Edeltruda

Některé filmy ze začátku devadesátých let a lyrické snímky prostě nedokážu ocenit. A Jízda je obojím. Po prvotním okouzlení ze záběrů krásné české krajiny s alejemi jsem po zbytek filmu marně hledala tu pohodu, o které tu jiní píší. Představa společného výletu s touto nevypočítatelnou trojicí mě spíše než cokoli jiného děsí. Nevěděla bych, jestli mám dát dřív nohy na ramena a utéct před tou jejich nekonečnou bezstarostností, nebo riskovat, že umřu nudou. Stejné pocity jsem měla i při sledování filmu. --- Vím, že i cesta může být cíl, ale měla by někudy vést. A tady byly jedinými zápletkami sice dobře zahrané, ale stále jen výstupy, lehkomyslné puberťačky nebo Radkův "zkrat". V mých očích to nezachránily ani chvílemi velmi milé dialogy. --- Za nejsilnější moment považuji závěr, který všechny vrátí zpátky na zem. Paradoxně mi v tu chvíli film připomněl nedávno natočenou road movie Dvojka ze studeného severu. -- Ale abych nebyla jen kritická, zamilovala jsem si scénu u Temelína. :-)

Ach, ty současné rozervané zvrácené vztahy, chlípníci a lhářky! :) --- Na dotek jsem viděla už kdysi jako záznam divadelního představení divadla ROKOKO s Michalem Dlouhým, Vladimírem Dlouhým, Lucií Vondráčkovou a Kristýnou Frejovou. Film má ale úplně jiné výrazové prostředky, tady oceňuju zejména úžasnou kameru. --- P.S. Jako nejlepší mi přijde první třetina, hezky to odsejpá a chatování hlavních hrdinů prostě nemá chybu! :))

Příjemný výlet do let šedesátých...

Scénář, kamera, symbolika... prostě jedno velké "vau". Smekám.

Je mi líto, ale už dlouho (jestli vůbec někdy) jsem se v kině tak nenudila. :-( Jediná hvězdička za scénu na návštěvě u dcery.

Nelíbil se mi agresivní přístup Mahera ke zpovídaným, zbytečné prostřihy a podobně. Působilo to na mě příliš lacině. Film tak vnímám spíše negativně a to i přes to, že je Maherovo pochybovačství mým vlastním názorům blízké a některé postřehy a pasáže byly opravdu zajímavé. --- Poznámky: Pokud autoři předem vyloučí osobnosti typu Dalajláma nebo Matka Tereza a zaměří se jen na bizarní postavičky, znamená to, že se o objektivitu ani nesnažili. Pozitivní příklady náboženského života se jim prostě nehodily do krámu. Taky je snadné pobožnost a víru jako takovou odsoudit coby "praštěnost", ale nemohla být pro člověka právě tato vlastnost (pro někoho možná paradoxně) evoluční výhodou?

Historický výpravný film a crazy komedie prostě nejdou dohromady. Je to škoda, příběh zpracovaný jako dva samostatné filmy různých žánrů by si vedl určitě lépe, každý z nich by měl šanci oslovit svoji vlastní skupinu diváků. Nicméně si vážím toho, že autoři představili tuto kontroverzní postavu jako obyčejnou ženu - panovnici.

Tak mnohotvárný příběh, že si v něm najde své fanoušek scifi i romantická duše. Pro ty, kteří přijmou tuto surrealistickou hru, kde neplatí naše vnímání času, závratná podívaná. Pro ty ostatní kýč a ztráta času. --- Otevřeně přiznávám, že patřím k těm prvním a nechala jsem se unášet tvůrcovou fantazií. --- Zkrátka: sympatičtí herci (zejména ten hlavní ;-) ), kvantová fyzika v kostce, milostný příběh na třetí, realisticky zvárněné depresivní stavy, život jako nekonečné železniční rozcestí... --- Paradoxně mi film přišel nejslabší ve chvílích, kdy se ze sebe snažil vyždímat nějaké to moudro nebo dechberoucí osudovost (viz kapka vody). --- Z všemožných diskuzí vyplývá, jak různorodě se dá příběh vykládat. Nemyslím, že je to na závadu. Vždyť i život je o různých přístupech, názorech, vnímání a úhlech pohledu. (A nemůže být nakonec právě toto skutečné poslání tohoto filmu? ;-) )

Civilní příběh zachycený ulítlou kamerou aneb "Supr vejlet" tří supr nesnesitelnejch postav (a to bez výjimky). Neurazilo, nenadchlo.

Film, na který je radost pohledět! Má však přece jenom dvě mouchy: Proč Zdeněk Svěrák hovoří tak monotónně a film vyznívá v podstatě antiekologicky? Les uklízí "ti zlí" a naopak "ti milí" mají z odpadků užitek - to je skoro nevýchovné! :-)