kchaja

Oproti novějším oživlým mrtvolám mě tenhle nejstarší kousek přišel asi nejcivilnější a možná proto se mi taky tolik líbil. A některé scény jako matkovražda zednářskou špachtlí jsou nezapomenutelné :)

Naprosto úžasně nevšední :)

Na animovaný film naprosto neuvěřitelné záběry a strhující tempo. A při tom vůbec nevadí že se vše točí kolem jednoduchého příběhu ztracené lásky z mládí...

Naprosto úžasný zážitek, který se vymiká všem seriálů, které jsem doteď viděl. Snad na něm nění slabší chvilky a že se tam střídá komické ladění s Lynch-made psychadelikou ani trochu nevadí.

Pro mě geniální nápad ztvárnění postav, kdy je tělesné schránky těla promítnut stav mysli jeho majitele. Tuším že film vznikl tak, že jeho tvůrce udělal rozhovor se samotným animátorem. A potom se snažil své pocity a postřehy ztvárnit animací, proto je i odpustitelná slabší obsahová stránka kterou vlastně nešlo příliš ovlivnit. Ale některé nápady braly dech. Výborná byla například termoska s alkoholem vztahující k Larkinovy skládající ruce s pokřikem "I love you!" :)

Výborný kraťas se skvělými akčníma scénami až modelína létá všude. S trochou nadsázky by se to dalo nazvat animovaným Hostelem ;)

Strhující animace podkládaná poetickým dějem vytvořila krásnou fresku o tragickém příběhu se šťastným koncem (ale trochu rozporuplným ponaučením).

Ze začátku mi to hodně připomínalo styl animace Terryho Gilliama, ale počítačové zpracování tomu dalo další úroveň. A hlavně ten Nápad - je to sice skoro bez bez tématu, ale ta idea přetvořit vlastní představivost při poslouchání rozhovoru do svižné animace je úplně geniální.

Ze začátku bylo těžké se do toho dostat, ale vyplatilo se to. Pořád jsem se nemohl rozhodnout, jestli je mám šéfa ztvárněného Ricky Gervaisem upřímně nesnášet nebo obdivovat jeho geniální herectví.

Na film jsem šel s předpokladem, že to bude nějaký nářez, který zdevastuje divákovo emoce a na konci filmu ho vyflusne na ulici. Ze začátku k tomu sice bylo dobře našlápnuto, ale nakonec se to nekonalo. Snímek se totiž může svým střihem a celkovým laděním zdát drsným podobně jako Natural Born Killers, ale můj pocit je z toho skoro opačný. Přišlo mi že všechny záběry do sebe krásně zapadaly. Působení na diváka bylo přesně takové, aby mu přiblížilo život nemohoucího - nespojitý, přeskakoval kamerou sem a tam jako pohled samotného postiženého se špatnou motorikou. Ještě k tomu vše podbarvené výbornými zvuky které stupňovaly zážitek. Další věc která mě zaujala byl obrovský kontrast mezi událostmi Sumidovo života a všedním Japonským životem který byl nejviditelnější na samotném závěru.