PavelDanko

Nedá mi to a musím také přihodit pár slov: Očima diváka: Příběh o upřímnosti vztahu a lásky, kterou doprovázejí zdravotní komplikace. Hlavní myšlenka, opírající se o věčnost a zapomnění, proplouvá mezi běžnými problémy dospívajících a zákeřnou nemocí. Otevírá oči divákovi a nutí jej k zamyšlení nad pravými hodnotami života a opravdovosti lásky. Děj staví běžné problémy do pozadí a názorně ukazuje důležitost přátelství a milostných citů, zvlášť v těžkých chvílích. Je to film, který doporučuji shlédnout. Každý si z něho vezme, co potřebuje. Je to doják, který nezanechá oko suché a po shlédnutí máte velké nutkání obejmout svou vyvolenou bytost a opakovat ji láskyplná slova z filmu. Dobře... Očima profesionála: Jde o příběh do první třetiny tuctový a prakticky velmi podobný mnoha dalším filmům jako např. Keith, Je to i můj život, atd. Dále ale scenárista překvapuje křížením dějových linií a z původního prvoplánového vývoje vztahu dvou lidí se postupně stává spíše jeho studie, která ale nenásilně přibližuje názory a přání postav, což považuji za důmyslný prostředek k vykreslování jednotlivých charakterů. Ke konci se protagonisté až příliš moc baví o smrti, tím ale zbytečně poodhalují následující děj, který ztrácí moment překvapení. Tím pádem jde o "masturbaci" citů diváka a vlastně přípravu k tomu, aby přijal dále vykonstruovaný děj. Láska hlavních postav se následně utápí v jejich nemocech. Konečně přichází dějové ceremonie, kdy všichni se připravují na tolik očekávanou smrt jednoho z hlavních postav. A právě tady začíná cílený útok na city, který neustává až do konce filmu. Neustálé rochnění se v sentimentu a vzpomínkách je zabaleno do rádoby hlubokomyšlenkové přednášky o životě, takže mi konec připadal jako bych šlápnul do hovna a pořádně ho rozjel. Co se technického zpracování týká chválím práci se světlem, takže záběry nejsou pochmurné a depresivní, příjemná volba prostředí i místy velmi výstižná kamera, která si na nic nehraje. Hudba je "podkožní" - určená pro teenagery - proč ne, padla dobře. Chválím herecké výkony hlavních postav a udržení si charakteru po celou dobu, což u tohoto tématu je velmi obtížné.

Film je hitparádou dechberoucích efektů a událostí, provázejících běžnou údržbu orbitální stanice a následný návrat na Zemi. Divák chvílemi nebude ani dýchat, pokud se nechá vtáhnout do děje. A právě tuto stránku filmu hodnotím jako velmi povedenou. Na druhou stranu je dílo pouhým dokumentem, popisující dobrodružství v relativně krátkém časovém úseku. Nelze tedy v prostém příběhu hledat žádnou hlavní myšlenku. Jde jen o demonstraci pudu sebezáchovy a fyzikálních vlastností ve vesmíru. Ovšem vše je pečlivě zabalené do poutavě provedených vizuálních efektů.

Tento film v sobě skrývá hlubokou myšlenku, jenž dodnes zakládá mnoho otázek bez odpovědí. Také i zde se projevuje mírumilovná povaha mimozemské civilizace a její snaha pomoci odvrátit nukleární hrozbu. Výborná práce s kamerou, se světlem, stejně tak i na svou dobu velice působivé efekty, umocňují už tak napínavý děj a dodávají mu patřičný kontrast. Velice chválím za citlivý popis jednotlivých postav a jejich přirozený vývoj charakteru. Je to prostě film, který se dá shlédnout několikrát.

Dokument je vyprávěn zajímavou formou hraných pasáží, které jsou proloženy výpověďmi pamětníků. Ze snímku dýchne atmosféra doby, za což autora chválím. Také nápad samotného příběhu je zajímavý a právě proto stojí za to dokument shlédnout. Na druhou stranu je informační hodnota dokumentu průměrná, některé rozhovory jsou až příliš dlouhé a opakující stejnou informaci, takže děj postupně upadá a divák se v druhé polovině začne nudit.

Tok tohle je názorná ukázka toho, jak se dá nesmyslně VYHODIT BALÍK PENĚZ Z OKNA za amatérské dílo. Faktem je, že skrze film se mládeži více řekne, ale v tomto díle NEZAZNĚLO NIC, co by diváka přimělo přehodnotit své chování v partnerství. A kde je slibovaná odpověď na otázku: "Dokáže se jeho rodina, kamarádi a známí vyrovnat s jeho HIV pozitivitou?" Davide Vignere, to už Skutečné mládí bylo lepší. Takže bych dílo "Mezi nimi" přirovnal nanejvýš k instruktážnímu filmu od BESIPu o tom, jak přecházet silnici. Možná rozpočet navýšil štáb v čele s panem režisérem záměrně. Nebo že by pánové Uzel a Javorský? Každopádně jejich obsazení nepozdvihlo úroveň filmu. Naopak vyvýšily se tak herecké nedostatky a potažmo i ty režijní, protože režisér neukočíroval výkony mládeže versus výkon profesionálů. Zaráží mě i způsob střihu - některé pasáže jsou zbytečně ukecané, jiné typu TV NOVA hrc, prc ve dvou obrazech. Film je pohyb. V opačném případě mohli autoři nafotit komiks, mělo by to podobný dopad. S dnešními technickými možnostmi se dá takový "hranný dokument" natočit do 50 tis. Důkazem je hodinový výpravný hranný film Andělé na kolejích od Pana Režiséra Hejny, který byl natočen za 75 tis. Kč. Není to závist, ale konkrétní ukázka toho co je a co není umění. Kdo umí režírovat a kdo jen honí kariéru. Ještě mě zajímá, kolik peněz šlo do této akce z kapes daňových poplatníků...

Krásný, i když trochu roztahaný, příběh vykreslující osobnost, touhu a umíněnost mladého zbohatlíka. Velice zajímavá kamera umocněná podmanivou hudbou dává i klidným a znánlivě nezajímavým scénám šťávu. Jediné a podstatné mínus tohoto filmu je herecké obsazení - Leonardo DiCaprio měl zemřít na Titanicu a více se na plátnech neukazovat, zvláště pak v rolích namyšleného usmrkance.

Skvělý příběh! Herecké výkony dávají divákovi tu správnou atmosféru, napětí a strach z nejistoty - z budoucnosti. Býval bych tento film hodnotil lépe, ale velmi tmavé záběry nenavozují jen depresi, ale především dezorientují diváka a tím se také "vůně" tehdejší doby zcela ztrácí. Těch prosvětlených scén bylo velmi málo. Většina filmu se odehrává ve velkým šeru, či skoro tmě. Kamera vynikající, ale proč tvůrci tak šetřili světlem? Po této stránce jsem byl velmi zklamán.

Přestože jde o téměř běžný příběh s prvoplánovou zápletkou, přesvědčily mě charakteristiky postav. Především herecký výkon Richarda Gere mě ujistil, že jeho filmové postavě jako divák mohu věřit. Vývoj hlavních postav je velmi reálný - divák se snadno vžije jak do role nevěrné ženy, tak i jejího tiše trpícího manžela.

Přestože jde o výborné zpracování, super herecké výkony, děj mi připomíná známou PC hru Half Life 2 - skoro bych řekl, že ten příběh je podle té hry. Obecně řečeno: byl jsem v očekávání, že film bude minimálně tak dobrý jako Blízká setkání třetího druhu, ale příběh nepřináší nic nového, běžný intuitivní průběh. Bohužel.

Hezký příběh, krásné prostředí Ještědu, i dialogy bych Ondříčkovi odpustil, ale nepochopím, jak mohl tento film získat Českého lva za hudbu, která doslova degraduje celou náladovost příběhu. Na diváka dýchá spíše deprese, když se poněkud roztržitý Fleischman snaží získat Ilju, protože u toho hraje ta brnkavá ústřední "melodie", která se neustále přelejvá ze strany na stranu. Možná jsem jako divák tenhle počin autora nepochopil; možná šlo o zvýraznění pocitů Fleischmana při "namlouvání", avšak v takovém případě mi nezbývá nic jiného, než si myslet, že Fleischman je chudáka a tuto postavu musím litovat. Tím se ale celý film dostává do roviny propadáku.