JimJam

Film je výjimečný, je poznat, že jde o divadelní adaptaci, ale celkově mi přišel životnější než třeba díla Olivierova. Trochu mě ale naštvalo zjednodušení nebo místy úplné zanedbání historického pozadí. Jindřich II. byl zcela jistě mocichtivý a arogantní, součastníky popisován jako hyperaktivní člověk. Na druhou stranu to jistě nebyl primitivní tyran - je vždy popisován jako člověk velmi inteligentní (na jeho dobu bychom mohli říci až vzdělaný), charismatický vůdce a člověk, kterého vedle radovánek jako lov nejvíce zajímalo vládnutí, právo, rozhodování. Ve filmu ale takto nepůsobí, je zde vykreslen jako barbarský nevzdělanec, kterému je vláda ukradená a příliš vůdcovského charismatu z něj taky nesálá. Co se týče sporu Jindřicha s Becketem - je třeba předně poznamenat, že církev měla v oné době v Anglii privilegovanější postavení než jinde v západní Evropě, o jejích právech se třeba francouzské církvi ani nesnilo. Hlavní spor (nastíněn částečně i ve filmu) se týkal jednoho z článků Clarendonské konstituce (1164) kde Jindřich stanovil, že osoby, které spáchaly těžký zločin budou souzeny královskými soudy, bez ohledu na jejich příslušnost ke stavu. Do té doby byli kněží souzeni výhradně církevními soudy a dostávali většinou mnohem mírnější tresty než ostatní. Z tohoto pohledu měl tedy racionálnější názor na věc spíše král než Becket.

Film, kde se v hlavních rolích setkají dva herci s darem od pánaboha nemůže dopadnout zle, i přes jisté nedostatky ve scénáři. První polovinu mě hrozně štvala postava Sylvie Testudové, ale bylo to kvůli postavě, Sylvie hrála dobře. Právě Virginie na mě nakonec zapůsobila ještě více než Guillaumův Paul. Kdyžto Paul unáší otce, aby si konečně mohli promluvit a chce zjistit, zda je Leo opravdu takový sobec, Virginie se o otce obětavě stará, aby nakonec zjistila, že ho nezajímá a je mu na obtíž. Gérard si zahrál opravdu odpudivou postavu egoistického umělce, místy mi ho ale bylo až líto. Scéna na lodi, kdy si uvědomuje své chování k dětem, ale zároveň nedokáže za nimi jít, protože ví, že na ně už nemá právo je působivá. Jen kvůli nedotaženému scénáři nedávám plné hodnocení (85%).

Kormákur si ostudu neudělal, přesto výše stavím Svatbu za bílé noci a S milenkou mé matky. Kdybych nečetl knihu předtím, než jsem viděl film, dal bych o hvězdičku víc. Herci byli přesní a atmosféra taková, jakou člověk od podobné kriminálky očekává. Kormákurova režie mi ale přišla neoriginální, nenápaditá. Zužitkoval příběh a nápady z knižní předlohy, ale vlastním dílem příliš nepřispěl.

Film s pohodovou atmosférou. Třebaže se odehrává v pohnuté době a nekončí happyendem, nejde navíc o komedii, protože mnoho momentů k zasmání v něm není. Přesto působí velmi příjemně, což umocňují jako vždy skvělý Michel Piccoli, tehdy ještě snesitelný Michael York a Marlene Jobert.

Oproti nezajímavé a režijně nezvládnuté Spanilé jízdě tentokrát Daněk trefil do černého. Celý film se zabývá v podstatě jenom nespravedlivým uvězněním královského podkomořího Jindřicha z Lipé. Díky kvalitnímu scénáři a hercům však z jednoduché zápletky vytěžil maximum. Žádná z postav filmu není úplně kladná, snad až na Munzarova mnicha, ale o to více zaujmou. Scény Macháčka (Jindřich) s Martinem Růžkem (purkrabí) a Janou Hlaváčovou (Eliška Přemyslovna) jsou strhující, některé momenty drsné, avšak realistické ("Teď jen jestli jsme zabili toho pravého".)

Marcello Mastroianni ztvárnil římského advokáta, který přijede na návštěvu do provinčního města za svým synem Michelem (Troisi), který je zde na vojně. Celý den chodí po městě, navštěvují různá místa, mluví o životě. Za zdánlivě idylickým vztahem však záhy začneme tušit napětí. Otec se brzy pokouší synem manipulovat a vnucovat mu své plány (koupené auto a byt v Římě, kariéru advokáta, cestu do Ameriky). Za každou cenu chce poznat synův život a přátele, nedokáže však akceptovat, že syn žije jinak než on, což mezi nimi vede k hlubokému konfliktu. Film je hodně konverzační (připomenul mi O rodičích a dětech) a je vynikající díky výkonům Troisiho a Mastroianniho, kteří neslezou z plátna.

Bad Blake je na dně. Je alkoholik, čtyřikrát rozvedený, prolezlý nemocema a neštěkne po něm ani pes. Jeho cédéčka se neprodávají, roky nedokázal napsat nový hit a jeho bývalý spoluhráč a žák Tommy Sweet, kterého všechno naučil, vydělává balík a odmítá s ním natočit cd. Vždycky mě fascinuje, jak skvělým hercem Jeff Bridges je. Dokáže zahrát slušné, uhlazené muže a stejně tak ztroskotance na dně - v obou případech je však naprosto předvědčivý a tak máte celý film pocit, že ani nehraje. Bridges netlačí na pilu, ale lehce celým filmem prochází jakoby jen mimoděk. Postavy Tommyho a Bada ukazují, jak odlišná může country být. Bridgesovy písničky měly hloubku a opravdovost, když Tommy (Colin Farrell) na konci zpívá Weary kind, přestože Farrell zpívá dobře, je z písničky pouze komerční líbivá sračka.

Film jsem viděl po skvostném Pianu a průměném Bright star. Myslím, že Campionová vytvořila dílo bližší tomu slavnějšímu z nich. Přestože film občas působí zdlouhavě, některé momenty nejsou dostatečně vysvětleny a motivace postav je zjednodušená. Asi poprvé v životě mi neseděl John Malkovich - přišlo mi, jako by se snažil neopakovat Valmonta, ale právě opakování jeho slavné role mohlo jeho postavu učinit zajímavější. Tady působil jako záporák s nedostatečným charismatem. Film má ale i mnoho kladů. Vynikající kameru, výpravu, kostýmy i hudbu. Campionová je zručná režisérka a dovedla film tam, kam chtěla. Samostatnou kapitolou jsou pak herci. Nicole Kidman zde podle mého názoru podala svůj životní výkon, nezaostává však ani Barbara Hershey. Velikým překvapením pro mě pak byl úžasný Martin Donovan, který přehrál všechny své mužské kolegy (Malkoviche, Granta, Balea i Mortensena). Tenhle herec by si zasloužil výraznou hlavní roli.

Naprosto neskutečný film ve svém žánru. Paul Newman jako právník zosobňující touhu po spravedlnosti mi připoměl Attica Finche (v podání Gregoryho Pecka) z filmu Jako zabít ptáčka. Film o tom, že spravedlnost nenajdeme v symbolech a vznešených idejích, ale nejprve ji vždy musíme nalézt v sobě.

Film, který musí potěšit každého milovníka poctivých histrorických filmů, které se ještě z poloviny nedělaly v počítači. Kmitic mě v první polovině filmu neskutečně iritoval, ale proměna jeho postavy byla logická a uvěřitelná. Vedle v první polovině expresivně hrajícího Olbrychskiho (jinak ale celkově vynikající výkon), musím vyzdvihnout Tadeusze Lomnickiho, který naopak skvěle uměřeně a klidně hrál Michala Wolodyjowského.