Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Romantický
  • Animovaný

Recenze (1 110)

plakát

Neuvěřitelná (2019) (TV seriál) 

V první řadě se chci rozčílit nad tím, že se něco takhle ohavnýho a nelidskýho na tomhle světě vůbec děje. Ale nedá se před tím zavírat oči, musí se o tom mluvit, řešit se to, předcházet tomu. A já si nedokážu představit lepší a údernější způsob, jak tohle nepěkný téma ve společnosti otevřít. Zahrané je to naprosto božsky a přesvědčivě. Cítila jsem spolu se znásilněnými ženami bezmoc, jakou ani slovy nedokážu vyjádřit. Za mě excelovala především Merritt Wever v roli vnímavé detektivky. Už v momentě, kdy poprvé vplula na scénu jsem si ji zamilovala a vlastně mě celou dobu nutila prohlížet si ji s obrovským respektem a obdivem. Líbily se mi dialogy mezi ní a manželem, její parťačkou (která byla mimochodem taky super), obětmi a zbytkem týmu. Ale nebyla to jen ona, kdo působil opravdově. I oběť ze všech nejsmutnější zahrála Kaitlyn Dever dokonale. Ve zkratce, jedna z nejlepších krimi záležitostí, co si vybavuji. 5*

plakát

Geu gyeowool, barami boonda (2013) (TV seriál) 

Můj problém s tímhle seriálem začíná u toho, že už mě ti zamilovaní gangsteři tolik neberou. Ono je to - řekněme si to narovinu - pořád dokola. A v tomhle případě se scénáristka, kterou mám jinak moc ráda (každý jednou ujede) ani nesnažila něco nového vymyslet. Další problém vidím na straně režiséra, u něhož to uklouznutí chápu ještě méně (patří totiž k mým nejoblíbenějším). A ano, asi to bude hodně o mně a o tom, že už na to přehrávání nemám tak velkou toleranci a vyžaduji přirozenější výkon. Samozřejmě jsem si po pár epizodách zvykla a samozřejmě jsem v jednom okamžiku i upustila slzu, ale u mě by bylo - vzhledem k tématu - divný, kdyby na to nedošlo. Ze všech zúčastněných se mi nejvíc líbila Song Hye-kyo, která slepou dívku zahrála velmi dobře. Jo In-seong je pro mě kapitola sama pro sebe a já se u něj prostě nemůžu rozhodnout, jestli na něj koukám ráda nebo ne. On hrát umí, o tom žádná, ale když je natlačený do přehrávání v situacích, kdy se to fakt ještě nehodí nebo si k němu divák ještě nedokázal vytvořit vztah, vypadá u toho jako blb a já mu to vůbec nevěřila. To je ale opět chyba režiséra, že neukočíroval jeho herectví do nějakého přirozeného vývoje a rovnou to tam pálil. Mě třeba o dost víc dostal v momentě, kdy až tolik nehrál. Jeho pláče bylo na můj vkus až moc. Jestli mě ale někdo vážně lezl na nervy, tak to byli jeho kamarádi. O Kim Bumovi jsem po Padam Padam prohlásila, že ho už nikdo nemůže podezírat z toho, že by neuměl hrát. No, tak teď se chytám za hlavu a mám chuť ho z toho obvinit já sama. Opět si ale myslím, že za to z většiny může špatně napsaný scénář a role, která k němu s jeho nevinným obličejem prostě nejde. Navíc, jak si můžete oblíbit postavu, která pořád dokola jenom hubuje, vyhrožuje a nakonec nakvašeně odejde dělat si věci po svým. On a Jung Eun-ji, kterou jsem v Reply vážně zbožňovala, byli většinu času na ránu. Pokud jde ale o přehrávání a nepřirozené reakce, tak tam bych mohla jmenovat většinu přítomných postav. Polovina z nich stejně měla založenou existenci jenom na tom, aby mohli prudit telefonátem nebo smskami hlavního hrdinu. Netvrdím, že je tady všechno špatně. Byly tam světlý momenty, hezký soundtrack, pár pěkných dialogů, dojemných scén, silná hlavní hrdinka... Jenže na pohádku o třech měsících a ani jednom dni navíc už jsem prostě velká. Ale co už, facky byly, skleničky do obličeje taky, na co já si stěžuju? Slabší 3*

plakát

365 dní (2020) 

O moc horší to snad být ani nemůže. Extrémně nepřirozené herecké výkony, velmi trapné dialogy, o stupidní zápletce a IQ postav ani nemluvím. K filmu mě dohnala zvědavost, protože vím, že se tento kousek objevoval v různých žebříčcích filmů od Netflixu. Na chvíli mám jasno v tom, že nemusím vidět všechno. Hvězdičku dávám jen proto, že jsem to nakonec - i když na několikrát - dokoukala.

plakát

Někdo musí zemřít (2020) (TV seriál) 

K seriálu mě přivedla Ester, nadšená odcházím z Cecilie. Herci jsou na téhle sérii beze sporu tím nejlepším. K zahození ale není ani hustá atmosféra, která se tvůrcům podařila - i díky hudebnímu doprovodu - vytvořit. Slabinu vidím ve scénáři, který není dotažený. Ono to takhle sice stačilo, ale je docela škoda, že to neposunuli dál.

plakát

Jipuragirado jabgo sipeun jibseungdeul (2020) 

Já mám teď na korejský filmy nějakou šťastnou ruku. Takhle dobře napsaný, promyšlený a hlavně nepředvídatelný příběh určitě nepovažuji za standard. Herecky je to taky moc dobře obsazený a hlavní hvězda, Jung Woo-sung, je ve své roli přesvědčivý a svůj jako dlouho ne. Násilí tam bylo tak akorát, nebo aspoň nešlo svojí otevřeností za hranu, tak jak mají Korejci někdy ve zvyku. Bavilo mě rozplétat to zamotaný klubko kolem tašky a konec mě velmi, velmi potěšil a uspokojil.

plakát

Telefon (2020) 

Neříkám, že jde o naprosto originální počin, který předtím ještě nikdo nevymyslel, ale skoro nechápu, jako moc se jim podařilo udržet příběh nepředvídatelný. Kdykoliv jsem začala mít pocit, že vím, co bude dál, bylo to jinak. Napínavé od začátku do konce, velmi dobře zahrané. Dál to asi rozvádět nebudu, abych nenapovídala. Každopádně, pokud chcete dobrý thriller, tady ho dostanete.

plakát

Nevina (2021) (TV seriál) 

Španělsko mi sem sype jeden seriál za druhým a já nestačím zírat, jak kvalitně svoji práci odvádí. Možná, že mě jednoho dne přestane bavit postava mírně labilní, svéhlavé detektivky s bolestnou minulostí a nasupeným výrazem. Zatím ale ne, zatím mě to baví a chci víc. Hlavní postava, tedy Nevinný, mě iritoval a vzbuzoval ve mně sympatie zhruba stejnou měrou. A já jsem za to ve finále ráda, protože o co víc chybělo charisma jemu, o to víc vynikly ostatní postavy. Krásně propracovaný scénář s nečekanými zápletkami. Dobře napsané, zahrané i zrežírované.

plakát

Zamilovaní ve městě (2020) (TV seriál) 

Kromě Ji Chang-wooka a Kim Ji-won mě k seriálu přivedla zvědavost, jak moc odlišný bude seriál od KakaoTV, oproti seriálům od konkurence. Po jedné sérii samozřejmě nebudu dělat závěry, ale tohle dílo mě rozhodně neodradí od dalšího zkoumání. Zkrácené epizody nejsou na škodu a seriál díky tomu utíká jako voda. Dalším důvodem, proč jsem měla Lovestruck in the City v hledáčku byla scénáristka Jung Huyn-jung, jejíž tvorba mi zatím vždycky hodně sedla. A platí to i tentokrát. Zápletka sice není nic světoborného, ale ona ty vztahový problémy prostě vymyslet umí. A moc se mi líbilo, jak je tu zachycený Seoul. Konečně ho někdo nechal takový, jaký je. Takhle podle mě vypadá Seoul dnešní doby a já měla pocit, jako bych tam byla. Budu v tomto případě ráda, když dojde na pokračování. A tipuji, že to tak bude, i když možná bez hlavní dvojky.

plakát

Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu (2021) 

Seaspiracy přináší spoustu faktů a informací, které jsem předtím nevěděla. Rozhovory, ve kterých na jednoduchých otázkách ztroskotali mluvčí organizací, které si daly za úkol oceán chránit, jsou tak komické, až se tomu nechce věřit. Dokument mě přinutil znovu se zamyslet nad udržitelností a věřím, že částečně ovlivní moje myšlení v tomto směru. Věřím, že pro Aliho bylo natáčení často hodně emotivní, ale osobně bych vystřihla jeho hrané emoce, které působily nepřirozeně. Není přece herec, tak proč se pouštět do scén, kdy zdrceně kouká do oceánu? Taky se mi nelíbí, jak dokument diváka podceňuje a forma, jakou mu podává informace. Dokument si z většiny stejně pustí lidé, kteří se o tuhle problematiku nebo ekologii zajímají. A takoví lidé už většinou základní informace znají, tudíž mi přijde ten dramatický tón zbytečný. Nevím, jestli film není zpočátku až příliš prvoplánový na to, aby upoutal a přesvědčil lidi, kterým je budoucnost planety naprosto jedno. O mnoho větší potenciál zaujmout širší publikum vidím v Životě na naší planetě Davida Attenborougha, který tolik netlačí na pilu, má o dost příjemnější výklad a nabízí divákovi vedle děsivých prognóz také krásné záběry z přírody. Čímž podle mě v člověku probouzí touhu ty krásy udržet. Ale třeba to tak funguje jenom na mě. Pokud jde o delfíny, tak rozhodně doporučuji deset let starý dokument The Cove, kde se Ric O'Barry (který se objevuje i v tomto dokumentu) vydává do boje o jejich záchranu v japonském Taiji. Ten nabízí stejně (možná ještě více) šokující obsah, ale formát se mi líbil o dost víc. I tak ale Alimu a dalším tvůrcům tohoto dokumentu fandím a jsem vděčná, že existují takoví lidé, kterým nedá budoucnost oceánu spát.

plakát

Miluji tě, teď zemři (2019) 

Nešťastný vztah s tím nejnešťastnějším koncem. Dokument ve dvou dílech představí celý případ, k němuž si řeknou svoje zastánci obou táborů, i ti, co stojí někde uprostřed. Celé mi to přišlo poměrně spravedlivé a nenadržující ani jedné straně. V podstatě se jedná o líbivě zpracované představení případu. Trochu zbytečné mi přišlo pouštět tam hlasy veřejnosti, ale aspoň si člověk připomene, jaký vliv mají média a jak málo stačí davu vědět, aby měl ve věcech jasno. Udělala jsem si nějaký obrázek, samozřejmě si o tom něco myslím, ale jsem ráda, že nemusím být soudcem. Michelle rozhodně není nevinná holčička, její zprávy hovoří jasně, ale na druhou stranu ten vztah nebyl toxický jenom z jedné strany.

Reklama

Reklama