížek, kteří se nedobrovolně rázem ocitají na ostrově kdesi v Atlantiku. Převažuje humor, místy hodně praštěný, parodický ráz, na akci je to vysloveně skoupé. Uvítal bych více akčních rejdů, no, Sandra obtažená až na kůži musela stačit. Brad Pitt mohl coby dobrodruh dostat mnohem větší prostor. Nejednoho napadne, co s jeho postavou tvůrci zamýšlejí, titulky hned nevypínat, přijde ještě malinké překvapení. Jonathan Sela vykouzlil zdařilou kamerovou složku, kdy vizuální pestrost a barevné spektrum hraje také svoji nezanedbatelnou roli. Bratrská dvojice Aaron Nee a Adam Nee si nenapsala extrovní scénář, jejich režijní ztvárnění mohlo být i dravější a kompaktnější. mně by třeba vyhovovalo přimíchat i nějakou tu napínavější scénu, v tomhle ohledu se nekonalo téměř nic. A finále? Tak to si budete muset přimyslet, úplně filmu chybí, respektive je slaboučké. Sandra Bullock si musela dokázat, že ještě nezestárla do ženy obtažené tukem a zpuchřelou kůží. Načechraný účes i v těch nejnáročnějších podmínkách by jí mohla závidět i lecjaká o generaci mladší modelka, přičemž její vykukující a provokující vnady dokázaly udržet pozornost i kdejakého zpuchřelého a vypelichaného dobrodruha, který už dávno rezignoval na kvalitní dobrodružnou zábavu s ženským elementem v popředí. 8/10

plakát

Venom 2: Carnage přichází (2021) 

Symbiotický Tom Hardy. A už podruhé. Eddie Brock stále žije v symbióze s Venomem, který mu způsobuje trable. Ale to je nic proti tomu, když se na scéně zjeví obávaný sériový vrah Cletus Kasady, který se po kontaktu s krevním vzorkem našeho hrdiny změnil na zlouna s velkým Z - Carnage. Obměněný tvůrčí tým dostal relativně skromných devadesát minut, aby to comicsově rozvířil a rozparádil. Po průměrné jedničce, kterou si už nikdy znova nepustím, střídá opotřebovaného a vytíženého Rubena Fleischera režijní oponent a tvůrčí univerzál Andy Serkis. A není pochyb, jakým způsobem chce dvojku vést. Osekaný scenáristický tým z jedničky hájí už jen Kelly Marcel, která cosi naškrábala, předala dál a naprosto jednoduchou klaviaturu obstaral režisér. Takže zpočátku uvidíme porci eskapád v podobě symbiotického soužití v jednom těle, následně už se přesuneme k zloduchovi s tváří Woodyho Harrelsona a jeho asistence Naomie Harris, zkontrolujeme hladkost účesu Michelle Williams, abychom velmi rychle přešli do finální části filmu. Akce i humor má své jisté zastoupení, kdo čekal něco mega objevného a novátorského stran děje, se bude muset poohlédnout po filosoficky koncipovaných comicsech, jestli tedy vůbec něco takového ve filmovém vesmíru existuje. Tom Hardy je spolehlivý průvodce nepřehnanou stopáží a je úplně putna, zda byl zachován duch či jiná poselství předlohy, protože tištěná comicsová podoba může diváctvu v našich končinách, zhusta comicsovými sešity nepolíbenému, posloužit leda tak k vytření zadnice po vykonání velké hnědé potřeby. Mě to spolehlivě zabavilo a víc neřeším. 8/10

plakát

Ambulance (2022) 

Americká akční odpověď na českou Sanitku. A doktor Štrosmajer by zíral, kam dnes operace, respektive akutní operační zákroky, prováděné urgentně v útrobách sanitního vozu, pokročily, a v jakých podmínkách a kalupu se provádějí. Ulice Los Angeles křižuje v ukradené sanitce bankovní lupič se svým partnerem ve zločinu, kteří prchají před zákonem a napakovali se tučnými 16 miliony. Sekunduje jim nesličná zdravotnice značky Tma a postřelený policejní strážník v kritickém stavu. Má to přes dvě hodiny, což  je chyba, a celé to řídí Michael Bay. Bay umí, ovšem  tohle má citelné zabarvení akční podívané z devadesátých let, to je nutné podotknout. Většina postav se chová a jedná v duchu devadesátkových akčních spektáklů, tedy plus mínus příšerně a snad i úmyslně naivní dialogy, silné kecy strážců zákona i policejních agentů, hlášky hlavního hrdiny, které mají podtrhnout tuhost i hravost toho všeho. Scénář je koncipován tak, aby se režisér dostal střelhbitě do svého živlu a rozbalil  to ve velkém akčním stylu. Film je to pořádně zběsilý, ze svého tempa nepolevuje, tím je také vystaven divák mírnému riziku spočívajícím v překotně epilepticky neposedné kameře, která se ustálí, až se pořádně vyřádí ze svých kejklí. A to jsou jen vzácné okamžiky. Herecký zajímavě perlí jen Jake Gyllenhaal, který vystihl maniakální úroveň filmu, ostatní na mě dojem neudělali. To ale neznamená, že byli špatní. Jen Eiza González byla dokonce prudce otravná bába bez sexappealu. Bay už jiný nebude. Akce je jeho živel. Nejsem z jeho dalšího počinu v mrákotách extáze. A film mě k opětovnému zhlédnutí hned tak neburcuje, stíhací okruh/maraton se klidně dal o půlhodiny zkrouhnout. Ovšem když to má být zběsilé, tak to má být zběsilé. A Bay je na zběsilé akční manévry odborník za akční koule vzatý. A I když je film víceméně bez napětí a emocionálně plochý až místy poněkud infantilně trapný až k Bayovému pubickému ochlupení, je to v globální rovině celkem kvalitně odvedená záležitost se sklonem k rutinérství a chronické obsedantnosti. 7/10

plakát

Zbožňovaný (2021) 

Spastický Barťák! Zdeněk je špičkový pediatr, který již 38 let paralelně udržuje milostný vztah se svojí kolegyní z ortopedie. V rodinném kruhu to má relativně na pohodu, jeho žena mu navaří a napeče, dcera se studující vnučkou podnikají pravidelné návštěvy a se svým bývalým zetěm se nesnáší. A jednoho krásného dne tajný milostný poměr nenadále praskne a našeho milého doktora na penzi postihne mrtvice. Bezbranný, se svěšeným koutkem úst a s afázií nehybně leží na nemocničním lůžku. A on i divák čeká, co se bude dál dít. Decentně zestárlý Jiří Bartoška v obklopení hereckých kolegyň - Ivana Chýlková jako milenka, Zuzana Kronerová jako manželka, Petra Hřebíčková jako dcera a Martina Czyžová jako šestnáctiletá vnučka. A všechny svorně tak nějak zdatně hrají, pokouší se být dramatické i komické a film má svá povedená i nepříliš realistická místa. Pánské osazenstvo čítá Jiřího Langmajera jako zetě, co si rád vyhulí trávu, Lukáše Melníka jako ošetřujícího lékaře a Štěpána Kozuba jako hudebníka a milovníka vážné hudby a současně nového partnera doktorovy dcery. A kde je účast Kozuba, zavání to extrémními scénami. A zklamáním je, že jeho umírněná herecká poloha sice není nikterak špatná, ale náznak extrému se nekoná a smrskne se jen v milostné svádění severokorejské hudebnice, což není zrovna vtipné, respektive ono to vtipné být mohlo, ale natočeno je to malátně. Film vtipem nesrší. Bartoška padá k zemi na zahradě hned v první půlhodině, pak se coby paralyzovaný chová místy podivně. Chvíli to vypadá, že své postižení jen předstírá, aby se vyhnul následkům odhalené nevěry a případného konce manželství. Dokonce jsem si myslel, že film nasadí v tomto smyslu i závěrečnou pointu. Tak tedy ne, nicméně některé úkony nezvládal - musel být třeba krmen, záhy ovšem zvládne coby řidič obtížný úprk od své milenky autem, u které pobýval. Scenárista a režisér v jedné osobě Petr Kolečko vlastně nenaplnil dokonale kritéria komedie a dramatu. Ani to tak nevadilo, kdyby třeba film měl lepší zakončení, podivně useknutý konec neladil. Humorné scény film obsahuje, dramaticky vychýlené je to maličko rovněž, herecky je to optimální. Kolečko ty svoje filmy dělá poměrně svébytně. Jeho druhý režijní filmový počin je akceptovatelný. A sled československých retro písní jako bonus. 6/10

plakát

Last Survivors (2021) 

Vesnická výpůjčka, co drží herecké řady na úrovni. Jake žil dvacet let v nevědomí.  Jeho otec mu namluvil, že vypukla třetí světová válka, aby ho ochránil před negativními vlivy vnějšího světa. V lesích vychovávaný a od společnosti izolovaný mladík již ovšem brzy pozná, že svůj nástroj nemá jen na močení, když mu svůj vyhladovělý klín poskytne o generaci starší žena z farmy, kam po svých toulkách za lékem pro svého churavého otce dorazil. Alicia Silverstone, Stephen Moyer a Drew Van Acker tvoří celkem divácky atraktivní herecký trojlístek ve velmi levném filmu, který se za sci-fi a thriller nedá považovat, tedy rozhodně ne do specifického významu těchto dvou žánrů. Film se spíše otírá o psychologické nuance a koketuje s dramatem. Diváka ani nikterak nevytrhne z klidové fáze, že pointa se vyloupne z filmu úplně nepřekvapivě, což úplně nutně nemusí znamenat nedostatečně kvalitní zacházení s jednou z největších devíz scénáře. Pokud jde o nějaké erotické nuance, tak po Alicii Silverstone jsem nikdy netoužil, tudíž její pokročilý věk i vzhled může těžko zvrátit moje neaktivní libido. A výsledná erotická scéna je decentně nasnímána v tradičním ztemnělém nasvícení žen před koncem klimakteria. Drew Van Acker zážitek nekazil, neokoukaný ksicht mu byl jen ku prospěchu. Třetí do party Stephen Moyer předvedl zdařilou psychotickou kreaci, dal si záležet. Spolu se svojí kolegyní Alicií vyprodukoval průměrnou záležitost, co z technického a akčního hlediska nemá šanci se nějak významněji blýsknout. Režisér Drew Mylrea má určitě potenciál. Jeho druhý filmový počin budu mít spojený hlavně s dobrým hereckým obsazením, které se schovalo za průměrný a málo překvapivý scénář Joshe Janowicze. 5/10

plakát

Rodiče na tahu (2019) 

Salma Hayek a Alec Baldwin jako Nancy a Frank zažívají ukrutně svízelný týden. Ve snaze splatit urgentní pohledávku v podobě splátky za leasing auta, kterému v případě neuhrazení platby hrozí zabavení, jsou ochotni riskovat i své dobré sousedské vztahy, svoji příkladnou pověst a co je vůbec nejhorší - i  možnou ztrátu střechy nad hlavou vlivem okolností a špatné souhry náhod. Jejich finanční krize vede k dominovému efektu a zastavit nastalou sociální kalamitu může jen zázrak. A prekérní bude, jak vysvětlí v příštích dnech svoji náhlou ztrátu přístřeší své dceři, kterou právě v dobré víře vyprovodili na univerzitní kolej. Hvězdné herecké duo se ocitlo ve filmu, jehož strůjce Fred Wolf zřejmě také zažil tvůrčí rozkolísanost, což má za následek své nepřehlédnutelné neduhy. A ne rozhodně nepodstatné. Markantní nedostatek zaznamenává v prvé řadě humor, ač film myslí třídně a sociálně, tak třeskutý humor si dal pohov. Salma Hayek by mohla takový nedostatek zachránit vlastním tělem, malý pokus o vilnost má svoje zastoupení, jenže promenáda ve spodním prádle je rychle utnuta v samotném zárodku. Alec Baldwin pořád ze sebe chrlí nehumorné repliky, tváří se u toho pozitivně, ovšem komediálnost z toho nikterak nečiší. Druhý zápor představuje místy vzájemná nenávaznost jednotlivých scén, což brání přehledné posloupnosti a celkové dějové stavbě. Nejednou se stávalo, že jsem rázem tápal, jak předešlá scéna byla vyřešena, režisér na to nedbal a spoléhal na to, že vpravení do další scény nebude představovat velký problém. Záhadou je i  nenadálý výskyt Willa Ferrela v mini roli bezdomovce, který měl zřejmě zvýšit komediální rating, přišel na scénu a komediálně nikterak nezaujal. Treat Williams a Natalia Cigliuti jsou možná rádi, že jim film daroval možnost upomenout diváka, že jako herci ještě existují. Naopak největší předností filmu je spád událostí a někdo možná ocení i barvy podzimního období, do kterých je snímek situován. Je jasné, že Salma Hayek po řachandě Machři a nášupu Machři 2 od stejného režiséra čekala i humornou kanonádu tentokrát. A ve spojení s Baldwinem jde navíc o sympatickou ústřední dvojku. Kdyby bylo více takových filmů, kde se nepracuje se střelným prachem, možná bychom tandem Baldwin - Hayek neviděli pohromadě před kamerou naposledy. 6/10

plakát

Pátek třináctého 8 (1989) 

Obávaný zabiják Jason Vorhees absolvoval podstatné změny: netřímá v rukou mačetu a opustil své domovské Crystal Lake. A na jeho vražedném řádění se to nikterak nepodepsalo. Zabiják je ze dna jezera probuzen elektrickým výbojem a v mžiku se nalodí na loď plující na exkurzi do New Yorku, na níž terorizuje maturitní omladinu i s jejich nesympatickým kantorem. Do NY dorazí přibližně v druhé polovině filmu, aby zde zúčtoval s hrstkou přeživších z lodi. Mrtvých není zrovna malý počet a objevuje se sem tam i nějaký originální vtip (viz hokejový poutač s dominantou brankářské masky po příchodu do velkoměsta). Blížil se konec slavné éry osmdesátých let a chtělo to dravou rozlučku s hororovou ikonou, co se za uplynulá léta svého účinkování na filmové scéně předvedla většinou v excelentní vražedné formě. Podruhé v řadě se pod masku skryl urostlý Kane Hodder, na svá tvůrčí bedra si další krvavý výlet zabijáka vzal tehdy debutující Rob Hedden a urodily se zajímavé změny, co film posunuly z hrozící stagnace. Film nabíral postupně na tempu a dynamice, vraždy probíhaly na nejrůznější způsoby, ne sice vždy v absolutních krvavých kamerových detailech, ale jelikož jich byl byl pestrý výběr, tak si hororový divák jistě přišel na své. Přízrak mrtvolného utonulého Jasona Vorheese v dětském věku, který se tu a tam zjevuje hlavní mladé hrdince, má nakonec i své vysvětlení, a není úplně špatné. Na Manhattanu to Jason mohl více rozjet, ovšem finále je delší, což potěší. Casting je funkční, hlavně z hlediska rychlého uklizení ze scény, známější hereckou položku představuje jen Kelly Hu, co utvořila zlobivou dívčí dvojici se Sharlene Martin, a určitě se jedná o dvě nejlepší herecké akvizice. Nepřehlédnutelný je i nedávno zesnulý veterán Peter Mark Richman v roli pedantického profesora a současně strýce ústřední hrdinky. Oproti nim mně Jensen Daggett v hlavní roli přišla poněkud málo výrazná. I Rob Hedden se v rámci režírování zdržel, jako valná většina jeho režijních předchůdců, jen na jeden díl hororové série. Implantoval změny, které slasher sérii oživily a dobře posloužily. 9/10

plakát

Přání Ježíškovi (2021) odpad!

Láska k****ská z brněnského štatlu. Je 24. 12. a moravská metropole  je dějištěm nevěry, zcizení mobilu, samoty rozhlasového moderátora, trablí s láskou, utajeného homosexuálního vztahu, zrození nového života a ještě něčeho navíc. Film využívá prověřený i notně provařený vztahový koncept, v němž dobrá desítka postav, jejichž osudy se v jeden den (zcela nepravděpodobně) protnou, zažívá samé trable a nesnáze ve velkém městě, aby v závěru filmu byla v absolutní extázi štěstí. Baví a překvapí tohle ještě vůbec někoho?! Představte si obludný tvůrčí styl pozdější tvorby Marie Poledňákové, znásobte jej obludnou podbízivou a slabomyslnou tvůrčí tryznou Marty Ferencové a vyjde vám tahle vánoční břečka, co tlačí neumětelsky na emoce i bránici. Pestrá herecká kolekce nečítá herecká motovidla, herci ale neměli k dispozici zajímavě zrežírované a napsané scény, dialogy nepatřily zrovna k libozvučné síle filmu a brněnské lokace nikterak nepředstavují vánoční pohádkovost. Ti, co spoléhali na komediálnost dvojice Eva Holubová a Jaroslav Dušek, musí být zklamáni z jejich několikaminutového proplutí filmem. Richard Krajčo, v téměř  hlavní roli, dokonce předvádí cosi jako herecký výkon. A zbytek herců chce vykřesat z nicotného filmu alespoň drobet kouzla vánoční zasněžené romance, jenže jim to ani trochu nevychází, režie nedisponuje zábavnou originalitou, gagy jsou bída sama o sobě, vánoční atmosféra nevtáhne a ani nijak nezafungovala. Polská předloha mě opravdu neláká. Česká předělávka není vůbec ničím pozoruhodná. A je naprosto jedno, v jaké roční období zavadí o vaše bulvy. Výsledek bude stejně příšerný jak v červenci, tak i v prosinci. 1/10

Reklama

Reklama