Cubbik

Největší síla i slabina tohoto filmu je v tom, že ať jsou dané scény sebeabsurdnejsi, nevíte, jestli se máte smát (pro případ, že to je vtip), nebo brečet (pro případ, že to takhle opravdu bylo)

Stále aktuálnější téma rozporu mezi domnelou svobodou poskytovanou novými technologiemi a systémem a jejich vlivem na rozhodování a postavení člověka. Mimo spoustu jiných příkladů rozpor vyjádřený zdrcujícím způsobem při přípravném soudním jednání, kdy je zcela popřena i ta nejzákladnější lidská svoboda - rozhodovat o vlastním životě (nehledě na otázky viny a spravedlivého trestu).

Strašně milá sonda do života 'fotbalistů', respektive obyčejných lidí ze zemí, o kterých se toho normálně moc nedozvíte. To zaujetí, vášeň, hrdost - nejde jim nefandit. V koutku duše pak cítíte, že tohle by mělo být to primární poslání sportu a že to 'hlavní' finále je proti tomu vlastně jen byznys bez hlubšího rozměru.

Příběh, scénář a hlavní představitelé jak ze seriálu pro 12lete děti. Paradoxně film jako takový se tváří hrozně dospelacky a vážně. Humor nefunguje nebo je vycpele trapný. Vesmírná mytologie a postavy vykrádaji všechno možné. Snad jen to zpracování mělo nějakou úroveň, ale ani tak jsem se nemohl zbavit pocitu desneho amaterismu a vyhozenych peněz (teď myslím hlavně peníze producentů). Nejlepší scéna: ranní vstávání na planetě Mül (takhle bych se chtěl někdy probudit, anebo vlastně ne)