buchli

Je vidět, že od roku 1927 nedošlo ve výstavbě filmového děje k žádným slovutným změnám - Metropolis má všechno: uvěřitelně vypadající město budoucnosti, mladého pohledného hrdinu, odpíranou lásku, třídní konflikt, biblické metafory (a stavbu Babylónské věže!), striptýz, výbuchy, apokalyptické záplavy, šíleného vědce, robota upalovaného na hranici, davové scény, honičky, rvačky v podzemních katakombách, trochu "terminátorovské" zápletky člověka proti strojům a závěrečnou bitku na střeše gotické katedrály. Kdyby se někdo rozhodl natočit něco tak eklektického v dnešní době, asi by se mu vysmáli i Jerry Bruckheimer s Roaldem Emmerichem, ale v němých dobách kinematografie s tím očividně nikdo neměl problém. V kině dokonalý zážitek. Nepřestávám doufat, že se někde vyloupne i těch zbylých 57 minut - stálo by to za to...

O Psychu jsem toho slyšela tolik, až mi připadalo, že se na to už nemusím dívat, ale OMYL - i přes neodvratnou kulturní osmózu, která jen tak mimoděk každému, komu se podařilo Psychu dosud vyhnout, vyzradí většinu zápletky, pointu a přesnou podobu některých ikonických scén, mě ani na chvíli nenapadlo sedět jinak, než napruženě na okraji židle (dobře, to možná bylo kvůli tomu, že ta židle byla opravdu nepohodlná, ale Psycho mě na ní udrželo až do konce). Tímto bych chtěla poděkovat rodičům, že mi nedovolili se na to podívat v dětství - to bych se svojí Baronem Prášilem vyvolané fobie z rozšklebených lebek nezbavila ani pomocí Bones... Mimochodem, ženy a dívky: žádná kulturní osmóza mě nepřipravila na to, jak roztomile Norman Bates vypadá...

Tak po tomhle mě na Antarktidu už rozhodně nikdo nedostane! (Ne, že by se o to někdo pokoušel...) Stejně tu budu jen opakovat, co už se objevilo v ostatních starších a zasvěcenějších komentářích, ale co... Atmosféra by se dala krájet, hudba k tomu vydatně přispívá (svým vyzařováním skrytého nebezpečí skoro konkuruje žraločímu motivu z Čelistí), triky opravdu nepůsobí tak staře, neuvěřitelně a směšně, jak by se od filmu z roku 82 mohlo očekávat (naopak!) a ty noční můry jsem měla taky... několik nocí po sobě... a to už nejsem dítě... ani náchylný teenager. Opravdu jeden z nejděsivějších, možná TEN NEJDĚSIVĚJŠÍ film, jaký jsem kdy viděla.

Notak, nevím, co proti tomu všichni máte - opravdu vtipné dialogy a na mainstreamový hollywoodský film nebývale realistický postoj k sexu na plátně (oba jsou nejen nazí, ale dokonce NEPŘIKRYTÍ - jak ostatně ukazuje už titulní plakát nahoře na stránce...) A Jake je k sežrání. Anne vlastně taky. A vlezte mi na záda. Doufám, že někdo brzy vymyslí lék na Parkinsona...

Nepříliš akční a poměrně klaustrofobický (ale silný) příběh Boyle (jak je jeho dobrým zvykem) naservíroval v hodně atraktivním (a místy - tedy místEM - v nechutně naturalistickému) audiovizuálním podání. Nad nádhernými záběry utažských skal budete jenom slintat a skvělá hudba, ať už ta původní, nebo vypůjčená, obraz někdy podkresluje, někdy nad ním má dokonce navrch. Útržkovitá narace a hrdinovy přeludy zvlášť ke konci filmu neuvěřitelně přidávají na tempu. Prostě blaho. (a ze srovnání s Útěkem do divočiny rozhodně vychází jako vítěz - kdyby Aron uvízl na Aljašce, rozhodně by ho napadlo jít se podívat, jestli kus od jeho autobusíku náhodou není brod, nebo tak něco)

Skvělý film, i když Fontánu nebo Rekviem u mě Aronofsky stále nepřekonal...

Téměř dokonalá kombinace mrazení v zádech a neuvěřitelně vtipných scén - Divnoláskova zlá nacistická ruka a telefonní hovory prezidentů jsou jen jedny z mnoha. "You can't fight here, this is the war room!"

To, že Rosencrantz a Guildenstern byli jen ve špatnou dobu na špatném místě (kam si je zavolal král... takže v tom byli vlastně úplně nevinně), nám řekl už Shakespeare. Ale to, že dokáží být doopravdy vtipní a mají každý svou vlastní osobnost (i když nemají úplně jasno v tom, které jméno se s ní pojí) a že Hamlet je vlastně manipulativní záporák, jsme se dozvěděli až od Stopparda. A to tak skvělou formou, že by Shakespeare mohl být pyšný... (ani ta divadelně působící režie snímku nijak neubírá na působivosti - naopak)

Nemám, co vytknout - to nadšení! Ta nadsázka! Ty hlášky! (Machete don't text!) :D Kdyby v tom hrál Quentin, bylo by to absolutně dokonalé... ale i tak - pokud někdy vznikde "Machete Kills!" a "Machete Kills Again!" - muhahaha!!!

Je to jízda. Sice díky specifickému stylu film/oldschoolová počítačová hra/komiks asi nebude úplně pro každého, ale já jsem se královsky bavila. Děj není nic závratného, ale opravdu originální vizuální stylizace a slovní humor to bohatě vynahrazují.