kingik

Nehýbat se! Sic je vám život milý. Osvobodit démona za pomocí tabulky se nevyplatilo šesti přátelům. A nyní s hrůzou v očích čekají co s nimi démon udělá. Bude to krátký proces. Jsme přece v krátkém filmu.Vzdor velmi dobré vizuální i výtvarné stránce byl do filmu vpuštěn démon Zmatek. Situace perfektně naaranžovaná, umělá krev prýštila, dalo se u toho i leknout (při troše dobré vůle), ale jako celek mně to přišlo strnulé, trošku zdlouhavé a zkrátka zmatené. Chtělo to do příběhu, který krátký prostor vyplnil hlavně diváckým čekáním co z toho vzejde, vnést o něco víc dynamiky. Samozřejmě když vyvoláte démona, tak si s ním asi přátelsky nepokecáte, ale ono vesměs vše, co je ve filmu k vidění plní svůj účel jak má. Překvapení to do jisté míry na poli krátkometrážních snímků je, ale právě krátký prostor je dost ošemetný. Režisér Anthony Melton a spol klidně mohli do toho šlápnout dvojnásob, krvavěji, drastičtěji a třeba bych tu zmatenost i přehlédnul. Mé hodnocení: 60%

Až se jednou budou ptát talentovaných herců co je vedlo k účinkování v nepovedeném sitcomu určitě neodpoví na rovinu. Je to pak také mimo jiné důsledek toho, že si byli vědomi v čem hráli a do čeho šli. Na co vidět trápící se Laurinovou, Švandovou nebo Labudu když si evidentně ve svých bohatých hereckých kariérách vybrali slabší chvilku a kývli asi ze staré známosti nebo možná z úcty na nabídku Petra Marcina natočit sitcom, který bude původní, vtipný a nemůže v podstatě selhat, protože se poučil z chyb spřízněných situačních komedií a je navíc po delší době československý. Mezinárodní herecké spojení mnoho kvality do trapných vod sitcomů nepřineslo a tak se před divákem rozestřelo mnoho úterních večerů ve kterých se nedá ničemu smát a spíše to celé přijde vniveč takovým tím chabým přístupem k žánru, který vypadá na natočení velmi jednoduše, ale právě v tom je jedno z mnoha úskalí. Scénáristické slabiny jsou na takto krátké ploše i prostoru zatraceně znát a pokud režie vykazuje nezvládnutí základních zásad žánru, je zaděláno na pěkný průšvih. Najednou jsou i herci dost prázdní ve svém projevu a Peter Marcin, který je zkušeným matadorem na sitcomové scéně, zase nemůže spasit vše. Ještě dlouho bude našim tvůrcům trvat než konečně pochopí, že v sitcomech jsou oproti svým americkým kolegům, zcela bezradní. Mé hodnocení: 20%

Sprostá & Distingovaná. Agentka FBI Sarah Ashburn je lehce ambiciozní, distingovaná dáma v nejlepších letech pomýšlející na povýšení, která ve svém kostýmu budí dojem upjaté a asexuální dámy. Oprotí ní je policistka z NARC Shannon Mullinsová obtloustlá a nevzhledná řeznice zanedbaného zevnějšku, která zásadně mluví jadrnou řečí, v ledničce má místo jídla zbrojní arzenál a při zatýkání zločinců používá nekonvenční metody. Náhoda chtěla, aby se tyto dvě nesourodé ženy spojily v případu drogového barona z Bostonu, který dlouhou dobu uniká spravedlnosti jako duch, a jehož identita není příliš zřejmá. Situačního humoru mohlo být méně a větší porce akce by filmu jen prospěla. Diváky bude iritovat také častý jev v podobě natahovaného vtipu s nedostatečnou pointou. Filmem však často prolétne solidní hláška nebo originální gag. Omlazená Sandra Bullock, která je asi největším lákadlem, velmi zdatně popírá zákony stárnutí a s padesátkou na krku tady vypadá, že sotva překročila třicítku a to hraje postavu starší, než její herecká kolegyně Melissa McCarthy, která občas měla sklony přehrávat a moc diváckých sympatií nepobrala, ačkoliv souhra mezi oběma je velmi obstojná. Akce filmu zřetelně chybí, vyjma nějakého toho výbuchu či krátké přestřelky, se v tomto ohledu nenadějeme. Určitým překvapením je i náznak nějaké naturalistické scény, mezi níž spadá i dusící se host v bistru a následně "odborně" provedená tracheostomie. Odpustil bych si také porci trapných gagů, tančící Sandru v baru a s "nudlí" u nosu. Film také velmi pozorně pracoval se zaběhanými klišé, která jsou tolik typická pro takový druh filmu. Občas je obracel naruby, někdy zase schválně přidal na tom, aby si jich divák všiml a nepřehlédl je, jindy jim zase dodal sympatický a mnohdy originální rozměr. Tzv. "buddy movies" v ženském vydání jsou poměrně vzácnost, a proto si drsné dámy lze užít poměrně bez větších námitek, protože v opačném případě dámy tasí zbraně a nikoliv ty ženské. Mé hodnocení: 70%

Zelenka nad zlato. Co je to za barvu?! No tohle je u mě Zelenka(vá) barva, pane diváku. Zelenka nebo tuhle pohádku spálím! A já si jdu vařit kafe. Jinoch Vojta se vydá do světa a zabloudí do staré jeskyně, ve které objeví poklad. Náhle se mu zjeví neznámý muž s aristokraticko-mušketýrskou vizáží, a i přes určité varování, ho nechá odejít s pořádnou hrstí dukátů. Ve skutečnosti se jedná o ducha italského zlatníka Arnolda, kterého jeho hrabivost stála život, a za kterou i po smrti musí plnit přání tomu, kdo vlastní kouzelné křesadlo. V nedalekém království mezitím vládne naivní král Kryšpín, který má sice dceru hezkou jako obrázek, ale sám je rozumu mdlého, navíc má za vrchní rádcovou hamižnou pijavici Mínu, která je vynikající manipulátorkou, co se jeho osoby týče. Vojta po nočním dobrodružství navštíví hostinec, a hned naletí lakomému a vychytralému krčmáři, který větří obohacení na úkor mladíkovy naivity. Vojta využije Arnoldových služeb, aby zaplatil podvodnému krčmáři údajný dluh vzniklý za hodování spojené s místní tradiční oslavou a sám se poté vydá na zámek v přestrojení za syna barona, aby z princezny Rozálie, skrývající se před světem, sňal dávnou kletbu, jež nad ní visí. Od té chvíle se rozběhne zběsilý kolotoč bláznivých situací, který se hned tak nezastaví, se sympaticky absurdním podtextem i vyzněním a noblesním Preissem, který více než ducha připomíná variaci na barona Prášila, a jehož přízvuk je roztomilý společně s gesty, jež patrně dokonale odkoukal z italsko-francouzských komedií. Pohádková komedie scenáristy a režiséra Zdeňka Zelenky, volně inspirovaná Andersenovým Křesadlem, na mě vybafla naprosto invenčním pojetím, sršela důvtipem, originálními postavami i situacemi a neotřelou svěžestí, o čemž si spřízněné (novodobé) zatuchlé televizní pohádky, mohou nechat jenom zdát. A zdál by se jim zatraceně dlouhý sen, protože tady všechno šlape "magnifique", a v rámci televizní pohádkové tvorby, to nebude hned tak překonáno. Nejde ani tak o zápletku, která stejně po krátké chvíli poněkud ustoupí do pozadí a vyklidí místo pro nesmírně originální gagy, hlášky, situace, strkanice a mini příběhy odehrávající se mezi osobitými postavami, ale hlavně o interesantní epizodnost, která v rámci vyprávění příběhu plném hereckých hvězd zcela nečekaně funguje. A že se tady sešla opravdu perfektní herecká sestava. Hamižnice Jiřiny Bohdalové je ve svém ohyzdném namaskování až téměř "comicsově" bizarní, Vojta Františka Skopala je sympatický mladík, jehož dobrotu mu věříte každým coulem a ve světě se neztratí, akorát s tím roubíkem v ústech si při svém zatčení poradit nedokázal, princezna Veroniky Kubařové není žádná fiflena, ale přemýšlivá moderní princezna, která pro spravedlnost udělá cokoliv, včetně chvilkové změny image, Jan Hrušínský si svého pitomého krále (mám-li ho tak nazvat) docela užíval, Martin Dejdar do svého krčmáře "propašoval" i určitou "ozákovitost" a Viktor Preiss si postupem času po vzoru hrané postavy pohádku ukradl jen pro sebe, a jím pronesená neodolatelná hláška: "nakradl jsem toho tolik, že mě ani v pekle nechtěli", nabrala kultovní punc. Vyšla z toho pohádková komedie s příměsí nenásilného libozvučného humoru okořeněná patřičnou dávkou tvůrčí originality. 60%

Zajímavá vize budoucnosti, o jejíž pravdivosti se nikdo z nás nepřesvědčí, a která zde funguje převážně jako kulisa. Rok 2154. Los Angeles. Život je soustředěný do chudinských čtvrtí, z nichž také pochází Max Da Costa (Matt Damon), tovární dělník v Armadynu, jemuž život výrazně změní nehoda stroje, který obsluhoval. Po opravě, ke které byl donucen, je ozářen a zbývá mu pouhých pět dnů života. Na uměle vytvořené kosmické stanici zvané Elysium, kterou si vybudovali největší boháči poté, co opustili znečištěním a nemocemi stíhanou Zemi, se zase může za pomoci nejmodernějších léčebných zařízení znovu uzdravit. Lístek na cestu však může získat pouze nelegálně a přes podvodníčka Spidera, který ho však nedá jen tak zadarmo nebo ze starého kamarádství. Má pro něj delikátní úkol, na jehož konci může být i smrt. Neill Blomkamp dostal na svůj druhý film štědrý rozpočet, s nímž si mohl dovolit prvotřídní herecké obsazení v čele s Mattem Damonem, Jodie Foster jako intrikánskou ministryni obrany, usilující o puč na Elysium, a nezapomněl ani na svého oblíbence Sharlto Copleyho, kterého ve svém debutu "District 9" objevil, zde mu dal roli nechutného agenta Krugera, kterého bude mít náš hrdina v patách. Posun v trikových sekvencích od nízkorozpočtového debutu je mimořádně výrazný a kvalitní scifi potřebuje kvalitní triky a ne takové nepodarky, jako například v nedávných "Muži v černém 3". Jak je Blomkampovým dobrým zvykem, ke svému filmu si napsat i scénář, tak ani v tomto případě nelenil a vysoustruhoval zajímavý příběh protkaný akcí s určitou myšlenkovou hodnotou, ale také s několika slabinami, mezi něž patří vztah hrdiny se svojí kamarádkou z dětství Frey, která má smrtelně nemocnou holčičku. Kdyby se tohle ve scénáři vypustilo, tak se nic nestalo, ale pochopitelně šlo o jakési polidštění hlavní postavy, která měla na kontě i drobné delikty, pro něž byla v podmínce. Hůře fungovalo i vládní zřízení na Elysium. To se omezilo jen na prezidenta a již zmíněnou, ministryni obrany. Scény s Jodie Foster až tak nezabíraly, nebyly tolik zajímavé, a filmu se dařilo hlavně, když byl na scéně drsný a holohlavý Damon, zlý Copley nebo se šlo do akce, na kterou se dostalo až po nějaké době, než film rozehrál svoji ústřední zápletku. Námět možná až tolik nového v oblasti scifi žánru nepřinesl, ale Blomkamp ho novátorsky za pomocí špičkových trikových sekvencí dokázal poutavě zpracovat, i když si nenápadně nějaké ty motivy vypůjčil (rozhodně nevykrádal) od svých kolegů režisérů, jako je Paul W.S.Anderson, Zack Snyder a další. Vznikl film, od kterého nelze očekávat filosofické úvahy, ani dokonale rozpracované motivy. Je orientován na akční publikum s obdivem k novátorským vizím, které drží hlavnímu hrdinovi pěsti, záporák jim není proti srsti, nekouká z toho lacinost a má to našlapáno směrem ke kultovní záležitosti. 90%

Rapoval jsem rapoval a ne málo, až se mně kolečko polámalo...v hlavě A od té doby mně v hlavě straší divný bubák. Druhá spolupráce Eminem & Rihanna vyznívá poněkud rozpačitě a chybí v ní jiskřivé propojení, které dřívější "Love The Way You Lie" rozhodně mělo. Eminem v klipu rekapituluje významné mezníky své hudební kariéry i svého osobního života. Problémem je, že není příliš jasné, jak je to myšleno. Osciluje to mezi přezíravým nadhledem s komickými prvky a zcela seriozním náhledem. Nevybral jsem si ani jednu z nabízených možností. Rihanna se po rapových sekvencích s kulometnou kadencí, kterých je Eminem mistrem, připojuje se svým chytlavým chorusem. Stylisté si s ní pěkně vyhráli a je na co se koukat a vystajlovaná je opět dokonale. Eminem oprotí ní se pokouší ze sebe dělat cvoka ve svěrací kazajce a nad ním si o něj starost dělá i nedělá jeho tradiční komplic Dr Dre, na detroitské 8 mile dá vzpomenout svojí tehdejší image a diváci znalí jeho klipové tvorby patrně ocení střípky jeho dřívějších klipů, které po letech přetvořil a do klipu trochu přeplácaně zakomponoval. Působivý začátek na terapii ve kterém se prostřednictvím archivního videa vyrovnává s dávným rozchodem se svojí manželkou už však v cca pětiminutovém klipu nic nepřebije. Klip, který chce být výpovědí i určitou osobní zpovědí kontroverzního umělce, Eminem více směřuje na sebe a Rihanna mu tentokrát sekunduje z druhého místa. Připadalo mně to mezi nimi tentokrát nerovnoměrné a ne až tak dokonale vyvážené a bylo znát, že oba dělají přece jen odlišný styl hudby. Spojit oba významné umělce do kompaktního (hudebního) tělesa se nepodařilo. Klip rozdrolený do jednotlivých pasáží na tom nese určitou část viny., ale rozhodně se nejedná o sled nezajímavých pasáží. Písničku hodnotím jako velmi solidní hudební střed, který si podržel svůj nadstandard s přidáním několika originálních hudebních poloh navíc. Ve své podstatě je výsledek přinejmenším pozoruhodný. Mé hodnocení: 70%

Enrique Iglesias je úplně zbytečný umělec. Umí naprosté hovno. Zpívá jak teplouš. Aby to své nic znásobil a prohloubil svůj kariérní propad do nudy, natočil klip o hovně. Za tímto účelem do něj angažoval páska Dannyho Treja a krasavici bez filmových rolí Roselyn Sanchez. Jenže, co to je za klip, ve kterém Trejo v baru dopije drink a zvedá kotvy a Roselyn Sanchez se bezmála čtyři minuty vlní na pódiu, přičemž je zabírána z dálky, takže z ní divák nic nemá. Španělštině nehovím, ale připouštím, že to bylo osvěžující ji slyšet, ale píseň je taková nuda, až jsem z nudy začal přemítat nad názvem songu. "Loco". Co to může být? Mám to! To bude hovorově "lokomotiva", ale to mně zase nejde dohromady s tím barem a tanečnicí. Kdyby se pozměnilo pár písmen v tom slově, vzniklo by z toho Rocco - Rocco Siffredi. Jo, to bude ono. Takže celá věc se má takhle. Enrique zgejovatěl a v inkriminovaném baru čekal na pornoherce Siffrediho. Ten ale nepřišel a poslal za sebe ženskou náhradu v podobě Roselyn Sanchez. Enrique z neopětované lásky popíjí na baru jeden drink za druhým, tklivá písnička a přítmí. Za to, že jsem si dal práci a dešifroval jsem Enriqueho milostné vyznání, rozhodně píseň neudělá glo glo glo, ale podržím ji nad hladinou, protože to přítmí ve mně vzbuzuje naději na kuřbu od provokativní Roselyn. Jak to tak bývá, vybrala si raději dráhu barové tanečnice a péro nakonec vykouřila Iglesiasovi. Ten v závěru přehodnotil svůj postoj k orálu od ženské, vrátil se ke Kurnikové a Rocca pustil z hlavy. V závěru jsem i já přehodnotil svůj příkrý postoj k písni. Jde o pohodovou hudební záležitost. Postoj k Iglesiasovi zůstává nezměněn. 60%

Vraždící svářeč ze Zetoru uprostřed nevadské pouště masakruje omladinu. A musí se sejít celý tým policejních expertů, aby jeho identita byla odhalena z nalezených záznamů nepříliš oslnivé technické kvality, kterou má na svědomí údajně oheň, co si na nich pochutnal. Divák se tedy celý film spolu s policejním týmem prokousává nahrávkami z kamery a mobilů, na nichž je zaznamenána cesta skupinky mladých lidí do Vegas. Nic extra tyhle záznamy pro diváka zpočátku nepředstavují. Obeznámení se s účastníky autobusového zájezdu probíhá v podstatě standardně, ale film se tak úplně nevyžívá ve výstupech na kameru jednotlivých účastníků. Ví se o nich v podstatě jen to, že se chtějí v budoucnu proslavit na uměleckém poli, tedy herectví, varieté a podobně. Veškerý pořízený materiál má tedy sloužit k dokumentaci o jejich cestě za slávou. A do Vegas skupinka nedojede, autobus bude mít nehodu zapříčiněnou pomatenou pasažérkou, která na seznamu cestujících ani nebyla. Noc budou muset všichni strávit na zchátralé a opuštěné benzínce uprostřed ničeho. Zde tedy nastupuje killer se svářečskou maskou, hořákem a jeho dovednostmi. A "nocležníci" si jeden po druhém krásně zařvou, než ochutnají nevadský písek. Čeho se na tomhle filmu z kategorie found footage nepodařilo patřičně dosáhnout, je napětí a strach z očekávaného v příštím okamžiku. Mám na mysli intenzivní a drásající napětí. To asi někam odvál pouštní vítr. Vraždění taky nemá zrovna pokaždé drajv. Buď nic není vidět, respektive detaily mordů, nebo je kamera natolik roztřeseně nepřehledná, že divák přijde o svůj hororový komfort. U tohoto filmu je však jasné, že na diváka čeká fígl, co diváka v závěru převeze. Nemyslím si ale, že závěrečná pointa je zrovna na filmu to, co jej drží. Ač méně napětí, film poté, co se rozjely vraždy, začal bavit. A bavil neustále, neboť i časté prostřihy na zadumaný policejní tým v čele s Radhou Mitchell, byly zajímavě do děje zakomponovány. Ten napětí docela vyvolal. A právě kombinace s promítáním nalezených záznamů s policejními experty patří k tomu, co mě hodně bavilo. V jednání detektivů nebyl žádný afekt, Mitchell-Moyer a spol. uměli diváka zaujmout o něco víc než to, co se dělo na záznamech. Spojení sledovaného dokumentu s událostmi probíhanými v reálu neslo výrazný punc neotřelého zpracování. Za režii je zodpovědný Olatunde Osunsanmi, který už něco obdobného předvedl ve snímku Čtvrtý druh. Omladinu si střihly povědomé herecké tváře, které ale teprve čekají na své větší zviditelnění. Film má velice solidní technickou úroveň, lacinějším dojmem působí hlavně odvedené vraždy. Byl jsem v zásadě spokojen. Zručné, někdy i poněkud nelogické, avšak zajímavě pojato. Takže proti tomuto důkazu nevznáším větší námitku. 70%

Konejšivá Kateřina Brožová statečně popírá svůj věk. Nepopře však, že jako moderátorka nestojí za moc. Moment, ono to nebude tak ani jejím kamarádským projevem vůči hostům ve studiu. Mnohem horší je vůbec existence pořadu, ve kterém se žvaní o nesmrtelnosti barrandovského chrousta a podává se alkohol. Popil zřejmě i režisér, scenárista, dramaturg. Zkrátka celý tvůrčí tým neumětelských pablbů. Mám pocit, že na Barrandově je něco shnilého. Aha, už vím. Rozklad zasáhl všechna talk-show na tv Barrandov, nevyjímaje této. Tak tím se to vysvětluje:-) 0%

Tohoto pornáče jsem se zalekl. Mít puding na ksichtě je pro porno dámy zřejmě nejvíc fajn. Přece jen vařit s Vitanou za pár babek, to už chce i dávku sebezapření. Známá pornoveteránka Francesca Lé, která se tentokrát představuje i jako režisérka, natáhla do své krémové show dostatek svých známých kolegyň. Přece jen šukačka asi zabaví víc, než se dívat tři hodiny, jak se maník udělá ženské na obličej, ale proč ne, že. Alespoň dámy ušetří za krémy na vrásky. Výběr hereček byl hodně pestrý, a to i věkově, v převážné míře pohledné ženské. Jenže ta délka byla neúnosná, takže nastoupil stereotypní ráz. Pokud dáváte přednost tekuté stravě a složení pleťové masky až tak neřešíte, je tenhle porno kousek tím pravým krémovým. Celkově dobrý, zkrátil bych to, režijně to bylo ve své kategorii dobře zvládnuté, i když co se tak může na stříkancích posrat, že jo. Osazenstvo exkluzivní, všechny ženské se daly, vyloženě mně nic nevadilo, ale určitě pouštět na etapy. Na jeden zátah to pojmout nelze, ačkoliv adeptky pojaly obří klády bez problémů. Jo, tyhle ženské to s pusou umí. 70%