fredisek

Jedna hvězdička za Marion Cotillard...jinak jsem si už po půl hodině přál, aby film skončil....víc jsem se bavil i u Stmívání!

Kýčovitější Londýn než od Richarda Curtise. Jenže Allen potřebuje ušmudlanější New York a ne viktoriánské domy s předzahrádkami. Jasný, všichni chceme Antonia Banderase nebo třeba exotickou Indku nebo třeba svobodomyslnou umělkyni a všichni děláme chyby a ... to finále bylo jasné zklamání a příběh se už neměl kam vyvíjet, ale je smutné si uvědomit, že už tu vlastně vůbec nebyl prostor pro nějaké fantazírování o (zpackané) budoucnosti. Postavy splňovaly stereotypy a to je nuda, neúspěšný spisovatel, ambiciózní galeristka, pošahaná matka, sukničkář z jihu a stařík, co ho chytla druhá (?) míza a on se pak chytil blondýny, co měla sice plnej dekolt, ale v hlavě vakuum. Objeveno (někdy i v reálném životě).

V prostředku docela utahané, finále mě ale probudilo.

Nejradši mám následující: V dětství přidušený transky, ze solárka dozlatova osmahlý blondýny, lehce ovadlý dámy procházející menopauzou, ostrý taťky od rodiny, pro který se steak stal životním krédem. Ne, že bych nejedl rád, panebože a jak! Jenomže tenhle pořad mě od kuchyně dost odrazuje. Plusový bod Prostřeno! je jasně v tom, že můžete vidět, jak je většina českých domácností nevkusná (ano, šmejděníčko je moje nejoblíbenější pasáž)! Ani slevy v IKEA nás od začátku devadesátých let nenaučily vkusu (o stylu ani nemluvím). Vždycky se děsím toho, jak vypadají obývací pokoje, kuchyně nebo ložnice soutěžících. Korunu všemu dokáže nasadit babička, když k mému vztekání nad nevkusností Čechů řekne: Hlavně že je tam čisto.

Když vám obal dvd říká, že proti Gainsbourgovi "jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti", čekáte, že film bude stejný jako jeho protagonista. Houby. Nejen že je snímek zmatený, a aby se v příběhu člověk vyznal, musí aspoň něco o Gainsbourgovi vědět, takže žádný na sledování příjemný film o hudebníkovi, jako třeba byla Edith Piaf, ale také proklamované provokatérství tam jaksi chybí. Gainsbourg je tu sukničkář, který už v dětství rád koukal po dekoltech starších slečen. Nic víc. Díváte se na film a říkáte si: Jestli tohle je rebelie, tak pak vzrůstající počet rozvodů naznačuje, že se v Česku blížíme rovnou k revoluci. Je to hloupě podaný film, který nezachránil ani Gainsbourgův souputník s velkým nosem. A také tam chyběla hudba. Baby pop, reggae Marseillaisu nebo Je t'aime jsou sice skvělé, ale od životopisného filmu bych čekal nejen zajímavou interpretaci umělcova života, ale kromě faktičnosti i komplexní představení autora. Pár hitů nestačí. To jsem si mohl přečíst Wikipedii a vyšlo by to nastejno. O Gainsbourgovi se z filmu moc nedozvíte a navíc vás to bude nudit (ke konci určitě).

Zprvu jsme se zamotávali do složitých příběhů, teď se zamotáváme do Sherlockova osobního života, asi aby se cumberbitchies nažraly a producenti taky. Když se příběh o psu baskervillském prolnul do současnosti skrze motiv genové modifikace, nedalo se to než ocenit. Když už se ale řeší vedlejší postavy jako Mary, nebo se tu až moc často objevují paláce mysli a Moly rozdává až moc facek, začíná seriál nudit. Měl zůstat u pár perfektních dílů, nepřimíchávat zbytečně moc postav a hlavně emocí. Sherlock se nám tu mění z chladnokrevného detektiva v roztomilého podivína a scenáristé se snaží být čím dál tím vtipnější. Sherlock je v současnosti o ždímání Cumberbatchova espritu, nikoli o natáčení detektivního seriálu.

Víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že to autoři patrně myslí vážně. Kdyby to bylo porno, tak by se dalo nad vším přimhouřit oko, když to má být historický seriál, je mi z toho k blití.

Od minula zlepšení. Člověk se smál, i v případech, kdy to autoři opravdu zamýšleli ...

Konečně pohled na problematiku islámu v Evropě jinýma než podělanýma očima populistické politiky. Chcete-li se dozvědět víc o světonázoru muslimů, vřele doporučuji. Islám totiž není jen o bombách a fanaticích. Ovšem i tak je z pohledu Evropana zpátečnický a radikální. Snímek ukazuje zajímavý příběh tří žen různých generací a jejich vývoj v názoru na nošení šátku, který se v Evropě stal červeným hadrem na nacionalisty i seriózní politiku. Konečně film, který vám objasní, jak se to se šátkem má. Nevěřte, že je podmínkou náboženskou, ale uvědomte si, že je podmínkou muslimské společnosti, bohužel...

S trojúhelníky není největší sranda o geometrii...Tykwer se tu vysmál všem milostným trojpletkám. Po Lole a Parfému mě Tykwer překvapil. Takhle výživné drama (s několika opravdu zábavnými momenty...a pak že Němci nemají smysl pro humor) s perfektně sarkastickým pohledem na svět jsem neviděl dlouho. Nestala se z toho fraška, i když mohla snadno. Decentní film o dost decentních vztazích, které se zákonitě musí dostat do ne zrovna decentního konfliktu. Víc takových filmů a možná se změní i stereotypy ohledně německého vkusu. Ani jeden elf za oknem a Willkomen rohožka tu nebyly, palec nahoru pro Tykwera (a ty lidi, co herce oblékali a vybavovali studio).