minus

Avantgardní film z pražské periferie – jednoduchý příběh muže, který jede tramvají ven z města, do průmyslové zóny pražských předměstí. Kamera se identifikuje s anonymním hrdinou a zkoumá atmosféru průmyslových čtvrtí a reflexi světa. Ulice, domy a siluety získávají v pohledu kamery novou estetickou kvalitu a nové, překvapivé významy.

Sirotek Manuela se po smrti své matky dostává do internátní školy, kde panují přísné konzervativní poměry. Platonicky se zamiluje do mladé vychovatelky Elizabeth, která jako jedna z mála prosazuje upřímný a přátelský přístup k dětem. Manuela se v podnapilém stavu ke své lásce veřejně přizná na školním večírku, za což následují ze strany školního vedení tvrdé postihy, které dovedou dívku až k pokusu o sebevraždu. Filmový debut Leontine Saganové Děvčata v uniformě se zařadil k nejpozoruhodnějším německým titulům raných třicátých let - mj. se jako jeden z vůbec prvních narativních filmů více či méně explicitně zabývá tématem homosexuality. Režisérka záhy po jeho dokončení emigrovala do Velké Británie a v dalších letech se věnovala převážně divadelní práci.

Princ Ahmed se zamiluje do krásné víly Peri Banu. Zlý čaroděj však vílu unese a prince svrhne do jícnu sopky. Podaří se Ahmedovi najít ztracenou lásku v daleké Číně? Kouzelný animovaný film inspirovaný pohádkami Tisíce a jedné noci, ve kterém se sejdou létající koně, víly, princové, princezny i Alladinova kouzelná lampa. Německá výtvarnice Lotte Reinigerová (1899-1981) pracovala s vzácně používanou technikou stínového divadla. Celý film je tvořen z vystřižených siluet, které díky ladné animaci ožívají v kouzelném barevném světě světelných efektů. Na filmu DOBRODRUŽSTVÍ PRINCE AHMEDA pracovala Lotte Reinigerová se skupinou vynikajících animátorů (mj. Walter Ruttmann či Berthold Bartosch) dlouhé tři roky. Když Jean Renoir viděl výsledek, prohlásil: "Mistrovský kousek... Lotte Reinigerová se narodila s kouzelnýma rukama."

Flandry v roce 1616 okupují španělská vojska. Obyvatelé malého městečka Boom se se strachem dozvídají, že se k nim blíží okupační armáda v čele s vévodou z Alby. Muži se v dané situaci zbaběle uchýlí k pasivní rezistenci a veškeré iniciativy se chopí jejich manželky, které se rozhodnou "bojovat" vlastními ženskými zbraněmi a vítají nepřátele doslova s otevřenou náručí. Pohoštěný a mile překvapený vévoda odvádí hned druhý den své vojáky pryč a rozhodne se město ušetřit krveprolití. Tvůrci v této slavné historické komedii usilovali o maximální architektonickou či kostýmní věrohodnost a nechali se inspirovat mj. díly vlámských výtvarných umělců (Adriaen van Ostade, David Teniers, Jan Steen). Realizace filmu, jehož scénář napsali Jacques Feyder a Charles Spaak již v polovině dvacátých let, však nebyla vhodně načasována. HŘÍŠNÉ ŽENY BOOMSKÉ v době svého vzniku snadno sváděly k interpretacím ve smyslu fašistické propagandy. Ve Francii a Belgii se tak snímek potýkal s odmítavými reakcemi. Velmi populární se naopak stal v Německu nebo v Anglii a v zahraničí dokonce získal několik prestižních ocenění (např. cena za režii na MFF v Benátkách 1936).

Mladý montér ze sibiřské tajgy Voloďa projíždí Moskvou, aby zde navštívil spisovatele, který mu otiskl v časopise povídku. V metru se náhodně seznámí s dělníkem Koljou a stráví spolu jeden den. Zapletou se do sňatkových peripetií Koljova přítele Saši a oba se stihnou zamilovat do sympatické prodavačky Aljony... CHODÍM PO MOSKVĚ zajímavě modifikuje obvyklou formální strukturu filmových městských symfonií z přelomu dacátých a třicátých let - na pozadí úsměvného lyrického příběhu se před námi odvíjí život velkoměsta od časného rána až do noci. Namísto neviditelného „operátora“ jsou však našimi celodenními průvodci dva mladíci, s nimiž postupně poznáváme známá i neznámá moskevská zákoutí. Oproti konvenčním pohlednicovým záběrům zasněženého Rudého náměstí je Moskva ve snímku nezapomenutelným způsobem prezentována jako moderní prosluněná metropole s okouzlující atmosférou.