Becca_

První setkání s božským Ewanen McGregorem. Opravdu povedená muzika, což je ostatně u Boylových filmů zvykem. Na zděděné VHS drhla prvních dvacet minut páska, ale nikdy mi nevadilo, že se nekoukám od začátku, to přišlo až za pár let...

Když se vrátíte po jedné divoké noci a pustíte si tohle závěrečné Kubrickovo dílo, za deset minut zjišťujete, že jste byli pohlceni a není návratu. Při scéně v maskách napětím nedýcháte a někde vzadu si pohráváte s vlastními myšlenkami a dostáváte se do naprostého emocionálního rozpoložení. Vykoupením je pro vás závěr, kdy vám Nicole prozradí, o co jediné vlastně jde a jak to napravit (i když už jste na to dávno přišli sami)....

Přiblížení let sedmdesátých prostřednictvím jedné rockové kapely. Co víc si může fanynka přát? Scénu v autobuse si pouštím každý den před spaním:).