Pouť

Hodně podivně vystavěný snímek. Tváří se, jako bych vyprávěl o vnitřních pocitech, vyrovnávání se s vlastním osudem či lidském vývoji, ale přitom jen klouže po povrchu a snaží se lacině tlačit na emoce. Pouť totiž není niterný a pomalý film, jak by synopse napovídala, ale (doslova) uřvaná (nikoliv slzopudná, i když to by si tvůrci přáli) show plná frází a postav, které se na sebe snaží strhávat pozornost. Vrcholně sebestředná podívaná, které sama sebe klade nad vyprávěný příběh. (30.08.2015)

"Nikdo, kdo tady putuje, není na Cestě svatého Jakuba jen tak náhodou. Všichni mají nějaký důvod." Ve filmu na dalekou cestu nastoupil se svým posláním jeden osamělý poutník, do cíle pak došli čtyři přátelé. Nebyla to zbytečná cesta, ani dvě hodiny strávené u filmu (ovšem, musel jsem si na něj udělat čas, jinak to nefunguje). Film provází mnoho malebných přírodních scenérií i sympatická podbarvující hudba. Některý z poutníků občas utrousí životní moudro a mnohé epizody jsou vskutku pozoruhodné, takže jsem se někdy bavil, jindy zase zamýšlel - jsou zde skrytá podobenství. Na Pouť se čtveřicí přátel se kdykoli rád vydám znovu. (15.03.2012)

Já věděl, že se mi to bude líbit, po přečtení děje/námětu. Možná proto, že je mi to tak povědomé. Pro vášnivé cestovatele, jako jsem já, je to pošušňáníčko. Skvělé obsazení, charaktery, solidní kamera, lahodící hudba pod opět kvalitní režisérskou taktovkou Emilio Esteveze. Určitě si to všechno vychutnám někdy znovu. (24.09.2013)

Pro mne nejkrásnější road movie. Neuvěřitelně silný příběh o putování otce, který při postupném pohřbívání syna nalezne více, než by kdy čekal. Martina Sheena upřímně nemám v oblibě a nebyl jsem si ho schopen představit v roli zhrzeného muže. Od prvního kroku už jsem jen sledoval bez hlesu každý jeho pohyb. Pouť by ovšem nebyla tím, čím je, nebýt režisérského kompromisu na všech frontách. Mohl zvolit dlouhou cestu samotářského vlka, nebo veselé putování s přáteli. Mohl díky teskné hudbě natočit smutný a emocionální film, nebo se povznést přes vážnost děje a sázet humor kde se dalo. Mohl se zaměřit na střet kultur a lidí, nebo zabírat úžasné exteriérové scenérie. Estevez do snímku zakomponoval vše. A nevznikla žádná amatérská směska čehosi, ale velmi podmanivý snímek atakující veškeré spektrum emocí a pocitů. Člověk je během zasnění nad celým příběhem vytržen humornou vložkou, aby za chvíli uronil nějaké to zrnko sentimentu. Protikladné pasáže se střídají a dvě hodiny tak utečou rychle jako měsíční cesta s pravými přáteli. Volba dalších protagonistů dopadla taky na úrodnou půdu. Vždyť koho by nezajímala cesta uzavřeného starce, přátelského a bodrého dealera z Holandska, protivné, škodolibé Kanaďanky a trochu vyšinutého spisovatele? Subkulturní vložka by se mohla zdát nejsilnější okamžikem, pro mne jím však i po opakovaných projekcích paradoxně zůstává scéna v hotelu. Čím dál tím častěji tento snímek vidím, tím více mám chuť do těch Pyrenejí vyrazit. Prostě si zabalit a na pár měsíců zmizet. A když se pro vás film může stát skutečností; copak může být něco lepšího? Edit. Tak pouť vykonána. Když vás film inspiruje k vykonání největšího životního zážitku, přestává být pouhou obrazovou sekvencí. Je tam všechno. Všechno. Nejlepší soundtrack z filmu 100 % (10.11.2013)

Ve své podstatě příběh, který každý divák odhadne od začátku do konce. Jenže podstata všech filmů se nemusí vždycky zakládat na originálním a nepředvídatelném námětu. Pokud se podobných příběhů nechopí nějaký idiot, skrývají v sobě obrovskou sílu a pocit svobody, po kterém značná část z nás touží. Takže i kdyby jen pro ten pocit... 8/10 (16.07.2014)