NinadeL

Obdobně průměrný dokument jako Písničkář, který nezemřel. Důležitost sdělení je mnohem důležitější, než vytříbená forma. Ony všechny ty zahraniční kariéry našinců mají vždycky limitovanou recepci, takže jakákoli informace, dokument, kniha, cokoli, má svou hodnotu. K dokumentu o americké kariéře Voskovce jsem se vrátila po představení Korespondence V + W, která bude letos v Divadle Na zábradlí po cca 300. repríze končit. Člověk ten houževnatý obsah docení až v momentě, kdy mu dojde, že Voskovec vlastní paměti (ani svůj vysněný román) nikdy nedokončil, takže nám toho po něm v takto celistvé formě zas tolik nezůstalo. Proto ta všeobecná láska k dopisům (stejně jako všeobecné neporozumění jeho exilu).

Vynikající. Jeden z těch skvělých filmů o důležitých věcech. Skutečný příběh Berta Trautmanna by vydal na celý seriál, ale pokud měl vzniknout jediný film, tak se rozhodně podařil. Jeho poselství je jasné, herecké výkony autentické. Sport v první polovině 20. století pomáhal překonávat veškeré myslitelné problémy a příkoří a takto pomohl fotbal i bývalému členu Hitlerjugend k novému životu. Celá řada podobných příběhů se většinou váže k olympijským hrám z roku 1936, hodně prostoru se vždycky věnovalo boxu a lehké atletice, tohle je další dílek mozaiky. Gretel Bergmann, Marie Ketteler, u nás Zdena Koubková, Max Schmeling, Joe Louis, Hertzko Haft... to jsou všechno důležité příběhy.

Knižní trilogie Lichožroutů je samozřejmě sympatický počin na poli dětské knihy. Jen ten filmový přepis trpí ve srovnání s úrovní globálních animovaných celovečeráků, na které jsou dnešní diváci zvyklí. V jednotlivostech jsou filmoví Lichožrouti vysloveně fajn (jednotlivé postavy, jejich dabing, animovaná Praha), ale celek nedrží žádné tempo a dialogy jsou naprosto příšerné. Pořád nemáme lidi na to, aby poznali rozdíl mezi různými druhy textu (co snese papír, co potřebuju adaptace...).

Přepis knihy Mitche Cullina A Slight Trick of the Mind (2005) ideálně shrnuje holmesovský fenomén. Sherlock Holmes, který stále ještě žije v roce 1947, pozvolna předává své vzpomínky a know-how mladé generaci. Ve svých 93 letech je to melancholický stařík s neuvěřitelnou škálou zážitků. Atraktivní téma, zajímavé zpracování, herecké koncerty. A cosi navíc pro ty, kteří zbožňují A study in Scarlet.

Závěr nám vyšel poněkud do ztracena. Protože jak taky chcete do dvaceti minut natěsnat období třiceti let, nechat promluvit literární historiky, autory a navíc dát prostor ukázkám tak, aby to ještě ke všemu bylo zajímavé? Chtělo to minimálně ještě jeden díl, aby to nevypadalo, že dneska už krimi funguje jenom v televizi a jsou to samé regionální rychlokvašky.

Tohle je naprosto emblematické, národní spor, co je víc: Vacátko nebo Zeman. A můžeme diskutovat až do nekonečna.

Tohle bylo až příliš okaté. Adaptací Exnerovek vzniklo samozřejmě mnohem víc a pokud se našly prostředky na to, aby se zařídila ukázka i z divadelního záznamu muzikálu Vražda ve varieté (ze zlaté éry Županiče a spol.), není důvod ignorovat skutečnost, že konkurenční Prima věnovala Exnerovi celý moderní seriál.  K Velinskému snad jen tolik, že po revoluci napsal taky jeden nový díl ze série Leon Clifton, čímž se to celé hezky uzavřelo.

Borůvku jsem si svého času vcelku užila, otázka je, jak se taková postava může zhodnotit po další dekádě. Přeci jenom po smrti Škvoreckého jeho kult bledne.

Z této epizody jsem si odnesla dva postřehy, první: Terezu si určitě přidávám na seznam filmů, o které mám zájem (včetně jejich předlohy) a druhý: ačkoli Hana Prošková pořád patří mezi oblíbené autory na Kavčích horách, tak tu si opravdu nedám.

10/13 Dnes už poněkud archaický výlet do dějin popu. V době rozkvětu prvních nahrávek na desky se semlelo leccos. Ale pokud se zaměříme na český rybníček, nemůžeme odolat popěvkům ve stylu Jak tak koukám, nic nevidím, po ději se marně pídím, na rukách mu jemně poklepám a tiše zašeptám: Velectěný pane Urban, ta vaše paní ta má tůze pěkný turban. Má to své (nechtěné) kouzlo. Na originál nebyly zakoupeny licence a tak se po našem v televizním studiu splichtilo cokoli: Alexander's Ragtime Band, Bar u zlaté plachty, Ta Blanka, tu zná celá Živnobanka (shimmy), Já viděl Helenu v bazénu, náhodou (charleston), průřez českou lidovou operetou zn. Beneš, Stelibský a spol., nechybí ani trampská píseň či swingující protektorátní potápky a bedly. Ale nutno k tomu přistupovat s recesí, stejně jako to udělali Neckář nebo Mládek, Černoch nebo Černocká s Ringo Čechem (v roli druhého moderátora). Druhá polovina každého dílu, který je věnován současným problémů, už takový požitek (ani nechtěný) není. A v závěru už je to jenom ta klasická adorace SeMaForu, Apolla atd., jenom proto, abychom si pochválili ty soudobé Milušky a Ivetky, protože "dnešní" hvězdy umí retro i ryzí současnost. Od synkop po Dalibora Jandu. Velmi nevyrovnaný cyklus.