mnx

A mně se to vždycky líbilo. Dokonce teprve nedávno jsem zjistil, že existuje i prodloužená verze, na kterou jsem se s chutí také podíval. Jasné, bungee jumping na konopném laně ze vzduchobalónu je děsná pitomost, zatopená Denali v úvodu jakbysmet, ale lépe hodnocené filmy mívají blbostí kolikrát mnohem víc. Postapokalyptičňáků na souši je habakuk, Mad Maxů je už taky dost, ale film ze zatopené budoucnosti je pořád jenom jeden. Kromě toho ten Costnerův katamarán byl naprosto boží :-) Doufám, že někdy vznikne alespoň volné pokračování.

Jsou horory, které budují na atmosféře, hereckých výkonech, vypiplaném ději, a občas i na šokujícím rozuzlení. S malým rozpočtem a velkou šikovností jde natočit i celkem pozoruhodné dílo. A pak jsou takyhorory, které se na to všechno vykašlou, mají průměrný scénář, děj, pointu spíš mizernou, ale zato stavějí na čistokrevném a zcela samoúčelném HNUSU. Zvlášť díky závěrečné části (to předtím byla jen nekonečná nuda) můžu toto dílko s klidným svědomím zařadit mezi humusárny typu Srbský film. Někteří jedinci možná tento typ přímo vyhledávají, ale můj šálek kávy to tedy rozhodně není.

Vítejte v době pekla. V době prvních domácích kinoprojekcí, kdy se pár nadšenců a chytráků rozhodlo provádět kšeftíky jménem rychlodabing, aby jazyků neznalí, ale za komunistů ti movití, a po revoluci i méně movití občané mohli na svých superdrahých videopřehrávačích shlédnout s českým zněním západní filmové trháky, které kolikrát totalitní cenzura odmítala v našich kinech vůbec vysílat. Že šlo o strašlivé mazanice bůhvíkolikáté kopie, s ještě strašlivějším rychlodabingem někoho, kdo jen uměl trošku anglicky, to nikoho moc tenkrát netankovalo, hlavně že to nějak bylo. Peklo jménem VHS, trvající do hlubokých 90tek, skončilo s tím, když se světoví šéfové tohoto odvětví konečně smilovali a uvedli DVD-Video, a ještě víc, když se objevily i první úsporné kodeky, s kterými se dalo celé DVD pokoutně převést v koukatelné kvalitě na jediné cédéčko, které šlo zase po pár dalších letech přehrát i na dvd přehrávačích a dalších zařízeních, a nejen na z počátku drahých výkonných PCčkách. Pro připomenutí specifikace VHS: Plné rozlišení (tedy i to, co nebylo vidět, a bylo schované za krajem obrazovky) by se dalo na dnešní podmínky přepočíst jako 335×576 jasových pixelů a 40×576 barvových pixelů. Čtete správně, celých 40 barevných bodů na 1 televizní řádek. Na krajích schovaný. Za ideálních podmínek. A těch dosahovaly jen ty nejlepší originálky. Každou kopií se toto "rozlišení" rapidně zhoršovalo. Jak vypadala taková dvacátá kopie, to už si snad ani nejde představit, a že jich bylo. I tak se najdou někteří obzvlášť šílenci se zvláštními sklony k masochismu, kteří si tyto kazety stále pouští, a dokonce si vedou celé sbírky...