Angerr

Párkrát jsem se zasmál - to je pravda. Nějaké odkazy na 40. - 50. léta jsem zachytil (Okno do dvora - přehršle "duchaplných" replik, které zde ale z většiny působily dost pubertálně a přinejmenším od druhé poloviny filmu vyloženě trapně; Maltézský sokol - některé situace) - taky pravda. Zbytek ale příšerná, směšná a trapná nuda. Co mi je platné hezky a nápaditě vytvořené prostředí, když by nad příběhem vyprsklo smíchy snad i malé děcko! Co se týče herců, jen k Tomáši Hanákovi - je mi kupodivu docela sympatický, ale snad s výjimkou Pastí, pastí, pastiček je jeho hraní strašná křeč. Buď snaha zahrát postavu pořádně, čehož výsledkem je příšerné přehrávání, nebo naopak situace, kdy skutečně nevím, zda svou repliku myslí vážně nebo ironicky. Měl by se držet nemluvících rolí typu příšeráka z Kletby bratří Grimmů. 2/10, ale o fous.

"Přímočarý" humor, hromada jednoduchých vtipných hlášek, z nichž polovinu už jste slyšeli a tu druhou si domyslíte, ještě než ji dotyčný dořekne, převážně komediální ladění, do kterého se ty vážnější pasáže nehodí, poloamatérští herci a docela milé písničky - to jsou Commitments, podle jedné ankety nejlepší Irský film všech dob. Hudební filmy mám velmi rád, ale u tohoto zoufale jednoduchého dílka jsem se po dlouhé době těšil, až budu z kina pryč. Samozřejmě je to jen moje hodnocení. Hudba je významnou součástí tohoto filmu a pokud vás zaujme - mě minula - nebo jste se kdysi také pachtili v kapele, možná v Commitments něco najdete. 3/10

Pokud bych dvěma hlavním hrdinům uvěřil, že mezi nimi skutečně vzniklo takové spalující pouto, jaké film předstírá, vůbec by mi extrémní odvaha v zobrazení sexuality nevadila. Bohužel to tak není a experiment se tak dle mého nezdařil - zůstal pouze nechutný a - jakmile si zvyknete - nudný film. 3/10

Tohle je určitě jeden z nejhorších filmů, jaké jsem kdy viděl. Zároveň je to ale (pravděpodobně nechtěně) velmi vtipná podívaná. Věty "Amy hodná opice", "Zlá žena" a hlavně "To je divný jméno na někoho z Mombasy" jen tak nezapomenu. 2/10

K akčním filmům mám odpor, jsou mým nejméně oblíbeným žánrem (mám na mysli ty filmy, v nichž nezranitelný hlavní hrdina postřílí stovky neosobně ztvárněných nepřátel). Jsou ovšem zástupci tohoto žánru, o kterých bych řekl, že patří k mým oblíbeným filmům - třeba Hodný, zlý a ošklivý. Ten má ovšem skvělou hudbu, herce a plynule ubíhající příběh. Co z toho je tady? Nic - vlezlá všudypřítomná hudba která mi v druhé polovině filmu šla neskutečně na nervy, směšní herci - pokusy Nicolase Cage předstírat citová pohnutí byly krajně nepřesvědčivé - a stále stejné odstřelování hord japonců hrnoucích se na porážku. Dělostřelecká palba je neuvěřitelně přesná hned na první pokus. V tricích se nevyznám, předkládané záběry náletů mi ale připomínaly intro z počítačové hry. A označit film za válečný je skutečně triumf marketingu, stejně dobře by to mohlo být sci-fi odehrávající se na měsíci. Možná by nižší gravitace pomohla Woo-ovi lépe natočit scény s výbuchy, kterých je ve filmu požehnaně. Celá hrůza trvá 2,5 hodiny! Patrně nejhorší film, jaký jsem zatím viděl. 1/10

Situace, kterou ti méně šikovní z nás dobře znají (obvykle zřejmě ne v takovém rozsahu). Podobnost dílům Kennetha Angera není pouze náhodná.

Konečně někdo natočil film o tomto tématu. Je mi celkem lhostejné, že film možná znamená budoucí Gorovy politické aspirace, nebo pro ně dokonce chystá půdu. Skousnu i střípky z jeho osobního života, i když mi vadí, že odvádějí od hlavního tématu. Hlavně, že se důležitá osobnost takto angažuje v propagaci velkého současného problému a neplácá chlácholivě po zádech řečmi o tom, že vliv člověka na fenomén globálního oteplování dosud nebyl uspokojivě prokázán. Je mi sympatický Gorův apel nejen na politické elity, ale i na důležitost změny životního přístupu každého jednotlivce (jaký to na nás bude mít dopad je ovšem druhá věc). Film jsem bohužel zatím viděl pouze v originální verzi bez titulků (navíc dost unaven), takže mi toho z konkrétních dat a srovnání spoustu uniklo. Proto jej chci shlédnout ještě aspoň jednou.

Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů.

Život jako bezohledný hon za perfektním okamžikem štěstí. Skoro celou dobu mi režisér pil krev, ale tím závěrem film získal na působivém významu. Sobec je koneckonců každý, jen chudák automobil je nejviditelnějším příkladem sobectví.

Výborný kraťoučký animovaný film, který na malém prostoru karikuje lidskou nesnášenlivost a netoleranci k odlišnému. Filmeček se odehrává ve světě, kde žijí "hranatí" a "kulatí" - ti nejsou schopni akceptovat tuto vzájemnou odlišnost a dochází tedy k válce, s překvapivým koncem.