Kvítek

Příběh o drsných lidech z drsného prostředí, kterým se do cesty připletl jemný balet. Billy zatančil bezchybně, pro mě to ale stačilo pouze na tři silné hvězdy. Je mi to líto Billy, ale na víc se necítím.

Nalákali mě na britcom z atraktivního prostředí knihkupectví. Dali mi arogantního ignoranta Bernarda, který by si zasloužil liskat od rána do večera. Pak je tu ale miloučký Manny a jeho hříva a Fran, která je prostě stylová. Celá bizardní trojka vytváří dost osobitou atmosféru vonící alkoholovým odérem, pravidelným bolehlavem, vyhazováním zákazníků, trháním knih a topinkami s marmeládou na stropě. Je už na vás, jestli si tuhle knížku zhltnete nebo s ní zatopíte v kamnech. Já jsem z toho smíchem neřvala, permanentní pohodový úsměv mě ale opustil jen výjimečně.

Obtížně hodnotitelnej film. Z rozjezdu velmi zajímavě a originálně udělaná exkurze mezi čtveřici konzumentů drog různého kalibru. Se zvyšujícím se počtem pilulek, absťákem a rostoucí dírou v ruce klesá únosnost pro lidské oko. Posledních 10 minut patří k tomu nejděsivějšímu, co jsem kdy ve filmu viděla. Vím, že od filmu takové ráže nejde čekat nic než hnus, bolest a beznaděj, ale takhle naservírované s tak morbidně šílenou hudbou to bolí na vlastní kůži (duši). Jak hodnotit film z kterého je vám navzdory všem kladům tak špatně, že se ani vlastně nechcete dívat??? Za všechna ta PRO dávám 3*, ale už to nikdy nechci vidět!

Tak nevím jestli mě rodiče v dětství upustili na hlavu, ale Magnolii říkám NE a nikdy více!

Nemusí být pravidlem, že budete dojati k slzám. Nestalo se. Přesto dýchám vůni mého oblíbeného pana Irvinga a je mi dobře. Moc dobře.

Milé, zelené, vtipné, drsné a první nakoukání do japonské kultůry. Fanoušek anime ze mě ani tak nebude, ale rachtající kostičky chci domů :D !!!

"Všiml sis před mým barákem cedule sklad mrtvých negrů?" :-D "Když má jeden parchant strach, může to druhýho parchanta zastřelit" :-D "Řekni mi jedno, kdy ses takhle rozhod? Jaks tu seděl a JEDL TEN VDOLEK? JO! :-DDD Bůh se do toho vložil !!!

Bolestně krásný příběh, který smrt magicky objímá ze všech stran. Proyasovo excelentní uchopení tragické látky přináší jedno z nejdojemnějších svědectví o lásce všech dob. Nesmrtelné pouto mezi Ericem Dravenem a Shelly samo o sobě s divákem emocionálně otřásá nemluvě o paralelních tragédiích Jamese O´Barry a Brandona Leeho. Vráně se podařilo to, na co jsem tak dlouho čekala. Totálně mě rozsekat!!!

Tak trochu suchá adaptace mého oblíbeného příběhu. Ani láska, ani nenávist se nezdají opravdové a srdcervoucí. S takovým obsazením a úchvatnými scenériemi věčná škoda.

Gauneři jsou jedním z těch filmů, na které se těšíte jako malý dítě na Vánoce, ale jste zklamaní, když nedostanete to, co jste si přáli. Zklamání nezmírní ani padnoucí herecké obsazení, svěží námět, atmosféra ostrá jako břitva pana Modrého, pár zapamatování hodných hlášek a stylovej závěr. Jediné, ale to podstatné, co Gauneři vlastně podcenili jsou dialogy. To žvatlání o ničem je totiž docela nuda. Nejsem žádnej zarytej Tarantinovec, ale jak může někdo tvrdit, že Gauneři jsou lepší než Pulp Fiction nepochopím, ani kdybych si uřízla ucho.