Ioannes

Po formální stránce (kamera, střih, hudba, efekty, zmínění dalších podvodníků atd.) bez výhrad. Neviním tvůrce tohoto dokumentu za to, že nemají k dispozici supertajné usvědčující důkazy jako nahrávky skrytou kamerou či listiny. To se u podvodu za 65 miliard dolarů snad ani nedá čekat. Co se týče podaných informací, jsou bohužel velmi povrchní. Nejdou do hloubky problému neboli jsou takzvaně příliš "mainstreamové". Tvůrci tohoto dokumentu měli klást nepříjemné otázky. Ty by se daly shrnout do dvou oblastí: 1)Jak mohl jediný člověk přelstít stovky či tisíce analytiků a členů úvěrových komisí hedgefondů, kteří celá ta dlouhá léta nepřišli na to, že se jedná o podvod? 2)Do čeho Madoff investoval? Co nakupoval, co prodával? Na které účty posílal svěřené peníze? Dá se předpokládat, že velkou část peněz Madoff vložil do toxických hypotéčních pohledávek. Nechce se mi ale věřit, že by do nich dal úplně všechno. 3)Kdo jsou vítězové této kauzy neboli cui bono? Který fond, která banka u Madoffa zázračně vydělala, zatímco ostatní fondy a banky a především fyzické osoby ostrouhaly? Z výše uvedených otázek vyplývá, že celá kauza je jistě mnohem složitější, než jak nám ji tento dokument předkládá. Jistě do toho musely být zapleteny desítky možná stovky osob (v Komisi pro cenné papíry a v hedgefondech a bankách). Více k počtení zde: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=11488

Styl nevypadá jako dramatické umění,nýbrž jako hraný dokument skutečných událostí. Je to plné patosu (např. scéna, jak dva mladí českoslovenští spojaři jsou zraněni, jeden je v bezvědomí, druhý leží na zemi se zraněnou paží a i v tomto stavu zastřelí tuším 12 "fašistou" a nakonec oba zachrání chrabrá hlídka na koni chrabré Rudé armády, která je pochopitelně ihned navrhne na vyznamenání). Samozřejmě neschází komunistická agitace. Bojové scény jsou obstojné. Ve výsledku se na to dá koukat.

Dlouhé, natahované a zčásti nudné.

Tento film je panoptikem obyčejných lidiček a postaviček, které žily za 1.republiky v jednom městě (pravděpodobně v Praze) a jejichž osudy se navzájem proplétají kolem osudu hlavní postavy doktora Munoryho (Josef Abrhám). Kromě něj, praktického lékaře pro dospělé, vědátora a snad i občasného záletníka, se seznámíme s paní Munorovou (Šárka Šafránková), trochu znuděnou maloměšťáckou paničkou, povahou krapet rozmazlenou, žárlivou a hysterickou. Ve svém bytě hostí své přítelkyně, kterým vůbec nemůžeme mít za zlé, že se u své hostitelky živí nejenom moučníky a zákusky, ale i klevetami a pomluvami. Pak tu je jízlivý doktorův tchán po mrtvičce, kterému doktor Munory se svou lékařskou vědou nedokáže pomoct, ani kdyby se rozkrájel, krásná plavovlasá služka zamilovaná do doktora a komentující veškeré dění v domě, novinář soudničkář (Jiří Lábus), který se stane obětí experimentálních léčebných metod doktora Munoryho, starý advokát, který se stydí za to, co provedl jeho klient se svými nájemníky, starý vinárník, jehož celoživotní pracovní náplní bylo pití vína ve velkém, jeho syn, který jde v jeho šlépějích, amatérský sexuolog (Josef Somr), který zná Freuda nazpaměť, avšak sám sobě si pomoci nedokáže, a jiní lidé. Skvělá adaptace díla Karla Poláčka od scénáristy Šaška, práce režiséra Háši, který má většinu svých filmů zde na ČSFD v červené sféře, a vynikající herecké výkony tehdejšího hereckého výkvětu mají na následek, že tento film o Vánocích 2010 v kategorii vytvoření vánoční televizní pohody suverénně porazil mnohonásobně dražší filmy.

Po 2.světové válce, v roce 1946, měla policie stále úctu a respekt. Respekt tu zosobňuje přísný a důsledný policejní důstojník hraný Pavlem Novotným. V každém stádu se však najde nějaká ta černá ovce. V poválečné policii byl touto černou ovcí např. strážmistr Zahrádka. Čím je policista vyšší a silnější, tím to je pro něj a jeho sbor lepší. Právě proto do prvních pravidelných policejních sborů, londýnských "Bobbies" ve 30.letech 19.století přijímáni pouze vysocí a silní mužové. Strážmist Zahrádka nejen že má slabou a malou postavu, ale navíc je i smolař, je příliš důvěřivý a neví,co znamená grátis. První povídka nudná. Žádné pořádné překvapení, žádný pořádný zvrat. Že ve rvačce v závěru děje vyhraje bláznivý inženýr a že pochopové odvedou do blázince policistu Zahrádku, to čekal určitě každý. Většinu děje první povídky zabírá monolog bláznivého inženýra. Ne, že by tento monolog nebyl zajímavý. On je však bohužel na jedno brdo. První povídka je na dvě hvězdy. Druhá je mnohem lepší. Obsahuje nějaké zvraty a překvapení, především ale krásné dialogy a několik komických situací. A Josef Somr svou postavu skvěle zvládl. Průměr vychází na tři hvězdy.

Na Esmeraldě nebyl nejhorší dabing, herci, výprava, děj, kamera... Na Esmeraldě byl nejhorší příšerně pomalý střih.

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní.

Kvalitní kamera, střih, výprava a kostýmy. Hip hop se do tohoto filmu hodí. Závažné nedostatky jsou ve scénáři a v režisérově pojetí postav respektive ve způsobech, kterým mluví a chovají se k sobě. Jakžtakž ujde děj o hrdinech z řad mládeže, který je o sprejování, rodinném zázemí, poflakování po městě a pártování s kamarády. Neskutečně otřesný a hrůzostrašný je však děj, který se odehrává ve škole. Bohužel pro tvůrce zabírá škola významnou část děje. Z děje ve škole je špatná postava dredatého huliče. Debilita této postavy není vtipná, nýbrž trapná. K tomu, aby tato debilita byla vtipná, stačí napsat jí vtipné dialogy případně i gagy. Dialogy a pokusy i fórky při vyučování a při reparátech: hrůza, děs a trapnost. Každý viděl české filmy ze školního prostředí, např. Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše a Marečku, podejte mi pero. Nemíním nyní kritizovat, že v těchto třech komediích je krásný ušlechtilý humor, zatímco v Gymplu jen tak pouhopouhé dvě vtipné hlášky. Tyto tři klasiky ze školního prostředí jsou dány jako příklad filmů, ve kterých se učitelé a žáci k sobě chovají jako lidi k lidem a ne jako vlci k vlkům. Právě toto je na Gymplu nejhorší. Děj Gymplu odehrávající se v gymplu je plný verbální agresivity, ze které mají mnozí svíravé pocity. Učitelé na sebe řvou, učitelé na žáky řvou, žáci učitele uráží, učitelé urážejí žáky, skoro nikdo nikoho nemá rád, skoro nikdo nikoho nemá v úctě. Gympl je zároveň kritika současných poměrů a nešvarů ve společnosti a ve školství, mezi které patří to, co jsem uvedl v předchozí větě. Tvůrci tuto kritiku však měli provést způsobem, který by nebyl tak agresivní. Zbývá dodat, že stejný nešvar (velká verbální agresivita, lidi se k sobě chovají jako vlci k vlkům) je rovněž v dalším Vorlově filmu Ulovit miliardáře. Pomalu se to stává poznávacím znamením Vorlových filmů.

Zcela rozporuplný film. Na jednu stranu vynikající kamera, střih, hudba (soundtrack z filmu je skvělý), výprava, kostýmy a herecké projevy, na druhé straně velmi stupidní scénář, který kazí dojem z celého filmu. Tvorba scénáře začíná tvorbou postav. A scénáristi David Ondříček a Jiří Macháček to přehnali s nenormálností postav. V běžném filmu (žánr drama) je obvyklé, že je v něm jedna nenormální postava. V tomto filmu jsou však nenormální všechny postavy až na "Kendyho", jehož postava je však okrajová. K žánru komedie patří nadsázka, nereálnost děje a absurdita, což je to jediné, co tento film z žánru komedie obsahuje. Nejdůležitější kritérium komedií je humor. Tento film vtipný není. Pokud film, který producent označil za komedii, není vtipný, tak tento film není komedií, nýbrž jen pokusem o komedii, v mnohých případech trapným pokusem. Tento film je jen slepenec poměrně hloupých scén a obrazů, které ve výsledku nedávají dojem kompaktnosti. Ze scénáře je obstojná jen dějová linie Jiřího Macháčka přibližně do 30. minuty (ostatní dějové linie ne). V těchto třiceti minutách jsou tak dva tři kvalitní dialogy. Navíc scénář kazí nechutné scény svlékání Vladimíra Dlouhého a orální sex se psem. A co tato filmová chyba? (Je to opravdu filmová chyba?) V čase 1 hod 26 min začíná rvačka, ve které se Macháček a Trojan přetahují o zapalovač. Později hoří, postavy musí utíkat před velkými plameny. Před rvačkou není záběr, ve kterém by Macháček kameru schoval do kapsy. (A ona by se do jeho kapes jistě ani nevešla.) Kamera i s nahrávkou by za běžných okolností měla shořet na tom místě.

Pamatuji si, že to mělo nesympatické hlavní hrdiny a nezajímavé zápletky.