Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Sci-Fi

Recenze (125)

plakát

Roma (2018) 

Tohle je vlastně hodně nevděčný film. Skoro vším co nabízí se vzpouzí příjemnému a jednoznačnému přijmutí. Každá scéna trvá. Trvá hodně dlouho. Ale i když miluju masochistický momenty při sledování Pasoliniho nebo Viscontiho (zabijte je než nakladou vajíčka - a to je oba miluju!!!), Roma je možná stejně nebo víc náročná... *PRAVDA* to z toho filmu ale čpí od prvního záběru; a i když tomu třeba můj kluk stopro nerozuměl, i přes to mě to naprosto zasáhlo a považju to za jeden z nejnesnesitelnějších a nejlepších filmů, který může průměrnej mileniál v současný době vidět... 5/5

plakát

Hobit: Bitva pěti armád (2014) 

Za hlavu jsem se držel asi dvě třetiny stopáže. Klišé na klišé, logické díry, nevkusně přestřelená akce, zmatek ve střihu, ploché postavy, Jacksonovo konstantní vykrádání sebe sama. Přesto lepší než předchozí díl - snad proto, že sem tam byla nějaká ta režijní invence vidět (Galadriel a spol.). Jako jediný ze tří Hobitů mi poslední díl zároveň nepřipadal tak úmorně dlouhý (on byl také o dvacet minut kratší...). A po bitevních scénách přišlo překvapivé osvěžení - jediná skutečně ryze herecká vteřinka celé trilogie - rozloučení postav páně Freemana a Armitage. Ta byla opravdu velmi citlivě provedena - dík za ni. 3/5

plakát

Interstellar (2014) 

V srdci filmu leží krásná, působivá hypotéza: co když je láska měřitelnou fyzikální veličinou? Co když je komponentou vesmíru, substancí, kterou člověk chápe jen pasivně? Co když dokáže (jako gravitace) prostupovat čas a prostor a překonat horizont událostí? Některé detaily Kubrickovy Odysseje jsou transformovány/konfrontovány s onou hypotézou o citovosti a zdynamizovány. Získávají tak zdánlivě podobný, ve skutečnosti však jiný, soběstačný význam. Porovnávat oba filmy je tedy vhodné jen po stránce audiovizuální, nikoliv významové. Interstellar je samostatnou úvahou - hovoří o něčem jiném než Kubrick, nijak méně závažném (ne že bychom já nebo Kubrick přesně věděli, o čem Vesmírná Odyssea je). Nolan využívá a reformuje některá klišé americké kinematografie a studuje lásku a cit, tedy to, čemu se mnozí evropští tvůrci (a diváci) vyhýbají jako čert kříži. 5/5

plakát

Gravitace (2013) 

Člověk, co je schopnej přemluvit mainstream, aby nebyl mainstream... ("aka Harry Potter ;-)") milovník hollywoodských tvůrčích procesů, který jsou krásný a zároveň sci-fi zároveň <3 génius filmovýho umění, kterej bohužel/naštěstí ví, ve který době se narodil a pro koho tvoří...! <3<3<3

plakát

Jen Bůh odpouští (2013) 

Napsal bych, že jde o lahůdku, kdyby to v souvislosti s Refnovou suverénní, detabuizující a v mnohém zvrácenou zálibou v detailní vizualizaci násilí nebylo trochu nevhodné. Přemíra detailu v místech kde jasně přebývá je také jediná výtka tomuto dílu očividného, ale fascinujícího egomana. "Violence is like sex," říká Refn - s tím se sice rozhodně neztotožním, ale jako klíč k režisérově audiovizuálnímu šifrování takový výrok slouží skvěle. 4/5

plakát

Movie: The Movie 2V (2013) 

A skoro si přeju, aby to mělo miliónovej rozpočet... třeba by to pak byl i vkusnej blbej humor... 2/5

plakát

Star Trek: Do temnoty (2013) 

O jednoho Cumberbatche lepší než předchozí díl, ale ani jeho výkon nepomohl příliš jednoduchému příběhu, který se o zajímavá dilemata jen otírá. Na "jsem na tebe hrdý" a "jsi v pořádku" jsem zřejmě příliš alergický. I přes úchvatné triky opět 3/5.

plakát

Anna Karenina (2012) 

Vyleštěné a vyprecizované do posledního snítka. Mnohdy banální a zjednodušené, někdy trochu neuvěřitelné a nepatřičné (milostné scény), přesto velmi chytlavé a krásné. Krom toho dojemné, někdy dokonce i objevné. Prohřešky autorů vyrovnávají mnohé zásluhy a divák tak nemá důvod se čertit. 4/5

plakát

Avengers (2012) 

U takových filmů mě vždycky strašně mrzí, že vedle nelidsky precizní režie, kamery, střihu a efektů k pomilování stojí děravý scénář, jalové hlášky lítají jedna za druhou a humor je bezvýhradně situační (což začne být po čase poněkud únavné). Mrzelo mě to u Trona, pomrzelo i u Avatara. Tady je ale promrhaný potenciál nějak mnohem víc znát. 3/5

plakát

Balada pro banditu (2012) (divadelní záznam) 

Inscenace čerpá ze síly Štědroňovy hudby, která ve kvělém nastudování popohání jinak trochu utahaný a za vlasy přitažený dramaturgický záměr. Herectví je příliš expresivní - po sté minutě už z něj třeští hlava. Herci však jedou nadoraz, scéna je působivá a pěvecké výkony jsou "přinejmenším nanejvýš" uspokojivé. 4/5