Recenze (903)
Horizont: Americká sága (2024)
Kevin Costner a jeho velikášské ego se vším dobrým i špatným. Ten cool oldschoolový look a krásné krajinné scenérie mu samozřejmě nikdo neupře a ani jsem to neměl v plánu, spíš mě na tomhle ultradlouhém openingu k celé sáze fascinuje několik věcí, kde mám problém pochopit, proč si je Kevin nepohlídal. Ať se na mě nikdo nezlobí (a nebo klidně jo, pokud mu stačí jen to, "že to je Costner a že to je western" - hurá!), ale střihač tohohle filmu musel být na drogách, neboť "návaznost" některých poměrně zásadních scén zde působí až směšně. Navíc mám pocit, že John Debney smíchal ty nejlepší pasáže z westernových soundtracků ze Spotify a o žádnou invenci nebo nějaké nedejbože originální tóny se ani nesnažil. V postavách a jednotlivých dějových linkách je takový bordel, že od určité chvíle ztratíte chuť se na cokoliv blíže napojit. Horizont zaujme v jednotlivostech jako např. při scéně s nočním přepadením, která je špičková po všech stránkách, ovšem zbytek je prostě takový podivně nesourodý mišmaš s nadprůměrnou vizuální stránkou. Takhle jsem si při vší úctě ke Kevinu Costnerovi jeho režijní návrat po 21 letech nepředstavoval, uvidíme, co zbytek ságy (jestli teda vůbec vznikne). [60%]
Prostě holky (2024)
Slušnácká variace na Prci, Prci, Prcičky z prostředí internátní školy, kde se namísto Jimba objevuje na první pohled upjatá premiantka, která nemá úplně jednoduchý vztah se svou restriktivní matkou. Jasně, že to není tak přímočaré a sprosté jako Prcičky (kdyby někdo měl přece jen potřebu mě za tu analogii pranýřovat:), na druhou stranu přechod do dospělosti a zbavení se nevinnosti je zde také nosným tématem, i když samozřejmě v mnohem silnější vazbě na vývoj vztahu matka-dcera. Určitě to nebylo špatné, nicméně žádná dějová linka zde není jakkoli více rozvinutá, což ve výsledku stačí jen na lehčí nadprůměr v rámci coming-of-age žánru. Taková ta docela milá festivalovka, co neurazí, nenadchne a docela hezky vyplní část programu. [60%] [MFFKV 2024]
Hush (2016)
Handicap hlavní hrdinky je paradoxně tím, co nejvíce hýbe celým dějem a na čem Mike Flanagan vcelku protřele staví většinu silných momentů. Úsporně a přitom nesmírně efektně natočená home invasion žánrovka, která je napínavější než většina středně rozpočtových thrillerů a která dovede využít své skromné kulisy i stopáž maximálně efektivně. Tohle pomalé šponování napětí má Flanagan zvládnuté opravdu bravurně a funguje takřka na výbornou v celé jeho filmografii. [70%]
Pomsta (2017)
Vizuálně vybroušený revenge thriller, který je po scenáristické stránce krásně přímočarý a po naprostou většinu stopáže zábavný tak, jak jen francouzský exploitation film může být. Ta povrchnost, kdy je téměř každá složka filmu podřízena tomu, "aby to prostě vypadalo a působilo cool", mě dost bavila. Nic světoborného, ale za 3 miliony USD velmi solidní žánrová zábava. [65%]
Můj oblíbený dort (2024)
Obstojně napsaná vztahová romance, která skvěle tematizuje pocity odcizení a osamělosti starší generace na pozadí íránského restriktivního režimu. Samotná pasáž romantického vzplanutí dvou seniorů je podávána natolik citlivou a bezprostřední formou, že působí naprosto přirozeně a chvílemi až roztomile. Nenápadný menší klenot letošních Varů. [80%] [MFFKV 2024]
Substance (2024)
Nadšené ohlasy nelhaly, Substance je téměř v každém ohledu nekompromisní jízdou, která dovede uspokojivě vybalancovat svůj silně satirický podtón a mimořádně zneklidňující body horor s královskou porcí divácky (ne)příjemného zážitku. Obsazení Demi Moore do jedné z hlavních rolí zde dokonale propojuje tvůrčí záměr s hollywoodskou realitou. Audiovizuálně neskutečně našlapaná záležitost, která dává s notnou dávkou krve vzpomenout na taková jména jako Stanley Kubrick, John Carpenter nebo třeba David Cronenberg, se s přehledem zařadí mezi highlighty letošního festivalu. [90%] [MFFKV 2024]
Dívka s jehlicí (2024)
Chvílemi již lehce teatrální (zejm. v první polovině), nicméně po technické stránce naprosto precizní studie jednoho pragmaticky výhodného vztahu, ve kterém se postupně více a více přikládá pod kotel. První půlka se lehce táhne a občas obsahuje zbytečně přepjaté momenty, druhá polovina je ovšem vynikající. Kulminace toho všeho lidského hnusu je sugestivní a téměř neuvěřitelná. Přesto nakonec převládá pocit, že z takhle silného tématu šlo vymáčknout ještě více. Parádní soundtrack a velmi vhodně zvolená černobílá stylizace. [65%] [MFFKV 2024]
Ty krávo! (2024)
Téměř dokonalá esence nezávislého bijáku, který je v tom nejlepším slova smyslu všedním příběhem o "obyčejných lidech" a který je i přes pár dramatických chvil po celou dobu velmi příjemný na sledování. Festivalovka jako kráva se sympatickým castem v neokoukaném prostředí včetně milého poselství. [75%] [MFFKV 2024]
Operace Poštmistr (2024)
Další efektně natočená ritchieovka o nesourodé bandě antihrdinů, která je sice takovým slabším odvarem Hanebných panchartů, ovšem z hlediska vrcholných akčních scén a svého celkově zábavného pojetí má rozhodně co nabídnout. Byl by asi nesmysl porovnávat dialogy a postavy (Tarantino je zkrátka někde úplně jinde), na druhou stranu taky jsou tady náckové, které masakruje sympatická skupinka antinácků, a to s náležitým entusiasmem. Je to taková přepálená a v jistých momentech dost nereálná blbina, která ale zároveň dovede být nesmírně zábavná a v nejlepším slova smyslu „ritchieovská“. [70%]
Není kam utéct (2011)
Vlažný pokus o žánrový crossover, který chvíli vypadá filmově, chvíli televizně a na konci až téměř amatérsky. Přemístění děje z nehostinných lesů do města v závěrečné třetině zabolí ve výsledku asi nejvíc. Jakmile se to začne rubat v těch městských kulisách, tak to kromě o level horšího technického zpracování dává celé taky mnohem menší smysl. Škoda, první polovina je skoro za 4/5, druhá tak za 0,5/5. [45%]