Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Romantický
  • Animovaný

Recenze (1 211)

plakát

Návrat do 1988 (2015) (seriál) 

Kdybych si mohla vybrat osobnost, se kterou bych chtěla zajít na večeři, už pár let by to byla scénáristka Lee Woo-jeong a režisér Shin Won-ho. Poslední ze tří sérií Reply je asi ještě propracovanější, než předešlé dvě a já si nedokážu ani představit, kolikrát práce muselo dát dát tohle všechno dohromady. Ti dva mají absolutně nevídaný cit pro detail a zachycení emocí. Přátelství v každém věku, vztah mezi sourozenci, vztah mezi dítětem a rodičem, i ten mezi mužem a ženou... pochybuji, že jde tohle všechno zachytit lépe a reálněji, než jak se to podařilo tvůrcům. Vidíme tu všechny bolesti i radosti, které mohla tahle doba přinášet. A taky množství narážek na tabuizovaná témata. Pravděpodobně nevypálím plný počet hvězdiček, protože mě děj nevtáhl tolik, jako třeba první řada nebo další seriály autorů, ale maximálně oceňuji práci, která byla na seriálu odvedena. Moje hodnocení je tedy subjektivní a značně ho ovlivňuje to, že osudy některých nešly tak úplně podle mých představ. Herecky je to ale zahrané na výbornou, jak jinak.

plakát

Předpověď lásky a počasí (2022) (seriál) 

Seriál si to u mě pokazil až v posledních dvou epizodách, kdy se děj začal strašně táhnout. Nevyčerpatelné téma - počasí - ke konci začalo být přece jen už ohrané, a já se vsázela sama se sebou, kolik dramatických deštivých zápletek ještě snesu. A to mě přirovnávání meteorologických jevů k náladám ve vztahu ze začátku tolik bavilo. Líbilo se mi téma budování nového vztahu po rozchodu, kdy si s sebou nesete předsudky z toho předešlého. A taky, že seriál nevypráví jen jeden nebo dva milostné příběhy, je jich tu hned několik, a všechny jsou zajímavé. Naprosto skvělý mi přišel i střih a záběry na detaily. S hereckými výkony jsem spokojená, Song Kang byl tentokrát v roli přesně podle mého gusta.

plakát

Božské sousto: Mexiko (2022) (seriál) 

Bože můj, to je šílenost. Až do nedávna jsem si stála za tím, že mexická kuchyně - tak, jak ji znám já - je celkem zdravá, založená na čerstvých, kvalitních surovinách, bez zbytečných dochucovadel. A pak přišly Heavenly Bites a dokonale mi moji povídačku rozmetly. Ano, vím, že Mexičani milují svoje limonádky extra velké, a že existují nějaké micheladas, po jejichž ochutnání jsem se rozhodla je do svého pitného režimu nezařazovat. Ale to, co jsem tenkrát pila - a myslela si u toho, jak to není šílené -, bylo proti tomu, co jsem teď mohla vidět, vlastně voda. Hodně zajímavý, ale taky trochu děsivý vhled do světa barevného, ale dost možná taky nejvíc nezdravého jídla, co se dá vymyslet.

plakát

Naše planeta (2019) (seriál) 

Tohle je ta nejnádhernější nádhera, která se snad ani nemůže člověku omrzet. Je dobrý připomínat si, na jak krásné planetě žijeme, zatímco řešíme svoje radosti a starosti každodenního světa. Fascinující záběry, pěkná hudba a charismatický hlas Davida Attenborougha. Jeho obavy o planetu Zemi v této sérii nejsou v úplném popředí, ale samozřejmě je zmiňuje. A podle mě je to jedině dobře.

plakát

Láska a pouta (2022) 

V poslední době se moje hodnocení shoduje s hodnocením ostatních ještě méně, než obvykle, takže mě nepřekvapilo, že i v tomhle případě bude moje spokojenost s filmem spíše výjimka. Sice podobnou tématiku nevyhledávám a upřímně jsem se do sledování moc nehrnula, ale zvědavost mi nedala. A musím říct, že oproti tomu, co jsem čekala, to nebylo až tak trapný, nebo nepřirozený. Na Korejce je to poměrně dost otevřený a vlastně i celkem odvážný. I když nastavení nadřazenosti a podřazenosti je korejské kultuře blízké, tohle je přece jen něco jiného. Jsem ráda minimálně za to, že v dnešní době může vzít slavná korejská herečka sebevědomě takovouto roli, aniž by po tom byla ve velkém odsuzována, nebo dokonce dohnána k sebevraždě. Ne úplně čisté, ale... 5*

plakát

Belle (2021) 

K příběhu mám výhrady, taky to nemuselo být tak dlouhý a chování postav by mohlo mít víc logiky. Jenže uběhl celý den, a mně se hezký pocit po zhlédnutí rozležel v ještě hezčí, v hlavě mi zní hlavní píseň, promítám si dokola znovu některé scény, a vlastně si uvědomuji, že vidět v kině anime je svým způsobem k nezaplacení. Proto nakonec zvyšuji své hodnocení na čtyři hvězdičky.

plakát

Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství (2022) 

S Fantastickými zvířaty to šlo po prvním filmu od desíti k pěti. U dvojky to pro mě bylo zklamání, teď už jsem s tím byla smířená. Kouzlo Bradavic se vytratilo, ve zmateném a ne příliš nápaditém příběhu skupiny nesourodých postav jsem se ztrácela pěknou dobu zase já. Pro Madse to byla naprosto nešťastná role. Je sice moc hezký, že ho obsadili, ale co takhle mu napsat roli tak, aby taky něco mohl zahrát? Nejsvětlejší scénou filmu pro mě tak zůstává Eddiho taneček s kraby a zvířata.

plakát

Nejhorší člověk na světě (2021) 

Nejhorší člověk na světě má po filmové stránce bezesporu hodnotu. V určitých částech jsem dokonce měla pocit, že se dívám na něco tak úžasnýho, že to snad ani nejsem schopna v daném moment pojmout. Hra s hudbou, zvukem a tichem byla prostě dokonalá. Stejně tak kamera a vizuální stránka filmu. Některé rozhovory, momenty jsou - bože můj - tak strašně dobrý a příjemně odvázaný. Výběr herců fantasticky doplňuje vizuální část, o které jsem mluvila. A přesto jsem si tolikrát zapřála, aby už byl konec. Aby kapitoly ubíhaly rychleji, a aby dál a dál neztrácely svoji původní svěžest. Aby se nepotápěly do nedýchatelna. Doslova jsem prahla i po tom nejmenší vtipu, abych se na chvíli zbavila zátěže. Film, ve kterém spatřuji střípky geniality, ale taky k němu cítím až mučivé nepochopení.

plakát

Umění sebeobrany (2019) 

U tohohle filmu budu chápat, nebo se možná i ztotožním s jakýmkoliv hodnocením, protože jsem si během zhlédnutí prošla snad celou stupnicí. Humoru je málo, ale je skvělej. Atmosféry je hodně, je podivná a hutná, ale bavilo mě v ní být. Příběh nedává úplně smysl a je šílenej, ale holt umění takový někdy je. Takže jo, podívejte se na to, je to zážitek.

plakát

Známí neznámí (2021) 

Jak jinak bych mohla hodnotit kouzlenou Táňu, charismatickýho Hofmanna a jeden z mých nejoblíbenějších scénářů? Fajn, měla jsem lehké obavy a tiché přání, aby to nebyl úplný průser, ale ukázalo se, že zbytečně. Česká verze se drží originálu, a podle mě jí to jenom prospělo. V porovnání s adaptacemi z ostatních zemí patříme do té lepší půlky. Moct jim do toho kecat, dám o něco větší důležitost servírovanému jídlu, protože i na tom jsou hezky vidět odlišnosti různých zemí, ale to je jen maličký detail.

Ovládací panel
92. nej uživatel Česko
250 bodů

Reklama

Reklama