NoIdentity

... tak teď jsem si ještě přečetl oficiální text distributora a už nechápu vůbec nic. Optimistické vyznění příběhu? Že bych se díval na jiný film? Nezlobte se na mě, ale u filmu co vypadá spíše jako komické číslo do varieté na konci jmenovitě zmiňovat jistou duševní poruchu jako hlavní zápletku celého děje, to mi přijde dost ubohé. Když už budu točit film o rozdvojené osobnosti, tak s takovou vážností a úctou, kterou si to zasluhuje. A pokud to budu chtít podat nadlehčeně, tak to udělám citlivě, ale mě osobně přišel závěr téměř urážející. Mám obavu, že to nebude jen mojí přecitlivělostí k tomuto tématu, protože se kolem mě pohybuje hodně lidí s vážnými duševním problémy. Tohle mě teda skutečně zklamalo, kdyby se alespoň alibisticky nejmenovala ona nemoc naplno, ale jen tak jí na konci přihrát jako vlastně hlavní rozuzlení, to skutečně nepobírám. A to se raději nebudeme bavit o nesmyslnosti rádobydvojčat atd. Jednoznačně zklamání, v průběhu bych pořád ještě hodnotil *** ale ten konec mě nadzvedl ze židle.

Woody si se mnou zahrál zajímavou hru. Match Point a Scoop jsou filmy, které mají mnoho společného a to nejenom prostě kouzelnou Scarlett. Pro mě osobně, mají ještě jednu zvláštní podobnost. U filmu Match Point jsem kvůli závěru snižoval maximální hodnocení na čtyři hvězdičky, tentokrát mě naopak závěr natolik pobavil, že dávám díky němu jednu navíc. Takže opačným postupem ze čtyř pět. Tím nemyslím happyend ale prostě nadhled Woodyho, protože závěr podtrhuje jeho hlášky, které jsou prostoupeny většinou jeho děl. Upřímně řečeno, taky bych chtěl mít takový nadhled a doufám, že je Woody nesmrtelný. Myslím, že právě pro jeho „pozitivně cynický“ přístup k životu jsou pro mě jeho filmy pokaždé jako osvěžení.

Typická ukázka toho jak skvělý námět proměnit v komerčně laděný podivně pokroucený nedefinovatelný výsledek. První třetinu filmu jsem měl pocit, že snad sleduji svůj oblíbený kanál (rozhodně ne komerční televizi vysílající sobě podobné snímky), ale ve chvíli, kdy se začalo projevovat pravé já filmu 23, pochopil jsem odkud vítr vane. Bylo by přeci jenom trochu nezdravě optimistické čekat drama ve stylu muže, co viděl jen to co vidět chtěl, viz povedený úvod. A tak se ke slovu dostane trapně ohraná překvapivá pointa, které na její překvapivosti ubírá hlavně to, že nás čeká v každém druhém komerčním dramatu/thrilleru made in USA. Jako by snad film bez šokujícího závěru nebyl ani filmem. No a tak se prostě výborný námět na psychologický snímek ocitl opět ve středním proudu točícím hlavně peníze na úkor myšlenky. Možná by stálo za to udělat remake s trochu jinými ambicemi :)) Ale jisté zásluhy se přeci jen nedají upřít.

... teda po dlouhé době mi došla slova. Ne proto, že bych byl tak nadšen, ale proto, že prostě nevím co si mám myslet a co říci. SAmozřejmě i to je vlastně kladné ocenění pro film, protože s vámi nějak zahýbal po citové a emoční stránce, ale myslím že u filmu Woodyho je to pro mě spíš problém. Bylo by to za plný počet hvězd nebýt toho zvláštního rozuzlení, které ještě umocní předposlední scéna o detektivově snu včetně jejich dialogu. Žijeme skutečně ve zvláštní době, to měl svatou pravdu, ale nedovedu si moc reálně představit takový příběh ve skutečnosti. Prostě mi to nesedí, v mých pocitech to popírá jakoukoli emoční logiku. Jako citové drama by to bylo výborné, jako citové drama co se promění v dějové drama to je prostě podle mě operní árije o jednom špatně zazpívaném tónu, ovšem který křičí nade všechny a kazí celkový dojem z kompozice.

Velmi příjemné překvapení. Z názvu a televizního prostředí se toho moc odhadovat nedalo a proto mě velmi příjemně dostalo rozpracování charakterů postav. Myslím, že je to dokonalá reflexe, neznám sice mladou generaci v Británii ale znám tu naši a když vezmeme v úvahu, že pomyslný západ jde vždycky o krok napřed a my ho těsně následujeme, je to taková menší vize toho co nás brzo čeká :)) Vtipné až ostré poznámky teenagerů, příběh náboženské nesnášenlivosti s velmi paradoxně ironickým rozuzlením, což samo o sobě navozuje spíše úsměv na tváři, se střídá s vážným hlavním tématem. A opět se potvrzuje, že sdělená starost je poloviční starost. Můj obdiv patří hlavně způsobu, jak se bez nutnosti obrovských nákladů a pompézních scén dá sdělit tak zásadní myšlenka, citlivým a lidským způsobem.

Jednoduše nadčasové. Už jen název filmu, naprosto současný titul. Scéna s nalétáváním nad objekty ve vesnici předběhla dobu o několik desítek let. Smysl v tom je a dokonce obrovský jen to chce mít otevřené oči, ale hlavně mysl! ;) Zatím jedna z top věcí, které jsem z tohoto období viděl. Ta alegorie, ta mrazivá atmosféra a velmi bravurně vymyšlený scénář, který neustále nadhazuje nebezpečí, ale nikdy ho nevysvětluje nebo nerealizuje. Je to o strachu z něčeho co existuje jen v našich myslích, případně o skryté hrozbě. A víte co je nejhorší? Mít strach ze strachu...!

Jediný seriál ze "záchranářského" prostředí, který jsem skutečně viděl celý a svého času ho miloval. S trochou objektivní kritiky musím přiznat, že určité klišé se v něm najdou (neohrožený hrdina v hlavní roli, který neustále riskuje svoji pracovní pozici pro dobro druhých atd.) a pozadí soukromého života postav mě taky příliš nebavilo, takže proč plný počet bodů? Protože tohle není ani akční a ani romantický seriál, ale záchranářský a zatím jsem neviděl žádný, který by se snažil reálněji zachytit jejich práci. Naprostá většina dílů, pokud si dobře pamatuji, zobrazovala více jak polovinu své délky záchranné akce a ne nudnou omáčku typu kdo s kým spí a snažila se je zachytit v míře divácké atraktivnosti co možná nejvěrněji. Hloupostem zobrazovaných v německých seriálech podobného ražení (Medicopter, Cobra 11) skutečně nemůže věřit ani divák laik, zatímco Záchranáři na mě působili dost realisticky a tenhle dojem ve mně za ta léta, co jsem je viděl naposledy, zůstal.

Sedíte na prosluněné verandě a paprsky slunce vás pomalu ale jistě unavují. Zpočátku vlídná, milá a úsměvná odpolední siesta začíná nabírat na obrátkách a vy tušíte, že je něco špatně. Dříve či později někoho z vás tyhle paprsky sežehnou. Naprosto famózní gradace děje, pod mistrovskou taktovkou Michalkova. Tenhle film jsem viděl snad čtyřikrát, ale vím jistě, že kdykoli budu mít možnost vidět ho znovu, rozhodně se o takový zážitek nenechám připravit. Co se týká hereckého výkonu malé Nadi nenapsal bych to lépe než Lima...

Kdysi jsem u téhle pohádky prožíval svoji velkou první lásku (ve školce) a protože v té době ještě nebylo rozšířené video, poslouchal jsem audio záznam nahraný z televize. Každý den pořád dokola... Nedávno jsem jí viděl znovu a musím uznat, že kromě velkého zážitku pro děti nadhazuje dospělému divákovi mnoho vtipně ironických situací nad kterými se lze zamyslet a kterými se lze bavit. Každopádně tak jako tak citová záležitost :))

Film je zvuk a obraz, který má dohromady dát pocit z atmosféry. Alespoň tak to chápu já. Requiem mě usadilo do křesla už jen úvodními titulky, kdy stará policejní, tedy vlastně ještě žluto bílá VB škoda 120 s typickým kulatým majákem na střeše projíždí melancholicky syrovou krajinou české okresní silničky po západu slunce. Nemůžu vynechat ani působivý soundtrack a to všechno dohromady u mě vyústilo do mrazivého dojmu, jež je ve mě pořád. A pak, že to nejde ;) Jen taková otázka na zamyšlenou, proč se už tohle dneska netočí? PS: Čert vem realističnost a nebo zkreslování skutečného případu, nejde o dokument, jde o dojem a ten je podle mě pro vnímavého člověka maximální.