Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (238)

plakát

Prázdniny v Římě (1953) 

Nesmírně roztomilý film. Ženskost Audrey Hepburn je tolik opravdová, tolik ženská. Kam se na tuto krásu hrabou dnešní odrůdy na vyzáblé žebro s uměle vytvořeným poprsím, které jim leze i tam kde nemá. O kolik je krása ženy krásnější, když je zahalená a tajemná. Ta dnešní móda vyhřeznout lidem na oči kdejaký centimetr intimních partií je tak neerotická a odpuzující. Kdo by se divil, že je tolik homosexuálů. Taky se jím asi stanu. Je to velmi přitažlivá branže lidství. Za deset let abychom se připravili na módu vyhřezlých žaludků a stydkých pysků. Bože, bože. Kam jsme se to dopracovali. Tam kde dřív láska byla láskou je teď jenom obscénost a kde dřív byla obscénost je teď porno. Evoluci člověk nezastaví. Ale lásky je mi líto.

plakát

Poustevna, das ist Paradies! (2007) 

Mé krásné, turismem a vietnamci obsazené rodiště. Kdo by nezaplakal dojetím. Cože? Nikdo, nu, vlastně ani já ne. Ale je hezké vidět lidi které znám, na obrazovce, pohybující se, mluvící, trapně se chovající. Ach. Proč jsem se nenarodil radši v Macoše. Lepší vzpomínky bych si pěstoval v hlavě.

plakát

Barmský videožurnál (2008) 

Snaha o svobodu zmařená světovou ignorací. Přeci jenom nešlo o ropu nýbrž o lidskou svobodu. O tu směšnou. Media burácela na poplach, protože to byl trhák. Zase se v té Asii něco bouří. Ta naše zviřátka, vpravdě snad až domácí. Kdo chce kam, pomožme mu tam, ale po koutku se patří hledět, co za to. Bože, snad ne další hromadu lidí, kteří se budou domáhat práv? Ježiš, rychle, utněte jim to. Něco takového se nám nemůže hodit do krámu. Další co touží po lidství, takových už tu máme, že nevíme kde nám hlava stojí. Dost už. Nechte nám naši Barmu takovou, jaká je. Máme tu v té svobodě i humanisty a ti se chtějí pohoršovat. Vždyť by se nám bez té ztyranizované Barmy vrhli třeba...no třeba na drogy. Pakáž jedna humanistická. Krásný dokument o strašném konci jednoho statisícového chtění.

plakát

Pianistka (2001) 

Elfriede Jelinek napsala dílo, které bych milerád vystřelil do vesmíru, aby si ho přečetli i jiné civilizace. Natolik mi přijde geniální. Pianistku jsem četl už dvakrát a jsem si jist, že ne naposled. Film jsem viděl třikrát a jsem si jist, že ne naposled. Naprostá genialita Jelinekové se snoubí s genialitou Hanekeho. Otřepu se rozkoší jen si na toto dílo vzpomenu.

plakát

Elling (2001) 

Když jsem film zapnul, vypadalo to, že ho za chvíli vypnu. Další film o mentálně postižených. Další film, který se sveze na hloupoučkém mustru retardovaný si hraje s neretardovaným. Ale chyba lávky. Po dvaceti minutách jsem otevřel ústa úžasem a nezavřel je do závěrečných titulků. Precizně zahrané role, okouzlující příběh, nádherná Skandinávie. Dechberoucí film.

plakát

Noční vrátný (1974) 

Krásná zvrácenost, která člověku oblaží duši. Je to pomalý, jemný a něžný film o lásce, která překoná dobu i sebe samu. Obsese se netřese, ale těší na další příležitost.

plakát

Pixely (2010) 

Moc pěkné. Takové hranaté. Člověk by to pro roztomilost nejradši potulil.

plakát

Výslech (1982) 

Film Výslech započíná jemným udáním a ne až tak jemným zatčením. A pokračuje výslechem. Nekonečným. Ohavně skutečným. A naprosto dokonale odehraným právě hlavní představitelkou. U tohoto filmu se pokuste zahloubat nad vlastní osobností. Je opravdu až tak snadné odolat tyranii a neudat i vlastní děti pro kontrašpionáž? Řve se to českému lidu na veřejné osobnosti. Tys udal, tys donášel, tys ten zrádce, slabý a neschopný udržet si tvář. Zakutáni do pohovek, zahlceni Rudým právem se to lidem neudávalo jedna radost. Však plnit pětiletku schován v chumlu šedé masy bylo jednoduché. Jeden si ani nevšiml, že žije v něčem špatném. Bolševismus nebo kapitalismus, prašť jak uhoď. Jít do práce, nažrat se, vychrápat se s partnerem a vychovávat potomky. Proč si všímat nespravedlnosti, když se děje někomu úplně jinému. Ta nebolí. Neudávali jsme, mohl by se na Českou kotlinou povznést hromový hlas. Ale neudávali jsme vědomě, nebo to po nás jen nikdo nechtěl? Neudávali jsme po vzoru hlavní představitelky filmu Výslech nebo po vzoru hlavních představitelů filmu Slunce, seno a bůhví co? Nesypejme si na hlavy popel, sypejme si tam rovnou kovadliny.

plakát

Svatá krev (1989) 

Jak cirkusy nemám rád, tak tenhle mě nechal jen fascinovaně zírat. Nádherné.

plakát

Oběť (1986) 

To nebyl film, to byla báseň. Nekonečně krásná, bolestně nádherná.