Anio

Tajně odposlouchávaný rozhovor dvou neznámých nadšenců těsně po shlédnutí premiéry filmu: „Hm,“ - „Co?“ – „Ale jo, docela dobry ne?“ – „No jo, no“ – „Možná trochu“ – Hm, trochu jo. no.“ – „Možná trochu víc co?“ – „Hm, myslím, že úplně.“ – „Ale za ty prachy“ – „jsme si mohly koupit kačera Donalda a jít ho popravit do parku“

Až si zase jednou budu podávat inzerát do rubriky „chcete mě“, nahradím tentokrát podmínku „hledám intelektuální“ za „hledám povrchní“. Proč? Protože „interiéry“ se může zabývat jenom jeden z páru a i to je někdy moc Seňor Allen natočil skvělé dílo plné deprese, skepse, otázek života a dobrých, hereckých výkonů.

Máte rádi detektivky? Bezva! Nevadí vám, že herci si vybrali dovolenou, ale zapomněli odejít ze scény? Říkáte, že nejdůležitější je příběh? Super! Ale kdež, vždyť ani ten děj není tak důležitý, hlavně že se v té bedně něco hýbe, že? Úžasný, tak to je tenhle film přímo pro vás!

Po nesmělém začátku, který poukazuje na veselou, asijskou hru v koruně stromu, film brzy vykrystalizuje a zaměří se z patnácti procent na „intelektuální“ rozhovory typu: „Já chtít to. Ty dát“ – „Já nedát.“ – „Vrrr, já zbít ty!“. Zbytek filmu zaujme stoprocentní akcí s pěknými triky a talentovaným hlavním hrdinou.

Film Andreas Hofer: Volný jako papoušek mi byl sympatický už podle názvu a svou náklonnost jsem nezměnil ani po jeho shlédnutí. Pro mne byly nejvýraznějšími myšlenkami filmu – přiblížení historie Tyrol a upozornění na nesmyslnost, krutost a falešné ideály zaslepených lidí ve víru války. Nevím zda to režisér chtěl, ale jeho dílo má prvky dokumentu a to mu ve finále moc fanoušků nepřidalo.

No, já osobně se s takovýmito Věcmi setkávám každoročně o Vánocích, když vynáším svůj odpadkový koš, ale nebojte hned ty potvory pálím – děsně smrdí Jinak co se týče té Věci od Johna Carpentera, tak musím říct, že jsem se nenudil. Film má spád a vtáhne vás do děje a i když nenabízí žádný větší umělecký zážitek ani fascinující myšlenku, nestyděl bych se, shlédnout ho vícekrát.

Ještěže měl náš postpubertální hrdina tak velký frňák, díky kterému nepodlehl vražedné komiksové mánii a v ústraní si s důchodci povídal o Španělsku a problémech života po sedmdesátce. Film má nijak zvlášť originální, zato plynulý, děj s dobře vykreslenými postavami. Chybí mu důvěryhodnější pointa.

Musím být upřímný a přiznat, že takhle pěkně malovat nebudu ani v důchodu s panem Parkinsonem. Jenomže film, i když animovaný, není jenom obraz, ale měl by být i příběh. Ne, že by jste měli po první půlhodině jasno, jak to dopadne. Kdepak! To totiž teprve začínáte zjišťovat, o co jde. A že šlo o všechno, lépe řečeno o všechny, to mi bylo na konci vcelku jedno. Chyběl mi tu důvod, proč s někým trochu víc sympatizovat nebo se do něho vžít. Samozřejmě na vizuální stránku jen tak nezapomenu.

Když jsem byl malý, míval jsem strach z něčeho co není. Po shlédnutí filmu Strach, se bojím, že ke stáru zapomenu, že jsem film kdy viděl a uvidím ho ještě jednou. Film založený na místy nelogickém scénáři je natočen neoslovujícím a nudným stylem.

O tom, že Holhes nad psíkem vyhraje, se od první chvíle nedá spekulovat. Jedině snad pikantně zelená kamufláž dává psíkovi odvahu zkusit štěstí. Film drží nad vodou dobrý scénář se zajímavými zvraty. Herecké výkony celkově neurazí ani nenadchnou