sestrad

sestrad

denisa červenková

okres Praha

homepage

11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 1.8.2017  20:14

    Herecky i režijně atd. je to místy dost příšerné a celkově je tam dost klasických klišé explicitně náboženských filmů, ale má to minimálně jednu zajímavou myšlenkovou linii: jak se to zbožným Italům přihodilo, že podporovali válku , včetně kněží? Cynickým filmovým našincům bych to rozhodně nedoporučila, ale pro běžné Italy si myslím, že to je vlastně poučný.

    • 7.7.2017  23:08

    Mně ten film přijde velmi přesný v pojmenování pár současných témat a otázek: dá se takhle bez závazků žít i kolem čtyřicítky? Co se při tom získává a co se přitom ztrácí? Je možné to změnit?

    • 7.7.2017  23:03
    Křižáček (2017)
    ***

    Blbý je to, že teprve po příjezdu z MFF jsem se dostala k tomu, abych zjistila, o čem to ten Vrchlický psal - no a pak teprve mi ten snímek dává určitou logiku a vůbec klíč k tomu, co jsem viděla. To vyústění příběhu totiž, když se takhle v závěru oprostilo od té Vrchlického verze, ztrácí nějaké významové patro a to si myslím, že je škoda.

    • 7.7.2017  22:57

    Nejhorší film, který jsem na MFF viděla. Sexualita je tu prostě přeexponovaná, což chápu, že je módní trend, ale tímpádem ...v té snaze šokovat obrazem... nuda! čekala jsem od Ozona aspoň trošku víc filozofického přesahu, vzhledem k tomu, že se dotýká tématu psychické choroby třeba, ale evidentně marně.

    • 7.7.2017  22:47
    Přízrak (2017)
    **

    Za tuhle prostěradlovou roli tedy Affleck asi žádného Oscara nedostane, že jo. Ten kus hadru chodící po plátně je fakt hrozný. Nevyužitý potenciál tématu odcházení milovaného člověka, ani náhodou jsem tam nenašla to, co inzeruje popiska MFF :)

    • 7.7.2017  22:37

    Není to vůbec špatné, jen je třeba si opravdu zvyknout na to pozvolné tempo první části filmu. Bylo by škoda, kdyby v současné produkci zanikl, současných ázerbajdžánských filmů asi k dispozici moc není a rozhodně nejde o prezentaci lokálních témat a kultury, i když tam nechybí. S tím vyústěním příběhu si podle mě jde poradit i s jakýmisi stopami naděje.

    • 7.7.2017  22:28

    Bezpochyby krásné obrazy, ale nedrží podle mě úplně pohromadě. Tedy samy o sobě, aniž by u toho člověk musel podávat velký myšlenkový výkon. Proto jsem taky ráda, že jsem to mohla vidět na začátku MFF, vidět to po pěti dnech, v půlce projekce bych to asi vzdala.

    • 3.1.2017  22:15
    Klub (2015)
    ****

    Nic pro romantické duše. Zatímco Spotlight je víc o novinářích, tenhle jde mnohem víc k podstatě toho, jak otřesná může být morální perverze, která se odívá do náboženského jazyka. Je to fakt hrozná podívaná a blbý je, že film je sice fiction, ale je celkem nepopiratelný, že v Chile vědí, o čem to točili. Víru v Boha ten film určitě zdravému člověku nevezme, je to víc o nemocnejch lidech (není tam postavy, která by nebyla psycho) a neschopnosti čelit pravdě.

    • 18.11.2016  13:46
    Suor Letizia (1957)
    ***

    Ale jo, pokud si chce člověk udělat obrázek o mentalitě řeholního života zdaleka nejenom před šedesáti lety, tak to vlastně dost sedí. A nemyslím to hanlivě. Samozřejmě v českém prostředí bez náboženské kultury asi totálně nesrozumitelný film, nebo se pletu? A jeden z filmů, který potěší každou novicmistrovou :)

    • 24.7.2016  22:33

    Dlouho to vypadá, že je to starý a předvídatelný, ale kdepak!! Sežeňte si do sbírky :)

    • 6.3.2016  15:33
    Spotlight (2015)
    ***

    Škoda, silné téma, ale podáno formou pohádky pro dospělé.

    • 21.2.2016  20:40
    Na sever (2009)
    ****

    Celkem chápu, že někoho nebavilo se na to dívat: ale právě v tom mě přijde výstižnost toho filmu. Ta nechuť pohnout se dál a vybabrat se konečně z čehosi je naopak naprosto skvěle zachycená.

    • 13.2.2016  22:12
    Schmitke (2014)
    *****

    Ale to je nečekaně výborný film. Samozřejmě chápu filmové profíky, kteří si na něm možná najdou svoje mouchy, ale obsahově to je přece existenciálně humorný drama až na půdu. Více takových českých filmů!

    • 8.2.2015  11:13
    Nový svět (2005)
    *****

    Musela přijít pořádná chřipka, abych se mohla v klidu podívat na dlouho odkládaného Malicka (kvůli délce, měla jsem možnost vidět delší verzi). Já jsem tedy naprosto uchvácená, a to mě vůbec nezajímá nějaký spor přírodní lidé versus evropská kultura. Spíš mě zaujalo Malickovo vracející se téma identity (Kdo jsem?), co ji utváří a co má schopnost ji dotvořit a rozvinout. Není to podle mě film o kráse, ale o schopnosti lásky, která je ve větší úplnosti schopná překročit i bezpečí, domov, rodinné vazby a vydat se do nových světů. A má spoustu podob. Atd.

    • 29.12.2014  21:48

    Postkatastrofické filmy, natož pohádky s ekologickým akcentem obvykle moc nemusím, ale přeci jen, tadyhle ráda dělám výjimku. Akorát si člověk nesmí myslet, že se půjde dívat na idylický vánoční animák, jako se to stalo naší kolegyňce, která musela vydýchat, že je to přeci jen poněkud japonsky akční :) Pátá hvězdička je za příběh síly nenásilí a lásky, která všecko snese a je silnější než smrt.

    • 29.12.2014  21:42
    Spolehni se (2010)
    ***

    No jo, sympatický severský bizár.

    • 21.6.2014  18:35

    Na co všecko se člověk nepodívá, když je nemocný :) No nic, jdu si dohledat, jak to s tou Inés vlastně opravdu bylo, já ty schémata á la nepochopené individuum bojující proti tupé a zlotřilé instituci moc nemusím. Ale jsou tam pravda i jiné motivy. V něčem mi to připomíná portrét jiné národní hrdinky: Teresa, el cuerpo de Cristo.

    • 28.3.2014  13:44

    Asi jako mnohé filmy s náboženskými náměty: true story, a přitom ale šílený kýč, ne?

    • 27.12.2013  21:56

    Pět hvězdiček ne kvůli mtoviu životní prázdnoty a čím ji přehlušit, ale kvůli té všude probleskující životní kráse, vždyť ona vlastně fakt všude potenciálně je. Trik je, že není, ne?

    • 30.11.2013  21:42

    Dneska tedy je to asi těžko dívatelné i pro průměrně zbožnou křesťanskou duši, ale na druhé straně o Ignácovi a o jeho duchovní cestě a exerciciích, proč a za jakých okolností vznikly, pořád ještě nikdo nic kloudného nenatočil, jestli se nepletu. Pro obdivovatele mužného ducha jezuitů ale stejně spíš doporučuju The mission - http://www.csfd.cz/film/4863-mise/.

    • 30.11.2013  10:11

    I dnes kupodivu existují lidé, kteří se se Sigur Rós setkali až prostřednictvím tohoto dokumentu. Například já. Argument že film je sdělný jen pro fanoušky skupiny ted neplatí - je tam cosi navíc, co prostředkují ti muzikanti vlastní nestrojeností a přirozeností. Navíc ta krajina a její lidé působí velmi silně - propojeně, normálně, mile. Těžko už budu skladby SR vnímat bez asociací s islanskou krajinou.

    • 30.11.2013  10:02
    Sor Ye-Ye (1967)
    ***

    Je možné, že to u nás opravdu nikdo neviděl? Škoda! Na muzikály tedy zrovna nejsem a příběh po The Nuns Story atd. není až tak originální, ale při podzimní chřipce, kdy hlava moc nefunguje a člověk nemá chuť na něčí nepřehledné temnoty celkem ideální záležitost.

    • 4.2.2013  08:56
    Pieta (2012)
    ***

    Kim Ki-duk má co říct, má k tomu i specifický filmový jazyk - ale pro mě osobně zbytečně tlačí na pilu. K čemu tolik a tak doslovná krutost?

    • 28.12.2012  21:45
    Wallander (TV seriál) (2008)
    ****

    Miluju mnohé severské detektivky a tamní krajiny, čili toho druhého je ve filmu víc než dost. Opěvovalné Branaghovo herectví mě tady teda dost vytáčelo (hlavně v první sérii) protože na mě teda působilo jako přehrávání. Ovšem zato co záběr kamery, to umělecká fotka chytlavě pochmurné krajiny a speciální cenu bych udělila za fotogeničnost silnic.

    • 18.11.2012  21:56

    Není tenhle film hodně tady hodně nedoceněný? Aby se člověk dostal dovnitř filmu, nepotřebuje přece rozumět tolik gruzínské vesnici, ale sobě. A vidět, kolik podivností si každý sám v životě neseme, co s námi dělá setkání s krásou, jak se jí vlastně mimo jiné bojíme. A taky podle mě chce skrz kterýkoliv ten lidský příběh něco dalšího ven: tady například krom naodosobního trápení cosi v podobě krásy, nezničitelné.

    • 26.10.2012  22:09

    Prokop, vzor dobrého rolníka. Vzhledem k době se tam vlezl ještě leda čertík, na Boha místo evidentně nebylo. No vlastně, abych nekřivdila, ty biblické odkazy v hudbě jsou výborné (Geneze, Apokalypsa), hned se to celé posunulo o rovinu výš.

    • 19.3.2012  08:49

    Podle mě velmi záleží na podmínkách, ve kterých se člověk na tenhle film dívá a na určité "nastavenosti". V mém případě byly ideální: půl dne stráveného v tichu a vstřebáváním vůní a barev předjaří, přátelská a otevřená společnost, navíc s uvedením do filmu od samotného autora. Výsledný vjem: dramatičtější než by se podle avizované formy zdálo (ale dramatičnost tam neleží v příběhu), film vyžadující naprostou pozornost, ale nikoliv analytickou. Vyplatí se nechat na sebe působit jednotlivé obrazy, nesnažit se jeden po druhém dešifrovat, ale pobýt v nich a jejich prostřednictvím zkusit porozumět, proč zrovna svátost.

    • 1.1.2012  21:19

    Není to drama, ale dokument, to především. Jinak napoprvé, ani napodruhé mi zatím nějak nesedl, obecně mám problém s převáděním těchhle témat na plátno, obrazová doslovnost podle mě bývá dost zrádná a vůbec nemusí zachytit to, o co těm lidem jde. Já vím, jsou tam i rozhovory s těmi sestrami, ale přeci jen, shrnu to takhle: nějak málo fotogenické, ne? Asi není jedno, koho si pustím do kláštera, aby u nás natáčel: radši Gröninga (viz Velké ticho) než Whyta, zatím :)

    • 22.12.2011  11:34
    Lurdy (2009)
    ***

    No, pokud by chtěl člověk, který moc náboženským věcem nerozumí, si z tohohle filmu vyvodit něco o víře, tak teda nevím. Působí to na mě studeně a vypreparovaně do obrazu, který si o Lurdech autorka udělala a má na to jistě právo. Nic proti samozřejmě, ale vlastně mi vadí, že to není ani drama, ani dokument. Docela by mě zajímalo, co zdejší přátelé nevěřící skeptici apod. řeknou na nejnovější tematicky blízký dokument M. Whytea o katolické úctě k relikviím (Relics & Roses, 2011), jestli jim to taky něco náboženského zprostředkuje :)

    • 9.9.2011  21:58
    Si può fare (2008)
    ***

    To už je několikátý italský film z poslední doby, kde mám dojem, že snaha o morální ponaučení výrazně převažuje nad kvalitou filmového zpracování. Italští kritikové si to nemyslí a film hodnotí velmi vysoko. Někteří si cení leitmotivu subtilní hranice mezi normalitou a duševní nemocí, já jsem ho tam ovšem neviděla (tedy ne jako nosný motiv snímku). Filmový příběh vychází z reality: v 80. letech minulého století v Itálii zákonem zrušili "blázince", nicméně jak naložit s duševně nemocnými lidmi zůstalo otevřeným problémem. Hlavní hrdina je nikoliv terapeut, ale odborář a chce "reformovat" jednu konkrétní staronovou komunitu nemocných. Jeho neodborná "terapie smysluplnou prací", s obamovským heslem "si puo fare" přináší poněkud ambivalentní, nicméně pozoruhodné úspěchy.

<< předchozí 1 2 3
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace