Pethushka

Španělské seriály jsou pro mě teď velmi zajímavé téma, které se chystám trochu víc probádat. A La casa de papel je aktuálně asi jejich nejznámějším (a masou nejoblíbenějším) zástupcem. Vlastně se tomu vůbec nedivím. Profesorův plán je geniální a většina z únosců jsou sympaťáci nebo magoři, kterým nejde nefandit. Jejich červené kombinézy se pomalu, ale jistě stávají legendou a vsadím se, že se do nich i mimo Španělsko obleče na halloweenský večírek nemalé množství fanoušků. A já budu možná jedním z nich. Po první sérii jsem váhala, zda je to opravdu taková pecka. V průběhu třetí už mám jasno... 5*

Velmi dobré drama, na jaké nejsem v seriálové podobě moc zvyklá. Dá se říct, že je to unikát. Líbil se mi nepředvídatelný scénář a hloubka vztahů, jaká se podařila tvůrcům mezi postavami vytvořit. Pomalá a v dobrém slova smyslu těžká atmosféra s překrásným soundtrackem a ozvučením celkově. Dění v kanceláři i mimo ni působí reálně, neuměle a seriál si drží po rozjezdu stále stejně vysokou kvalitu. Nádherná práce s kamerou, úžasně odvedená režie se smyslem pro detail. IU se u mě svým neuvěřitelným hereckým výkonem, kterému prostě není co vytknout řadí k nejlepším herečkám, jaké v Koreji mají. Nikdy bych nevěřila, jak chladnou, osudem zmučenou roli dokáže zahrát. Jak jen je možný, že tahle holka s andělskou tváří dokáže bez mrknutí oka manipulovat se svým okolím, stát proti dvakrát většímu chlapovi, a působit u toho tak silně a odhodlaně? Velkou část seriálu jsem si nepřála nic jinýho, než aby se jí na tváři objevil alespoň malý náznak úsměvu. A když pak přišly slzy nebo dala najevo emoce, dostavil se u mě ten známý bolestný pocit, proti kterému nedokážu být imunní. U Lee Seon-gyuna se u všech jeho rolí zpočátku nechám rozladit jeho (na Korejce neobvyklým) hlasem, ale myslím, že po téhle roli už se konečně prolomily ledy a já mu konečně přišla na chuť. Jeho postava mi byla hodně sympatická a hrozně jsem si užívala, když mě překvapil nebo dokonce šokoval reakcí, kterou jsem od něho nečekala. O charakteru hlavní hrdinky ani nemluvím, ta byla samé překvapení. Jediní, koho jsem dlouho nemohla vystát, byli oba bratři neboli životní smolaři, kterým se stala jedinou smyslnou náplní jejich života hospoda a fotbal. Jestli se jim z téhle situace podaří vymotat si případně zjistěte sami. Nedostala jsem odpovědi na všechny své otázky, protože mě jich napadá spousta, přesto jsem s koncem nad míru spokojená a po dlouhé době z něj mám dobrý pocit. 4,5* a jdu si pustit speciál.

Zpočátku jsem měla pocit, že jsem se vrátila do Vlaku do Busanu (pokud ve filmech rádi jezdíte vlakem, doporučuji zhlédnout), a trochu jsem se v té tmě ztrácela, ale jakmile se připojil režisérův oblíbenec Song Kang-ho, začala mě ta nevyzpytatelná jízda bavit. Ve druhé části filmu se ke slovu dostává režisérovo oblíbené téma, tedy střet dvou naprosto odlišných sociálních vrstev. V tom si Pong Joon-ho vyloženě libuje a umí tomu dát ten správný kontrast. Kdo někdy procházel v letadle z Economy class až do First class, má vlastně tak trochu trailer k tomuto filmu. Jen tady je to trošku ve větších extrémech. 3,5 *

Tajemné pilulky, možnost cestovat do minulosti, a pokusit se tak zachránit milovanou osobu. Na jednu stranu stokrát ohrané klišé, které ale zrovna tak může posloužit jako materiál pro vytvoření dojemného příběhu. V případě Will you be there? všechno nasvědčuje tomu, že by mohlo o jeden takový příběh jít. Vždyť herecky je to obsazené skvěle, scénář přináší pár hezkých nápadů a úvodní záběry z Kambodži dávají divákovi naději, že tohle nenatočil někdo jen tak pro legraci, ale že to bude velké. A ono možná i je, ale mně chybělo to nejdůležitější. Nedokázala jsem si film užít. Nevím proč, nevím kvůli čemu, ani co by mělo být uděláno lépe. Oceňuji některé rysy filmu, ale jako celek mě to moc nebavilo a zanechalo to ve mně smutný pocit, který bych si znovu vyvolávat nechtěla. Slabší 3*

Španělská kinematografie se poslední dobou slušně rozjela a mě to k ní táhne víc a víc. Částečně kvůli jazyku, ale taky kvůli divokosti a energii, kterou dokáže na člověka přenést. Pokud jde o drogy a otevřené sexuální scény ve filmu, jsem v tom spíš konzervativní, ale po počátečních rozpacích (které trvaly opravdu jen krátce) jsem si uvědomila, že to k Elitě patří. Bez toho by to nebylo ono. Každá z postav je originální a nepostradatelná, nové postavy hrozně rychle zapadnou a člověk má pocit, jakoby tam byly odjakživa. Jsem nadšená a těším se na pokračování.

Krásný to film. Nápaditý případ s pořádnou hrstí zajímavých postav, z nichž některé si zahráli velké herecké osobnosti. Nutno dodat, že i ty méně známé nebo pro mě naprosto neznámé jim s přehledem stačí a ladí s nimi. Celé to diriguje Daniel Craig, který nechal Bonda kompletně doma a rozjíždí to jako velmi charismatický detektiv. Takový ten s opravdovým nadhledem, kterému věříte, že to nakonec rozlouskne, přesto musíte vidět jak to udělá. Pro mě v podstatě dokonalá podívaná. 5*

Velmi dobře udělaný film po všech stránkách. Zajímavá, i když na mě zpočátku trochu moc složitá zápletka, kvalitní herci, kamera, silná berlínská atmosféra a akční scény, které diváka chytnou a nepustí. Jo, tohle jsem chtěla, čekala a taky dostala. 4*

Ať už napíšu cokoliv, nebude to stačit. Nikdy nevím, kdy to přijde, a pak je to tady a já znovu přicházím na to, proč je pro mě tenhle svět nenahraditelný a úžasný. Opět jsem v transu, neschopna sepsat jakýkoliv konstruktivní a smysl dávající komentář. Tak to tu nechám takhle, plný nelogičnosti a emocí. S výmluvou, že ze mě tohle udělali ti dva. Dokonalá a Dokonalý. Jejich spojení. Ale nejen oni, pomohl jim i zbytek sestavy, a taky nádherná hudba... 5*

Další do detailu vypiplaný seriál od mého oblíbeného režiséra. On to prostě umí, vyžívá se v devadesátkách, a na výsledku je to strašně znát. Obsazení herci pod jeho vedením nehrají jen tak napolo, jedou v tý době naplno a asi nebudu jediná, kdo by v jejich hasukjipu chtěl aspoň na chvíli bydlet. Já to miluju a myslím, že být Korejka, která tuhle dobu prožila, tak si u toho vrním blahem. Oproti 1997 se tahle série ještě víc soustředí na charaktery a vztahy mezi postavami, a bere to hodně zeširoka. Nepamatuji si, kdy bych toho o každé z postav věděla tolik. Na druhou stranu to není seriál, ke kterému zasednete, a za dva dny máte dokoukáno. Jedna scéna někdy trvá skoro deset minut a proběhne v ní pouze pro děj nepodstatný dialog, takže je to vyloženě o libování si v atmosféře té doby, v uvolněných debatách a v životních problémech a radostech hlavních hrdinů. Ti jsou opět velmi silní a zábavní. Cameo party z původní řady nemělo chybu, o to víc, že se ještě tak hezky protáhlo. Z herců mě nejvíc očaroval Jung Woo aka Sseureki. Hodně unikátní herec, takový korejský Trojan. Jsem hodně na vážkách, k jakému počtu hvězdiček se přiklonit... 4,5*

Předpokládám, že pro tvN tento seriál nebyl plánovaným tahounem roku, ale mě překvapil. Ani Yoo In-nu, ani Lee Don-wooka nepovažuji za dokonalé herce s obrovským talentem, ale oba mají nějaké kouzlo a umí být roztomilí. Přestože chápu každého, komu Yoo In-na leze na nervy, a připouštím, že má rysy, které nemusí každý divák zbožňovat, já si její povahu oblíbila. To samé platí i pro původně sucharského Lee Dong-wooka, ze kterého se pod vlivem lásky stane děsný zlatíčko. Tak, jak jsme u tvN zvyklí, polibky jsou dospělejší a rozhovory zase otevřenější. Kapitolou sama o sobě jsou vedlejší postavy, díky nimž jsem umírala smíchy. Ukulele páreček - jak ho tady někdo hezky pojmenoval - byl naprosto nezapomenutelný. Konec by si možná zasloužil ještě jeden díl, a to si moc často neříkám. Po tom, co jsem se tu málem rozpustila, můžu vůbec hodnotit jinak? 4,5*