Edeltruda

Přesně ta správná dávka emocí, dramatu, humoru a historie. K poslední hvězdičce tomu v mých očích chybí jen zajímavější vizuál jako má např. film No.

U avizovaných dramat se někdy obávám, že to tvůrci hlavně v závěru až moc přepálí a realistický příběh se vymkne do "upíří show". A přesně to se v mých očích stalo i tomuto filmu.

Neprávem "zapomenutý" film.

Roadmovie mám ráda, ale tady je toho na mne trochu moc. S délkou, patosem, sentimentem a pohnutými osudy by se mělo šetřit. Ale oceňuji současný pohled na tuto tradiční pouť. Z náboženských důvodů se na ní dnes stejně už prý vydává jen menšina poutníků, proč to nepřiznat.

Kvalitní film se skvělými herci, ale zároveň i přes své téma takový chladný, odtažitý... dokonale profesionální jako kariéry hlavních představitelů. Jediná svéhlavá postava Kristen Stewart tak v mých očích nezachraňovala jen svou matku, ale i film.

Hlavně na začátku se mi zdálo, že film realitu zemědělství nezachycuje - samé líbivé obrázky, sluníčko, žádná lopota a bahno... Ani o principech biodynamického zemědělství a fungování farmy se toho divák moc nedozví. Teprve, když dojde na střet s byrokracií a spolupráci s byznysem, začíná to být zajímavé. A to velmi.

První polovina byla skvělá, ale druhá plná klišé, která už nefungují, dojem úplně zničila. Kdyby nebyl Filip padouch, bylo by to mnohem zajímavější...

Partnerovi se to líbí hodně, mně vůbec (2.3. opravuji na "trochu" ). Z pubertálních vtipů umění neuděláte ani když je odbarvíte a zvýrazníte červenou (když tam ale dáte "slepici", tak si mě na chvíli získáte, přiznávám). :-)

Veřejní nepřátelé jsou přesně ten typ "mužského filmu", který se naprosto míjí s mým očekáváním zajímavého filmového zážitku. Nebo jen nemám srdce gangstera (ani jeho milenky). Škoda, protože přesto všechno jsem si nemohla nevšimnout, že si tvůrci dali záležet i na detailech.

Knížka se mi moc líbila, ale pravda, už si detaily z ní moc nepamatuji. Z filmu jsem byla bohužel trochu zklamaná. Hlavně proto, že to bylo takové chladné (ale to byl možná i záměr) a v pomalém tempu (a to je asi zase jen tím, že se doba a filmy přeci jen od 60. let značně zrychlily). A pak: není vlastně převedení tohoto díla na obrazovku, tak trochu naplnění jejího smutného proroctví?