Anďa

Chcete-li vědět, co to znamená vztah, hledáte správně. Ve filmu naplněném hlubokým citem, který trvá, přestože vzpomínky pomíjí... Když zmizí paměť, zmizí i duše... Ale jsou věci, které zůstanou.

Ti seveřani to prostě umí, nebo aspoň se mnou rozhodně... Ta neuvěřitelně vysoká míra absurdity, která občas ústí ve vtipné, občas v dramatické situace a ve výsledku působí naprosto přirozeně a nenuceně... Troufám si říct, že většina režisérů by tohle téma zpracovala naprosto jinak... Divák takového snímku by ale jistě nevycházel z kina v záchvatu smíchu, tak jak se to v tomhle případě stalo mě :-) Krásně odlehčující záležitost, která si rozhodně zaslouží 5*! __How deep is your love?!

Líbí se mi režisérova práce s exteriéry a atmosférou - mění se spolu s proměnou, která se děje uvnitř Henriho... Závěr jsem naprosto nečekala a díky tomu jsem si ho mohla užít - vyzněl tak nádherně optimisticky... Rozhodně si zasluhuje plných 5*

Avatar je umělecké dílo, o tom není pochyb. Nejen díky dokonalému grafickému zpracování a neuvěřitelné režisérově obrazotvornosti - také díky výborné hudbě. Ale je to umělecké dílo určené masovému divákovi. Proto nemůže být příliš složité. A tak se na něj musí nahlížet - jako na zástupce svého žánru. Pokud si tohle divák uvědomí, nemůže být na konci zklamaný. ____ V 3D verzi nezapomenutelný zážitek, navíc s poměrně hlubokou myšlenkou, i když už jsme ji viděli, slyšeli i četli asi milionkrát (což ji pro mě nijak nesnižuje). Ve velké míře je to taková enviro agitka... Originálu podle mě není co vytknout (záběrům kosmických lodí už chyběl jenom ten Wagner), ale českou verzi neuvěřitelně zabíjí dabing, který je naprosto odporný.

Nikdy jsem neměla moc ráda Jacka Nicolsona, i když vlastně nevím proč, prostě mi nějak nebyl sympatický. Schválně používám minulý čas, protože v téhle roli mě prostě dostal - to, co tady předvádí je absolutní nářez (jiný slova nemám)... A když se k tomu přidá ještě Kubrickův smysl pro detail a atmosféru... zase nemám slova:-) A o to přece jde, ne? Skutečný zážitek nikdo z nás nedokáže popsat. A tenhle film si prostě musíte zažít... Vsadím se, že když to dávali v kinech (což jsem bohužel nezažila), ani jedno sedadlo nezůstalo suché:-)

Jsem zaujatá - hoď kamenem, kdo jsi bez viny... po producentech:-)

Moje taky:-)

Nejen v průběhu, ale i po zkončení filmu jsem měla dojem, že mi tam něco uniká... Asi nejsem nejvhodnější typ diváka (moje znalosti historie čehokoliv jsou... ehm... řekněme lehce omezené). Přesto jsem si Hanebný parchanty výborně užila. Například hned první scéna v domě francouzského farmáře je naprosto výtečná. Ta gradace napětí, kdy divák ví, že se asi něco děje a neví co a dozví se to přesně v tu chvíli, kdy si to domyslí sám. Pak proběhne navenek prakticky neznatelná změna atmosféry a najednou je všechno jinak a scéna končí. A to stejné potom v hospodě. Prostě mazec, tohle jsou pro mě dva vrcholy celého filmu (i když to tak asi zamýšleno nebylo). A pak ještě jeden - když (podle mě vynikající) poručík Aldo Raine vytvoří svůj "masterpiece":-)

Všechny severské filmy v sobě mají jisté kouzlo, podobný nádech, který zatím nedokážu popsat ani vysvětlit, ale prostě tam je... Možná jde o to s jakou lehkostí a (u)přím(n)ostí nazírají na problémy, které by v našich zeměpisných šířkách byly zralé na psychologa a notnou dávku antidepresiv. 101 Reykjavik je jedním z nich. Navíc nabízí poměrně zajímavou a ojedinělou zápletku a neuvěřitelně uvěřitelného herce v hlavní roli. 80 %

Některé scény pro mě byly náročné (a to jsem v tomto smyslu velmi tolerantní), ale výsledek stál rozhodně za to... Zápletku jsem ani v nejmenším nečekala. Začala se rozvíjet bez varování a zastavila se u závěrečných titulků... Zajímavý přípěh, krásná kamera a celková stylizace scén a Gael García Bernal jsou u mě zárukou úspěchu (i když Almodóvar má i lepší filmy)...