ad

Zabolí vás pořádně u srdce... ale je dobré vědět, že v tom nejste pravděpodobně sami...

Pěkně podvratný snímek.. Trier dokázal, že i se stativem dokáže natočit velmi působivý film...formálně krásné, Trier si vyhrál s čím mohl, dějově je perfektní především poslední půl hodinka...

Teda promiňte, ale tohle je přes všechny svoje obrazové kvality vážně spíše k smíchu....

Myslím, že Kelly natočil přesně to, co natočit chtěl...a v tom je možná právě ten problém. Ujel si totiž sám na sobě a ačkoli mu styl upřít nelze, dvě a půl hodiny onanie ega je celkem dost dlouhá doba na to, aby se člověk začal nudit... Kdybych chytnul příběh, dám tři a neřeknu ani popel...snad příště

No mne to celkem sedlo... Po záplavě všech těch formálně dokonalých, ale uvnitř chladných a emočně prázdných filmů, které jsem poslední dobou viděl (nebudu jmenovat, abych zbytečně nenaštval, ono beztak nazáleží na tom, které mám na mysli), jsem si tentokrát u My Blueberry Nights vrněl blahem... Sice to není formálně tak vytříbené, ale konečně zase film, který ví, kdy, kam a jak sáhnout, aby se ve mě něco hnulo a emoce byla na světě... Co na tom, že už tu všechno bylo dřív...

Film, který nutí "mrtvého" člověka vzpomínat na to, jaké to je "žít"... aniž by ve mě vyvolal jakoukoli jinou emoci... Což mu vlastně celkem zazlívám...

Spornou Shakespaerovu hru (a potažmo i adaptaci) zachraňuje dokonalý Al Pacino, který dokazuje, že štěstí jedněch je vždy vykoupeno neštěstím druhých...A když rozjede kterýkoli ze Shylockových monologů, chápete ho a vlastně mu přejete, aby svoji pomstu vykonal, má na ní totiž plné právo...

hahahá... takhle jsem se u vážně míněného filmu dlouho nenasmál... všechen ten převeliký patos, nesmyslná paranoia, celková "nepravdivost" a neobratnost dialogů a vůbec celého děje, k tomu ještě podpořená nezvládnutou a křečovitou formou... promiňte, ale přišlo mi to vážně spíše jako parodie

Nečekejte žádný originální příběh, neotřele vystavěné postavy ani jejich překvapivý vývoj. Nečekejte ani inovantní autorskou práci... tento film stojí a padá na mrazivě neklidném pohledu Daniela Day-Lewise a na syrově prázdných, ale přesto jistým způsobem krásných scenériích, resp. na jejich kamerovém zpracování. Naštěstí je obojího ve filmu dost na to, aby (i přes rozvleklou první půl hodinku) udržel pozornost a nezačal nudit...

Je celkem škoda, jak rychle stačil tento film zestárnout...ale ono to paradoxně nenímoc na škodu. Kdybych chtěl tedy něco kritizovat, určitě bych zmínil scénář, motivace a podobně, ale nemá smysl něco kritizovat, protože celou dobu vás budou mít v hrsti dva mistři ve svém oboru - Bryan Singer a především (opět) dokonalý Ian McKellen!!! Díky nim odpustíte filmu snad všechno...